Tajemství v knihách Lucie Seifertové

Host (Lucie Seifertová): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Lucie Seifertová se narodila 6. dubna 1969 v Poděbradech. Studovala střední odbornou výtvarnou školu na Holarově náměstí v Praze a potom Akademii výtvarných umění. Pracovala jako grafička v časopisu Ohníček. Dělala ilustrace do časopisu Dikobraz a To jsem já. Je autorkou knih Pražský Had a jeho tajemství, Tajemná Praha a Tajemné hrady a zámky království českého. Svým 9metrovým leporelem Dějiny udatného českého národa aspiruje na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Pravidelně ilustruje webové stránky Českého rozhlasu a pod značkou Vrána kreslí vtipy do časopisu Story. Lucie Seifertová je vdaná za Petra Prchala, který je znám jako zpěvák pod uměleckým pseudonymem Pančo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Lucie, kdybychom vyšli z názvu časopisu, pro který jste pracovala, jak by vypadal obrázek, pod který byste napsala: To jsem já?

Host (Lucie Seifertová): To je zvláštní otázka. Já jsem si pořád myslela, že jsem taková zalezlá myš, která akorát pořád maluje a kreslí, ale v poslední době se to docela změnilo, protože dělám třeba rozhovory do rádia a do televize a pro noviny, takže už jsem přestala být tou myší. Nic jiného mi nezbylo, protože jsme si začali ty knížky vydávat sami, takže jsem takový spoluzakladatel. Já teď nevím, co jsem. To se ukáže za chvíli, až někdy později.

Moderátor (Vladimír Kroc): V názvu vašich knížek se často objevuje slůvko tajemství. Jak podstatné je toto jméno ve vaší tvorbě?

Host (Lucie Seifertová): Tajemství, to slovo je takové pěkně tajemné. Já jsem si říkala, že to tak jako pěkně navozuje takovou atmosféru, že by se třeba lidi chtěli kouknout do té knížky, jaký tajemství se tam schovává, a je tam skutečně hodně tajemství, tak to slovo používám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte ráda tajemství a tajemno i v životě?

Host (Lucie Seifertová): Tak určitě trošku jo, ale ne zase tak moc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zlehčovat dějiny tím spíš určené hlavně dětem, ještě vás za to nikdo neznectil?

Host (Lucie Seifertová): Já jsem měla strašný strach z historiků. Dala jsem si ty knížky všechny kontrolovat pečlivě, takže když jsem první verzi odevzdávala panu Honzákovi, tak docela zuřil nad některými tématy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co se mu nejvíc nelíbilo?

Host (Lucie Seifertová): Já jsem totiž ještě, jak jsem byla takový tele úplný, tak jsem si vzala knížky starší, takže jsem třeba měli takový zvláštní názory na husitství, takže to mi říkal, že to husitství nebylo taková krásná doba, tak to zuřil. Pak ještě nad nějakými drobnostmi, ale já si myslím, že celkově potom už to bylo všechno v pořádku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdy se ve vás vůbec probudil ten zájem o historii a taková ta snaha atraktivně a s nadsázkou ji převyprávět?

Host (Lucie Seifertová): Já jsem dělala pro časopis To jsem já a tam byla taková šéfredaktorka, paní Moštěková, která měla spoustu nápadů a pořád chtěla, by ten časopis byl lepší a lepší. Jednoho dne se rozhodla, že tam budou dějiny na pokračování. Tak se rozhlédla po redakci a říkala, tak kdo by to tak mohl dělat, tak co Seifertová?

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to nevzešlo z vás, vy jste to dostala jako úkol?

Host (Lucie Seifertová): Já jsem to dostala jako úkol, mě by taková věc nikdy nenapadla, protože já zase nejsem sebevrah, takže to bych se takhle nezničila. Protože já nejsem historik, nejsem ani spisovatel, já jsem tehdy chodila ještě na akademii, takže jsem měla opravdu práce nad hlavu, ale to téma mě tak vzalo, že jsem se z něho ještě nevybabrala do dneška, pořád mě to zajímá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dějinám se věnujete hodně intenzivně. Ničí vás to, jak jste řekla, že nejste sebevrah, abyste se nechala zničit?

