Tenhle sport není pro slabé povahy. Při tradiční baskické hře se namísto raket hraje holýma rukama

Základem přípravy na zápas tradiční baskické míčové hry zvané pelota mano je pečlivá bandáž dlaně. Tato verze národního baskického sportu se totiž hraje holýma rukama. Vymysleli ji pravděpodobně pastevci, kteří si odpalováním míčku krátili dlouhou chvíli v horách.

Skoro v každém baskickém městě mají halu nebo alespoň zastřešený prostor a v něm fronton. Speciální hřiště má stěnu, proti které se míček vrhá, a druhou vlevo od té první, o kterou se může míček odrazit. Ta je dlouhá 36 metrů.

Pelota mano je populární také díky tomu, jak je nenáročná. Není k ní potřeba nic jiného než tvrdý míček z kozí kůže a silné paže.

Čtěte také

Starší než fotbal

Podle pana Felixe, důchodce, který je skalním fanouškem peloty mano, je tato hra starší než fotbal. Hrála se v Baskicku, už když Pyrenejský poloostrov obsadili Arabové, tedy v 8. století.

Starobylost baskické peloty potvrzuje i Atxon Alberdi, technický ředitel Federace baskické peloty. Už před mnoha staletími si podle něj začali s míčkem krátit dlouhou chvíli zdejší pastevci.

„Žijeme tady hodně vesnickým způsobem života. Kolem nás jsou hory a dřív tady bývalo hodně ovčích farem. Vesničané vyháněli ovce na pastvu do hor a trávili tam dlouhou dobu. Proto se má za to, že se baskická pelota zrodila tady v horách,“ vypráví.

Vývoj nezastavíš

Nejdřív si házeli hráči míč proti sobě jako při tenisu. V horách na to bylo dost místa. Hrálo se holýma rukama, protože žádné jiné nástroje ke hře neměli.


Baskická pelota je jedna z nejstarších míčových her na světě. Ze své domoviny na severu Španělska se rozšířila nejen po Evropě, ale i do Spojených států a mnoha zemí Jižní Ameriky a Asie.

Jak se ale vesnice v horách rozrůstaly, měnila se i hra. Vyráběly se košíky a už se mohly začít používat i rukavice. A hra se vyvíjela.

Ve světě nejrozšířenější variantou baskické peloty se podle Antxona Alberdiho stala hra s názvem cesta punta, jinak známá jako jai alai, ve které se metá míček úzkými prohnutými raketami podobnými košíku.

Míček o něco větší a tvrdší než ten kriketový létá rychlostí kolem 300 km/h a hráči proto nosí helmy a chrániče.

Pelota mano patří mezi nejstarší míčové hry na světě

Ochrana rukou je nutnost

To soupeři při ruční variantě peloty si své hrací náčiní, tedy dlaně musejí alespoň minimálně chránit výstelkami.

„Nejdřív se na dlaň nalepí antiseptický gel, kterému tady říkáme zelená plíseň,“ popisuje Antxon Alberdi.

„Pak se to překryje několika vrstvami široké lepící pásky, kterou koupíte v lékárně. Pak musíte oblepit i články a konečky prstů, protože, když odpalujete míček, letí často i stokilometrovou rychlostí a vy ho musíte odrazit.“

Prastará hra má stále budoucnost

Baskická pelota hraná holýma rukama přežila coby tradiční sport hrdého národa žijícího na severu Španělska celá staletí. Už přes 70 let se v Baskicku pořádá místní mistrovství v této tvrdé hře.

Podle toho, s jakou vervou do bílého míčku třískali hráči ve sportovní hale v Eibaru a jak je k tomu starší i mladí diváci povzbuzovali, má tento sport před sebou ještě velkou budoucnost.

autor: pan
Spustit audio