Tajný recept na charčo si nejde zapamatovat, u nenapodobitelné gruzínské polévky se nemluví

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Charčo intenzivně voní silným masovým vývarem a typickým kořením

Gruzínská kuchyně je nenapodobitelná. Jednou z jejích hvězd je charčo, hustá a velmi ostrá polévka, na které si místní pochutnávají jako na hlavním chodu. Svou vydatností se mu totiž bez potíží vyrovná.

Do restaurace na tržnici v gruzínském městě Zestaponi chodí jíst místní lidé. Právě tady vaří nejlepší charčo, tedy hustou polévku s masem.

„Recept na charčo je tak složitý, že si ho nezapamatujete a ani ho nepochopíte,“ zdráhá se místní šéfkuchař Nukzal svěřit mi výrobní postup. Nakonec se ale nechává přemluvit, prý ale jen proto, že má právě dobrou náladu.

Jak se vaří charčo

Čtěte také

„Maso musíte vařit odděleně, nejlépe se hodí hovězí přední z hrudi. Důležité jsou také kosti,“ vysvětluje. „Maso nakrájíte na velké kousky a dusíte.“

Celá kuchyně voní nejen masem, ale také gruzínským kořením. „Názvy koření a trav se nedají přeložit. Kupuju je na trhu od jedné ženy, která je zná všechny. Je to koření nejen do charča, ale univerzálně k přípravě jakéhokoli masa,“ doplňuje pan Nuzkal.

Potom už na rozpálené pánvi rozehřívá tuk z masa. Osmahne na něm cibuli, přidá rajčatový protlak, sádlo, mletou červenou papriku a zapomenout nesmíme ani na drcený česnek.

Ve zvláštním hrnci se vaří maso se zeleninou a kořením – celerem, koprem a bobkovým listem. Na závěr se vše promíchá ve velkém kotli.

Tady se nemluví, tady se jí charčo

Čtěte také

Je právě čas oběda, a tak se do restaurace přicházejí najíst místní lidé. Charčo je neuvěřitelně chutné a nepříliš drahé.

„Hovězí maso je moc zdravé,“ mumlá si spíš pro sebe jeden z místních spolustolovníků. Tady se ale u stolu moc nemluví. Tady se jí charčo. Jenom pořád nevím, jestli je to polévka nebo hlavní chod. Nebo obojí? Ale co na tom záleží.

Hlavním tajemstvím dobrého charča nejsou jeho jednotlivé ingredience, ale kvalita surovin. Pan Nukzal zdůrazňuje, že kupuje vždy čerstvé hovězí maso. Mražené by prý nevzal do ruky. Zeleninu nakupuje výhradně od místních zemědělců.

„Až pojedete zpátky, stavte se,“ volá na mě na rozloučenou pan Nukzal.

Spustit audio

Související