Text není dogma. Ypsilonku chceme posunout k modernější tváři, říká herec Dejdar

Dnešní večer v Ypsilonce hrajete Pánskou šatnu, začínáte tím 62. sezonu. Co je tam nového po té zatáčce, kterou jste vybírali v posledních měsících?

Čtěte také

Cimrmani mě naučili pokoře. Měl jsem strach, jak mě přijmou diváci, říká herec Vojta Kotek

Myslím, že nejnovější je uklidnění, pohoda, je dobrá nálada a určitá vize do budoucna. A já dneškem začínám 40. sezonu. V roce 1986 jsem nastupoval do první inscenace. Se mnou začínal Honza Jiráň. Společně začínáme 40. sezonu v Ypsilonce.

Z Ypsilonky se neodchází, když je v nesnázích?

Z Ypsilonky se neodchází, když je v nesnázích, pokud ji máš rád a pokud jsi tam něco zažil, máš tam nějaký vztah, což já mám. Ono to ani nejde po 40 letech. S některými lidmi se znám ještě déle, s Petrem Vackem jsme pohromadě 44 let od DAMU, s Jirkou Lábusem to samé, Olda Kaiser mě připravoval na DAMU a všichni to byli moji první kolegové v Ypsilonce.

Kdo je tam ještě starší?

Honza Jiráň, Mirek Kořínek, Jarka Krečmerová, Zuzana Měsíčková, Jirka Lábus, a to asi bude všechno. Ale každopádně Mirek Kořínek začíná 62. sezonu, protože on byl jedním ze zakládajících členů.

Grafika Štěpána Mareše

Budete mít novou grafickou podobu Ypsilonky?

Z toho mám velikou radost, podařilo se nám zlákat na spolupráci Štěpána Mareše. Sešli jsme se začátkem léta, teď s naším nově pověřeným ředitelem Ondřejem Zichou a vysvětlovali jsme mu, co bychom si představovali. Jan Schmid už nevytvoří žádnou grafiku, jeho grafika, která provázela Ypsilonku 62 let, už skončila. Dál se v tom nedá pokračovat, protože nikdo to tak neumí, nikdo to tak neudělá. Ale chtěli jsme někoho, kdo je skvělý, má nápady, umí tvořit. A protože se se Štěpánem známe dlouho, tak jsem ho oslovil a jemu se to moc zalíbilo.

Mluvil jsi o zakladateli Ypsilonky Janu Schmidovi. Co dnes musí Ypsilonka dělat jinak, aby měla vůbec co říct lidem, kteří Jana Schmida nezaznamenali?

Tak musíme změnit trošičku způsob jevištního projevu, a možná i témata. Jan Schmid měl velmi specifická témata, kterým málokdo rozuměl, ani jsme je neznali, ale uměl to se souborem. A svojí genialitou, tím, že byl výtvarník, dával věci mozaikovitě dohromady, vytáhl z toho dobré věci.

Martin Dejdar|foto:Vendula Kryštofová, Český rozhlas

My se musíme posunout jiným směrem, samozřejmě v duchu Ypsilonky, to znamená, že je to trošku absurdní, improvizace, text není dogma, musí tam být hudební součást. Vždycky říkám, že Ypsilonka je styl divadla, není to divadlo jako takové. Jan Schmid vytvořil novou formu divadla, kterému se říká ypsilonkovské hraní, představení, a to je divadelní styl. A tomu chceme být věrní, ale posunout ho k moderní tváři.

Od září je tedy řízením divadla pověřený Ondřej Zicha, ty jsi v umělecké radě. Jak spolu rozhodujete?

Umělecká rada má šest členů, scházíme se velmi často, dáváme dohromady nápady, každý z nás přinese námět na to, co tam hrát, nebo koho pozvat k režii, kterou z 80 procent obsáhl Honza Schmid. Takže se snažíme vybrat nové režiséry, na další sezonu jsme domluvení s Mirkem Hanušem.

Nejste spolužáci?

Jsme, takže k sobě máme blízko. Shodou okolností před dvěma dny jsem točil s jeho dcerou, ani jsem nevěděl, že je to ona, bylo to moc milé setkání. Takže umělecká rada dává dohromady to, co by se hrálo, kdo by režíroval. Samozřejmě v kontextu s Ondřejem a pochopitelně musíme dbát i na ekonomickou stránku, to také není žádná sranda. Takže se snažíme sehnat na nová představení partnery, aby se nám rozpočet, který máme, nejen zachoval, ale abychom si ho také trošku zlevnili.

A také při zahájení téhle sezony pojedete tramvají…

Čtěte také

Shakespeare je trénink proti Alzheimerovi, usmívá se Václav Kopta. Na které představení vzpomíná jako na „shakespearovské harakiri“?

Pojedeme tramvají 9. 9., dostali jsme od Dopravního podniku tramvaj, takže to bude takový happening. Jedeme od divadla kolem 13. hodiny a pojedeme Prahou. Na našich sociálních sítích se návštěvníci dovědí, jakým způsobem happening bude probíhat. A já jenom prozradím, že když na nás někdo počká na nějaké zastávce na trase, kterou pojedeme, a bude mít na sobě něco fialového, tak dostane voucher.

Když se člověk probere tvojí filmografií, tak velký úspěch měly filmy, kde jsi tancoval. Co dokáže Martin Dejdar vyjádřit víc pohybem než slovy?

Možná nějaký stav, pocit. Teď máme v Ypsilonce představení, které mělo premiéru na moje narozeniny 11. března 2026, jmenuje se Kabaret na vodě a napsal ho Honza Jiráň, také ho režíroval. Představení psal Honza dlouho, mělo mít premiéru už před deseti lety, a bylo by to daleko lepší, protože mi tam napsal scény, kdy tancuju, stepuju, těch deset let je znát. Shodou okolností Kabaret na vodě hrajeme 9. 9. a hostuje v něm Dáša Pecková.

Moc mě to baví, vystupuji tam v různých rolích, hraji ženskou, operního zpěváka, stepaře, ale v podstatě je to takový lůzr, který se snaží jakýmkoliv způsobem zaujmout proto, aby se dostal v období druhé světové války do Ameriky a postaral se následně o svou židovskou rodinu v Čechách. Nesmírně mě to baví, je to ten smích skrze slzy, takový tragikomický příběh.

Bude Martin Dejdar někdy vystupovat ve StarDance? Poslechněte si celý rozhovor.