Host (Lucie Seifertová): Chvílemi mě to ničilo, ale je to takové příjemné ničení. Já jsem si nakoupila spoustu knih a pořád chodím do knihoven a pořád studuji a studuji, ale někdy, když mě honí termíny, tak je to potom zničující. Když se blbě vyspíte a nic vás nenapadá a žádný nápad prostě nepřichází a nepřichází, tak to je nejhorší.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč je podle vás nutné znát historii vlastní země nebo vlastního národa?

Host (Lucie Seifertová): Protože kdo nezná svoji historii, musí ji prožívat znovu a znovu. To jsem neřekla já, to řekl někdo jiný, ale je to tak. Je mi to hodně líto, že tady lidi neznají svoji historii, protože je to hodně zajímavá věc. Já jsem zjistila, že tady lidi třeba nevěděli, že na našem území žili Germáni, to třeba vůbec nevěděli, nebo neznají žádný Přemyslovce, tady možná vědí, že to byl Svatý Václav, ale nic víc. Je to fakt škoda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Měla jste ráda dějepis ve škole?

Host (Lucie Seifertová): Určitě měla, ale nijak zvlášť. Já jsem tu školu tak prolítla, já jsem si pořád kreslila a nějak jsem proplavala.

Moderátor (Vladimír Kroc): Svoji první ilustraci jste prý namalovala už ve třech letech, je to pravda?

Host (Lucie Seifertová): Já jsem počmárala tatínkovi knížku, jeho milovanou monografii Albrechta Dierera a on mi tehdy ze zlosti řekl, že ze mě určitě jednou bude ilustrátorka. Znělo to jako prokletí, ale já jsem nevěděla, jestli je to nějaká choroba nebo jestli mě posílá na galeje, takže jsem to vzala jako trest.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže neberete to teď jako galeje někdy?

Host (Lucie Seifertová): Je to práce, je to dřina kolikrát, ale je to dřina radostná.

Moderátor (Naděžda Hávová): Leporelo Dějiny udatného českého národa získalo prestižní cenu Magnézia Litera. Jak dlouho jste na něm vůbec pracovala?

Host (Lucie Seifertová): Pro ten časopis to byly 3 roky a pak jsem to ještě celé přepracovávala a předělávala a když se to všechno sečte dohromady, tak je to asi dohromady 6 let.

Moderátor (Naděžda Hávová): Další kniha, která vám vyšla teď poměrně nedávno, se jmenuje Tajemný Golem. To je takové pohyblivé leporelo. Když jsem ho teď dostala od vás, tak jsem se vrátila do svých dětských let. To trvalo jak dlouho?

Host (Lucie Seifertová): Myslím asi 6 měsíců, to už ne 6 let. Naštěstí je tahleta knížka zaměřená jedním směrem jenom, takže mi stačilo přečíst jenom pár knížek, i když těch variant na Golema je hodně, těch verzí je strašná spousta.

Moderátor (Vladimír Kroc): Právě jsem si říkal, že bylo asi těžké bourat představu zakořeněnou díky Císařův pekař. Jak jste tu legendární postavu pojala vy?

Host (Lucie Seifertová): To jsem musela zpracovat jinak, protože Golem podle zpracování pana Horejce, to byl skvělý výtvarník a udělal tu sochu úplně geniálně ve filmu, tak z něho udělal troubu. Udělal z ní pec na chleba a já jsem Golema udělala hliněného panáka také trochu, ale přece jenom je to člověk. V těch pověstech totiž je to tak, že je k nerozeznání od člověka, takže já jsem mu nemohla dát kuličku do čela, protože to by lidi poznali, že to není normální, že chodí nějaký člověk s kuličkou v čele. Ke všemu ten pražský Golem je znám tím, že byl obživován šémem, který se vkládal do úst. Ale překvapilo mě, my chodíme mezi děti hodně, do škol a děti to vzaly úplně samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Patří právě Golem mezi vaše oblíbené historické postavy?

Host (Lucie Seifertová): Určitě. Renesance je nádherné období a je mi líto, že ta knížečka je malá, že se tam třeba ještě nevešel krásný příběh o Rabi Lévovi, kterého vlastně stvořil a o Rudolfovi. Jenomže to by ty knížky musely být všechny tlustý a musela bych na nich dělat léta a léta, takže si dělám takovou radost, že dělám menší knížky a vždycky si zpracuji to jedno téma.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vydavatelem leporela Dějiny udatného českého národa byl váš manžel Petr Prchal. Platí to i o Golemovi?

