Taxisův příkop vyžaduje od koní sedmimetrový skok
Na Pardubické dostihovém závodišti se jel v neděli 10. října nejslavnější, nejobtížnější a také nejstarší dostih u nás – Velká pardubická steeplechase. Podívejme se tedy na pardubický hipodrom a popišme si trochu trasu závodu. Zvu vás na výlet Po Česku.
Pardubické závodiště má rozlohu 54 hektarů, informoval mě můj průvodce Jiří Kunát, ředitel Dostihového spolku Pardubice. Právě tento spolek pro město perníku, které je majitelem pozemků, závodiště provozuje a také spravuje celý areál, sevřený mezi letištěm a továrnami.
Mimochodem, dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhávalo až k obci Popkovice a také za tribunami, v prostoru, kde je teď parkoviště. Po skončení druhé světové války zde však bylo vybudováno vojenské letiště a některé pozemky tehdy zabrala armáda.
„Snažíme se, aby si areál pardubického závodiště nebo dostihové dráhy uchoval, pokud možno, svůj přírodní ráz. Měli jsme možnost vidět celou řadu závodišť v Evropě a musím hrdě a pyšně říci, že pardubické závodiště patří mezi nejkrásnější,“ pochlubil se ředitel.
Však původně tu bývaly listnaté lesy, připomínající anglický park, ve kterých panstvo pořádalo oblíbené parforsní hony. A právě v těchto místech pozorovalo to, kterak se lovci činí. Dostihová dráha tu byla oficiálně založena v roce 1856 a první Velká pardubická se jela o osmnáct let později, roku 1874.
Hlavní dráha má dnes dokola 2200 metrů, trasa Velké měří 6900 metrů. Celkem byste na závodišti napočítali 59 překážek, 31 z nich musejí koně s jezdci zdolat během legendárního překážkového závodu. Jsou to třeba Zahrádky, Francouzský a Hadí příkop nebo Irská lavice.
„Je to val, před kterým a za kterým je malý příkop, takže z velké rychlosti, kterou koně a jezdci najíždějí na Taxisův příkop, musí koně vzít zpátky, aby bezpečně překonali další poměrně náročnou překážku,“ popsal můj průvodce.
Všechny překážky jsou průběžně upravovány a některé vyžadují i speciální údržbu, vlastně i ohledy. „Je třeba si uvědomit, že celá řada skoků jsou živé ploty, které by při častém používání neměly čas k regeneraci. Proto se kurzy mění tak, aby odpovídaly obtížnosti dostihu a aby se nepoškodil ráz areálu.
Nakonec se s mým průvodcem zastavujeme u překážky, která je doslova symbolem Velké pardubické steeplechase. „Nacházíme se u Taxisova příkopu, který prošel v 90. letech rekonstrukcí. Původní příkop byl hluboký dva metry, ale snížil se na hloubku jednoho metru. Je třeba si uvědomit, že koně, kteří mají úspěšně překonat Taxisův příkop, musí skočit nejméně sedm metrů. Postaví se před ně živý plot, který je 140 centimetrů vysoký, 120 centimetrů hluboký, a za ním příkop, který je pět metrů dlouhý. To znamená, že kůň musí podat opravdu velký sportovní výkon, aby tuto překážku bez větších problémů absolvoval,“ vysvětlil Jiří Kunát.
Na Velkou pardubickou se chystal i slavný český žokej Josef Váňa. Před letošním závodem tento dostih vyhrál už šestkrát a díky tomu je nejúspěšnějším jezdcem na Velké pardubické. Čtyřikrát vyhráli Václav Chaloupka a Peter Gehm.
„Stojíme na místě, kde bude odhalena socha Pepíka Váni, šestinásobného vítěze Velké pardubické. Jsme přesvědčeni, že veškerým úsilím, které jsme tomuto projektu věnovali, vzdáváme hold a úctu tomuto člověku, ač malému vzrůstem, ale obrovskému duchem. Je málo lidí, kteří dokázali to, co dokázal Pepík. Přitom zůstal skromným a pracovitým člověkem. Myslím, že se Pepa stává novodobým vzorem nejen mládeži, ale všem, kteří se kolem koní a dostihového sportu motají,“ dodal Jiří Kunát.
A my dodejme, že krátce po vysílání těchto slov vyhrál Josef Váňa Velkou pardubickou posedmé…
