Terezín už nikdy nechce vidět
Jmenuje se Rudolf Wessely a žije v severoanglickém Sheffieldu. Říkáte si, kdo je tento muž? Je jedním ze stovek převážně židovských dětí. Právě ty vyvezl sir Nicholas Winton z předválečného Československa a zachránil je tak před jistou smrtí v německém koncentračním táboře.
Pětaosmdesátiletý Rudolf Wessely mě přijal ve svém rodinném domku s velkou zahradou v jedné z lepších čtvrtí ocelářského města Sheffield. U kávy v příjemném obývacím pokoji s výhledem do zahrady v plném květů mi pan Wessely vypravoval o svém pohnutém životě.
Za války v koncentračním táboře v Osvětimi zahynuli oba jeho rodiče. Ti ho ještě včas, v roce 1939, poslali jako čtrnáctiletého chlapce do Anglie, kam se dostal díky Nicholasu Wintonovi, který organizoval transporty hlavně židovských dětí z Československa do Británie. Po maturitě v severoanglickém přístavním městě Hullu se přihlásil do britského námořnictva.
„Byl jsem jednou potopen. Pak jsem se pokusil dostat do jedné z de Gaullových francouzských lodí, která s námi plula. Bylo to v březnu 1945 v Severním moři. Bohužel za tři týdny se loď potopila. Buď to byla ponorka, která nás viděla, nebo mina. Naštěstí jsem byl na palubě. Ostatní, kteří byli dole, nepřežili,“ vzpomíná Rudolf Wessely.
Po válce nebyl důvod se vracet domů, protože tam už nikoho neměl. V Sheffieldu se stal učitelem angličtiny a němčiny. Jak dnes Rudolf Wesselý smýšlí o Němcích? „Nerad jezdím do Německa, ale už jsem tam byl několikrát. Když vidím Němce v mém věku, vždycky mám podezření, že to mohli být oni, kdo zavraždili moje rodiče a další,“ přiznává.
Vloni v říjnu panu Wesselému zemřela manželka, Angličanka Wendy, se kterou strávil více než 50 let ve šťastném manželství. Vychovali syna, který je známým psychiatrem. Zajímal mě také názor pana Wesselého na Nicholase Wintona, jehož královna povýšila do šlechtického stavu za jeho zásluhy o záchranu českých a slovenských dětí před druhou světovou válkou.
„Je to muž, který kdyby nedělal to, co udělal, tak bych tu dnes nebyl. O tom dobře vím. Všichni víme, že kdyby nebylo Wintona, zahynuli bychom. Je to velmi skromný člověk, který jako já ztratil ženu, žije sám poblíž Londýna. Naposledy jsem ho viděl před rokem, když mu bylo 100 let, na českém velvyslanectví v Londýně. Je to úžasný člověk,“ netají se úctou ke svému zachránci Rudolf Wessely.
Pan Wessely mi také předvedl dokument televize BBC o jeho cestě do vlasti před sedmi lety. Spolu s moderátorkou Ester Rantzenovou navštívil byt v Praze, kde vyrůstal a kde už dlouho bydlí někdo jiný. Ale pozvání k návštěvě Terezína, odkud byli jeho rodiče odvezeni do Osvětimi, s díky odmítl. Terezín už nikdy v životě nechce vidět.
