Tajemství největších fajnšmekrů. Na těch nejsladších třešních si pochutnávají vegetariánští predátoři

Dnes jsem se při obědě podělil o svůj rukolový sálat s nějakým miniaturním hmyzem, který nemilosrdně ožral a okousal skoro všechny lístky mé oblíbené nahořklé zeleniny. Aby toho nebylo málo, ještě ta potvůrka vytvořila tisíce malých dírek na každém lístku, který nezvládla kompletně sežrat. Pokud mě teď posloucháte vy, kteří máte zahrádku, na níž se snažíte pěstovat vlastní zeleninu, určitě tušíte, jak mi asi je.

Cloumá mnou vztek, beznaděj, potupa a také se zapřísahám, že už se na to příští rok vykašlu. Ale nakonec zvítězí moje zvědavost. Nevzdal jsem to a rozhodl se, že ty zbytky vynikající rukoly, kterou mi hmyz milostivě zanechal na zplundrovaném záhonu, nakonec sním. Musím přece ochutnat, co jsem vypěstoval!

Umyl jsem a vyčistil zbylé ohlodané lístky, zakápl je olivovým olejem, nastrouhal trochu parmezánu, a když jsem v kuchyni tiše přežvykoval, musel jsem uznat, že ten hmyzí gangster má dobrý vkus i apetit. Moje rukola byla skutečně perfektní. Vůbec mi nevadilo, že koušu do lístků, do kterých už někdo kousal s chutí přede mnou.

Čtěte také

Vzpomněl jsem si, jak jsme jako kluci seděli na stromě v třešňovce, kam jsme šli na „drbes“, tedy odrbat někomu stromy od třešní. A jak mě tehdy kamarád, vesnický zkušený kluk Fanda učil jíst třešně i s červíky. Jak mi ukázal, že když rozkousnete tu nejsladší srdcovku, že se v ní hýbe malý červíček, který má téměř stejnou barvu jako vnitřek třešně, protože žije v ní, konzumuje ji, takže i on sám je tak trochu třešeň.

Ničeho jsme nedbali a jedli vše, co nám padlo pod ruku. Navíc i největší fajnšmekři moc dobře vědí, že ty nejsladší mívají skoro vždy červa. Důvod je nasnadě. Zvířata nejsou pitomá a i ta nejjednodušší žebříčková nervová soustava moc dobře ví, který kousek je ve vaší zahrádce v nejlepším stádiu zralosti. Instinktivně a nemilosrdně se tito vegetariánští predátoři vrhají přímo a bez sentimentu na nejkvalitnější kousky.

housenka|foto: Fotobanka Freeimages

Budiž nám útěchou alespoň to, že jsme dobří pěstitelé a že naše ovoce i zelenina jsou zdravé, v kondici a bez chemických postřiků. Jinak by se jich totiž tihle malí neviditelní dravci ani nedotkli.