Host (Lucie Seifertová): O Golemovi také a ještě o Pražském Hradu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč jste se do toho pustili sami na vlastní pěst, je málo vydavatelů u nás?

Host (Lucie Seifertová): Vydavatelů je hodně, ale hodně málo platí a my jsme najednou zjistili, že nemáme na složenky, že se mohu upracovat, protože mě práce baví, vždycky mi někdo dal téma a udělejte nám knížku, a tak jsem s radostí začala pracovat a pak jsem zjistila, že nemáme žádné peníze. Na ty Dějiny jsem dokonce dostala nabídku, že mi dají 2 procenta, a když budu hodně hodná, tak mi dají 3 procenta. Tak Pančo mi řekl: Hele, jestli jim to podepíšeš, tak jsi blbá. Půjčíme si peníze. Našel se náš kamarád, který nám peníze půjčil, my jsme si to vydali, takže se staráme o distribuci, o to, aby ten tisk byl kvalitní, všechno obíháme. Je to příjemná práce, protože pracujeme na svým.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říká náš dnešní host Lucie Seifertová.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě se vám nestalo, že by vám třeba někdo řekl: Paní Pančová?

Host (Lucie Seifertová): Ne, ale občas Pančovi říkají: Pane Seiferte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nezlobí se?

Host (Lucie Seifertová): Ne, směje se.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mluví vám nebo vy jemu také do řemesla? On vám asi trošku ano, protože je vlastně spoluvydavatelem? Ptám se proto, že recenzent muzikusu se podivil, že jste nepohlídala výtvarnou stránku obalu alba, které nedávno vyšlo, nějak se mu nelíbilo.

Host (Lucie Seifertová): Já jsem ji pohlídala až moc. Já jsem tam hlídala každý milimetr a o barevnosti jsme se hádali až do rána. Ještě jsem si musela pozvat fotografa, aby grafika přesvědčil, že musí dodržet tuhle barevnost. Pravda, ten obal je skutečně hodně výrazný. Jsou tam výrazné barvy a možná to lidi popuzuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Písnička, kterou jsme před chvílí slyšeli, je z filmu Výlet. Pančo dělal hudbu k filmu Alice Nelis. Jaký vztah k filmu máte vy?

Host (Lucie Seifertová): Mně se ten film hodně líbí. Mně se vůbec líbí práce Alice Nelis. Ona dělala také klip Pančovi k té jeho písničce Plout za tebou, tak to mu udělala nádherný klip. To je vůbec šikovná holka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neříkáte to jenom proto, že to byla přítelkyně vašeho současného manžela?

Host (Lucie Seifertová): Trošku, pravda, nemohu ji pomlouvat, to by vypadalo, že na ni žárlím. Byla to přítelkyně, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký máte vztah k filmu obecně? Vím, že jste toužila po tom, abyste dělala animovaný film.

Host (Lucie Seifertová): Chtěla jsem dělat animovaný film, dělala jsem 3krát zkoušky, ale ani jednou se mi to nepodařilo. Pak mi úplně nesmyslně moje kamarádka dala přihlášku na akademii na malbu a tam jsem se úplně bez problémů dostala. Takže aniž bych předtím udělala jediný obraz, tak jsem malovala pak dvoumetrové plátna.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak možná, že není vyloučené, že Lucie Seifertová se dostane k animovanému filmu ještě třeba v příštích letech?

Host (Lucie Seifertová): To doufám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě ke Golemovi. Já jsem kdysi četla vaše přirovnání, že pro židovský národ byl něco jako dnešní Superman. Objeví se vždycky, když hrozí nebezpečí. Jak takovouhle postavu dneska přiblížit dětem?

Host (Lucie Seifertová): Golem měl na sobě amulet neviditelnosti, takže chodil po té tajemné Praze a vždycky, když tam dělal někdo nějakou neplechu, a proti židovskému národu se vždycky něco objevilo, tak se vždycky zjevil a toho nezbedníka potrestal. Já si myslím, že to téma je pořád živé. Já teď trošku nevím, jak přiblížit dětem. Já jsem to leporelo udělala pohyblivý. Udělala jsem ho trošku veselý. Udělala jsem ho trošku tajemné. Já si myslím, že se to dětem hodně líbí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Určitě se dětem líbí i Dějiny udatného českého národa, o kterém už jsme mluvili, o tom leporelu. Vy jste nakonec se nerozhodli ho nechat zapsat do Guinessovy knihy rekordů. To proto, že ten rekord teprve přijde. Chystáte na 29. září výstavu v Národním muzeu, jak bude vypadat.

