Těžké časy pominou. S novým rokem přichází nová šance, říká salesiánský kněz Heryán

Jaký byl končící rok? Asi jiný, než jsme si představovali?

Hodně věcí jsme se naučili. A s tím, co jsme se naučili, můžeme začít ten další.

Čtěte také

Pandemie koronaviru znamená šanci, ve vztazích můžeme jít hlouběji, věří salesiánský kněz Heryán

V březnu jste ve vysílání Radiožurnálu řekl, že pandemie znamená šanci. Myslíte si to i dnes?

Ano, nemůžeme žít v minulosti, musíme se pořád dívat dopředu. Nemůžeme plakat nad tím, co bylo a už není. Čas, tak jak je tady a teď, nám vždycky dává šanci do budoucna jak jít dál. Jak říká Stephen Hawking – konstruovat takovou budoucnost, do které by se nám chtělo. Myslím si, že šance tady pořád je.

A je to na nás? Máme příležitost konstruovat si budoucnost, jakou bychom chtěli? Není to právě ta frustrace mnoha lidí, že vůbec nevíme, co bude?

Člověk v sobě má zdroje, které mu pomáhají překonávat to, že neví co bude. Člověk chce žít, nechce jenom přežít. Pořád můžeme v sobě a ve vztazích, které mezi sebou máme, hledat to, co nám pomůže jít dopředu. Ohlížet se dozadu a brečet nemá cenu.

Ale nejdeme v protisměru? Na začátku nákazy jsme se dokázali semknout, chovali jsme se zodpovědně, šili roušky, podporovali druhé. To se, mám pocit, radikálně změnilo. Co je příčinou té změny?

Jedna věc je to, jakým způsobem s námi jedná vláda jako s národem. Můžeme to někomu vyčítat, nebo nemusíme. Druhá věc je to, jací jsme, jak jsme zodpovědní, jak nám jde o druhé lidi, o sebe samé. Z toho všeho potom roste to, jak na tom dnešní společnost je.

Jak si častěji připomínat slova, že život je radostná spoluúčast na zázraku bytí?

To jsou slova Václava Havla. Člověk musí pečovat o své nitro, o duševní hygienu. Jednou jsem slyšel takový hezký obraz, že máme v sobě kozla a beránka. A teď záleží na tom, koho chceme živit, koho chceme krmit. Můžeme si hlavu naplnit nějakým balastem, nebo se můžeme starat o to, co máme ve svém nitru.