Tanečnicím z Lúčnice je šedesát
I ten, koho vůbec nezajímá folklór, určitě někdy slyšel o slovenském souboru Lúčnica. Však je to také 60 let, kdy jeho členové poprvé zatančili na pódiu, aby pobavili své unavené kolegy na Socialistické stavbě mládeže. Od té doby se z Lúčnice stal symbol slovenského folklóru, kterým se pyšnili po celém světě jak komunističtí vládci, tak ministři kultury po roce 1989. Politikům ale tanečníci a tanečnice z Lúčnice za úspěch rozhodně nevděčí, ten stojí na jiných základech a hlavně na elixíru mládí.
Přeplněná šatna září barvami, až oči přecházejí. Dívky s pečlivě utaženými copy si navzájem pomáhají do složitých krojů, aby pak lehce vytančily na chodbu mezi rozverné mládence. Oproti houslistům s černými kníry působí jako mláďata. Však také v souboru mají místo pouze studenti.
"Většinou je to tak, že člověk ukončí vysokoškolské studium a musí z Lúčnice odejít, protože málokterý zaměstnavatel by mu dokázal tolerovat takové výpadky z práce. I ve škole je s tím problém, ale profesoři jsou shovívaví, že to tolerují. Zatím s tím nemám problém," řekla tanečnice Barbora Palovičová a doplnila, že učitelé časté absence tolerují i proto, že jsou tanečnice z Lúčnice. "Lúčnica je známý pojem, všichni nám fandí, ale není to jen proto," dodala.
Proto také souborem už prošly dva tisíce členů. Neustálé střídání však působí jako blahodárná transfúze a Lúčnica nestárne. Narozdíl od svého uměleckého šéfa Štefana Nosáľa, který v čele souboru stojí téměř od začátku celých 60 let.
"Nemáme problém vystupovat i vedle rockových kapel. Samozřejmě je to jiný žánr, ale umíme získat i tyto mladé lidi. V Americe řekli, že to je moderní umění," pochlubil se Štefana Nosáľ, pro kterého je Lúčnica součást rodiny. Jenom na zájezdech v zahraničí s ní strávil několik let, a to i v dobách, kdy cestovat směli jen vyvolení. Folklórní soubor jako výkladní skříň socialismu povolení dostal vždycky.
"Cestovat mohli špičkoví sportovci nebo špičkoví umělci. Jinak se nedalo. V historii jsme překonali spoustu společenských úskalí," zavzpomínal Štefan Nosáľ.
Studentky z Lúčnice tančí a zpívají pro zábavu. Peníze z toho nemají takřka žádné. A to je možná další důvod dlouhodobého úspěchu. Bez honorářů je soubor levnější a především stojí na nadšení lidí, kterým stačí potlesk na jevišti a prestiž. "Je to jeden z nejlepších souborů na Slovensku, ale možná nejen na Slovensku, pro někoho i v Evropě a ve světě, tak je to čest," řekl opásaný Jánošík Michal Dudáš. A jaké jsou tanečnice z Lúčnice? "Přesně jak se zpívá v písničce. Jsou temperamentní a hezké."
Slávu Lúčnice rozšířil mezi širokým publikem v Československu populární Elán a jeho zpěvák Jožo Ráž. Když prověření umělci vystupovali kdysi dávno v Moskvě, padli si vzájemně do oka. "Lúčnica je v mém životě vážná věc, protože tchán je šéfem Lúčnice a manželka v Lúčnici tancovala, takže jsem s Lúčnicí hodně prožil. Považuji ji za výjimečný poklad Slovenska, který nám mohou ostatní národy závidět," svěřil se Jožo Ráž.
Dneska už si může soubor vybírat, kam vyrazí příště. Zájem o etno hudbu stoupá a slovenský folklór s vyšperkovanými kroji a důmyslnou choreografií táhne. Šedesátka tak jistě nejsou poslední narozeniny, které Lúčnica oslavuje. Elixír mládí přece musí fungovat.
