Těší mě, když vidím seniory šťastné, říká dobrovolnice z domova pro zrakově postižené

V takzvané reminiscenční místnosti se odehrává řada aktivit, mimo jiné oblíbené luštění křížovek. S tím zdejším obyvatelům pomáhá dobrovolnice Krista Koubová. „Po 42 letech u dětí jsem byla vyhořelá. Tady vidíte, jak jsou šťastní, naplňuje mě to,“ přiznává.

Paní Koubová pracovala celý život v mateřské školce jako učitelka, když odcházela do penze, měla pocit, že se jí jen odpočívat nechce. A v tuto chvíli je v jejím týdenním rozvrhu těžko nalézt volnou chvilku.

Hlídá děti, věnuje se turistice a každé pondělí čtyři hodiny pomáhá právě klientům v Palatě. Jde hlavně o seniory ve vyšším věku a se zrakovým postižením. „Někdo říká, že by to nemohl dělat, protože vám lidi odcházejí. Také mi brzy zemřeli rodiče i babičky, tak jsem cítila, že bych potřebovala něco vrátit,“ vysvětluje.

V Palatě by se bez dobrovolníků neobešli. „V takovém typu zařízení se vždy najde práce. Máme velmi širokou škálu dobrovolníků a budeme rádi, pokud se nám přihlásí další,“ zdůrazňuje ředitel Domova pro seniory Palata Jiří Procházka.

Mimo individuálních dobrovolníků tu pravidelně pomáhají i ti firemní, a to především s úpravou rozhlehlé zahrady.