Host (Lucie Seifertová): Já jsem jednou přišla za Pančem, že by bylo fajn udělat takovou malou výstavu a trošku zvětšit aspoň jeden díl toho leporela, že by to mohlo vypadat efektně a pěkně. Pančo se zamyslel a říkal: Ale blbost, zvětšíme to pořádně aspoň na 2 metry, takže to dá potom délku 70 metrů, to bude naprosto úžasný. Přidáme tam k tomu ještě věci historický do vitrínek, dáme tam figuríny v dobovém oblečení a ještě spoustu dalších věcí. Uděláme soutěž, dáme tam počítač a vymýšlel a vymýšlel. Takže to bylo asi před půl rokem, co s tímhle přišel, a teď to uskutečňujeme, což je mnohem pracnější, než to takhle říct pěkně doma. Jsem na to hodně zvědavá. Doufám, že to dobře dopadne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to už bude určitě největší knížka na světě.

Host (Lucie Seifertová): Bude to obří kniha. Bude to největší kniha. Bude mít 70 metrů, tak už bychom skutečně do té Guinessovky měli dát.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to náhoda, že bude výstava otevřena právě 29. září?

Host (Lucie Seifertová): Není, otevíráme ji na Svatého Václava, což je 28. září, ale protože je to svátek a všichni budou pryč, tak aby tam lidi přišli, tak to takhle dáváme o den později.

Moderátor (Naděžda Hávová): Abychom tady ještě trochu provařili ten Český rozhlas. Vy kromě svých vlastních výtvarných aktivit ještě spolupracujete s internetovým Českým rozhlasem a připravujete pro dětské webové stránky historické příběhy.

Host (Lucie Seifertová): Já jsem asi před dvěma roky dělala o pověstech a letos jsem se vrhla na příběhy z Pražského Hradu a tam popisuji životy Přemyslovců, protože jsem si uvědomila, jak to lidi neznají, tak je to škoda, protože to je úplný horor. Tam se všichni zabíjejí pořád a vyhání a vězní, vypichují si oči a támhleten pomlouvá toho a je to opravdu hodně zajímavé. Takže to je téma, které teď si s radostí zpracovávám pro Český rozhlas.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte s radostí, je to historická epocha, ve které byste si libovala? )

Host (Lucie Seifertová): Tam bych se bála. Já jsem spokojená v této historické epoše, v současnosti, protože tam, jakmile bych zabrousila do minulosti, to nevím, nevím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste si několikrát povzdechla, že obecně nemáme moc velké povědomí o naší historii, nebo si myslíme, že známe některé historické epochy, okamžiky, postavy, ale když bychom o nich měli mluvit, tak zjistíme, že zase tolik o tom nevíme. Na druhou stranu je určitě hodně lidí, kteří mají dějiny historie jako koníček. Máte od nich ohlasy, že třeba upozorní na nějaké drobné nedostatky, detaily nebo naopak, jak vůbec na to reagují, na to vaše pojetí dějin?

Host (Lucie Seifertová): Je to legrace, protože každý odborník na určitou epochu, tak tam hledá to svoje. Například pan Bělina, ten mi lektoroval také knížku, tak tomu tam scházely války z období Marie Terezie. Takže to mi přišlo docela takový příjemný, že jemu to tam schází. Vždycky se tam najde, že by se mohlo něco zpracovat víc, ale já jsem chtěla, aby ta knížka byla zábavná, aby tam těch informací zase nebylo tolik, i když je jich tam docela hodně. Teď mi říkala kamarádka, co studuje na právech, že podle ní udělala zkoušky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je nějaká historická postava, která vás zvlášť bavila?

Host (Lucie Seifertová): Určitě. Mě bavily všechny postavy, které nějakým způsobem vybočovaly z normálu, protože přece jenom ty Čechy, i když nejsou zase tak malinkatý, tak přece jenom je to kotlinka, každý se tady zná. A jakmile si chcete tady prosadit nějaký svůj názor, tak je to docela těžká věc, takže třeba Petr Chelčický nebo Komenský. Je jich spousta.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč třeba Petr Chelčický?

