Těžké popáleniny? Nekonečné operace, bolestivé rehabilitace i škola trpělivosti
Přijít náhle o zrak nemusí být jediná zkouška, kterou některým život přinese. Nevidomá Martina, kterou sledujeme v seriálu Příběhy Radiožurnálu, utrpěla také vážné popáleniny. Co vše obnáší léčba takového zranění a jak se s ním vyrovnat?
Mám popálený obličej, hřbety rukou a zasažené nohy. Na obličeji nosím tmavé černé brýle aby to nebylo tak nápadné. Musím říct, že se za ně vlastně asi i tak trošku schovávám.
Ne vždy je ihned možná plastická operace a přichází na řadu operace rekonstrukční. Ty ale vyžadují dlouhodobou léčbu a tak se s označením „běh na dlouhou trať“ setkává Martina velmi často. „Vždycky jsem chtěla všechno hned a tady ta léčba vás naučí sakra trpělivosti“, dodává.
Popáleniny se hojí měsíce i roky. Po každé operaci musí oblast ošetřená vyzrát, než je možná další rekonstrukce nebo plastika. Důležitá, ale i velmi bolestivá, je rehabilitace poškozené tkáně.
S jizvou se musí pracovat. Jednou z možností je tlakování. Dokud jizva po stlačení zbělá, je aktivní a dá se s ní pracovat. Další variantou jsou stahovací návleky. V případě obličejových popálenin mohou mít formu plastové masky, která může ovlivnit tvar tkáně.
A vzdát se? „Ještě mě nějaké operace čekají a samozřejmě jsem holka a chci vypadat jak nejlépe to půjde a vidím tam možnost ještě něco vylepšit i z hlediska funkčnosti.“
Vedle popálenin se v posledních 3 letech soustředila Martina i na překonání ztráty zraku, naučila se chodit s bílou holí, absolvovala masérský kurz a našla si novou práci.