Host (Lucie Seifertová): Protože si dokázal prosadit svůj názor a ty názory měl úplně mimo dobu. V dnešní době by fungoval normálně, to by byla docela zajímavá figurka, ale v té době si to prosazovat, to, co říkal, nebo Jiří z Poděbrad najednou chtěl spojit Evropu, najednou si to tak říct a prosadit to, to opravdu klobouk dolů před nimi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste při práci určitě musela načíst metráky historických knížek. Dokázala jste si to všechno, co vás zaujalo, zapamatovat?

Host (Lucie Seifertová): Ne, já mám hrozně špatnou paměť. To jsem vždycky měla a bylo mi to vždycky hrozně líto. Já jsem si pamatovala věci, když jsem si je nakreslila, takže to proto i ty Dějiny s tím trochu souvisí. Takže to, co v Dějinách je nakreslené, to si více méně pamatuji. Jedna výhoda mé paměti je ta, že nemusím nakupovat zase tolik nových knížek, protože zapomínám to staré, takže mi stačí číst pořád dokola.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aby to nevypadalo, že se zabýváte jenom historií, tak vy jste ilustrovala také knížky Martina Mikisky, což je cestovatel, třeba rok strávil v Antarktidě a napsal o tom knížku a vy jste ji ilustrovala. Jak jste se k té práci dostala?

Host (Lucie Seifertová): Původně jsem se k tomu dostala jako grafik, protože jsem se živila jako grafik. Já jsem dostala zakázku mu graficky zlámat knížku. Tehdy jsem čekala, že tam přijde takový cestovatel, ohromný chlap, a on to je takový sympaťák, klučík a tehdy jsem mu tu knížku, už tam pár ilustrací jsem udělala, a další knížku už jsem počmárala úplně, takže jsem tam udělala spoustu drobných kresbiček, protože Martin má smysl pro humor, takže tam ty situace jsou často vtipný, takže jsem tam udělala fórky. Já tu knížku, tu Antarktidu, mám nejraději, ale on jich vydal ještě mnohem víc. Je to dobrodruh.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tuším, že jste spolupracovala i na knížce o Afghánistánu. Je to tak, že vás to třeba inspiruje, i když to jsou takové oblasti, kam asi člověk zrovna nezatouží jet, ale jaký máte vztah k cestování?

Host (Lucie Seifertová): To je spíš vztah obdivný, protože já jsem docela strašpytel, já si to ráda přečtu nebo se na to kouknu v televizi, ale mám ráda, když se vrátím domů po tom, když jsem někde na nějakých cestách.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem za chvilku končí prázdniny, užila jste si je vůbec někde mimo Prahu?

Host (Lucie Seifertová): Přímo prázdniny ne, protože jak připravujeme tu výstavu v Národním muzeu, tak to je skutečně hodně práce, ale předtím brzy na jaře jsem byla v Egyptě, to bylo nádherné tam. A pak jsme byli ještě ve Francii. Také Pančo mě vždycky vyhnal na kola nebo nějaký velký túry a on letos nějak onemocněl hrozně moc, takže jsme nikam nevyrazili.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak třeba příští rok.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě bych se vrátil ke zmínce, kterou jsme řekli v úvodu, kdy jsme vás stručně představovali. Asi by stálo za to pro nezasvěcené vysvětlil ten pseudonym, i když to není úplně pseudonym, značka Vrána, pod kterou se objevují vaše vtipy.

Host (Lucie Seifertová): Já jsem původně dělala pro Dikobraz a tam vlastně byli kluci ze Sorry, tak říkali, jestli bych pro ně nekreslila také. Já spolupracuji s Karlem Vránou, to je novinář a má strašnou spoustu nápadů, takže mi vlastně zavolá nějaký nápad, já to nakreslím, někdy ho nepochopím, tak mi to musí vysvětlit, ale je to fajn, je to hrozně příjemný, protože když dělám pro děti, tak tam nemůžu používat spoustu věcí, žádný narážky na alkohol, na sex, na sprostý slova, nic takového. tady trošku uvolním.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem vy jste dneska dopoledne něco namalovala?

Host (Lucie Seifertová): Dneska dopoledne jsem dělala pro Český rozhlas, ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak já doufám, že ta spolupráce s Českým rozhlasem ještě potrvá a bude dál zdárná. Hostem pořadu Dva na jednoho byla výtvarnice a ilustrátorka Lucie Seifertová. Děkujeme na rozhovor a na shledanou.

Host (Lucie Seifertová): Já děkuji, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.