Tajemství Křišťálové planety je krásný film o lásce k planetě i zvířátkům, doporučuje herečka Eliška Balzerová

Začneme, Eliško, v Chorvatsku. Ne protože tam jezdí na dovolenou spousty českých rodin, ale protože jste přijala roli ve filmu Tajemství Křišťálové planety, který získal nedávno na polském filmovém festivalu cenu Zlatá aréna za přínos chorvatské animaci. Jak se Eliška Balzerová dostane do animovaného filmu, který dostane cenu za přínos chorvatské animaci?

Ten film má úžasnou genezi. Ten samotný příběh vznikl v hlavě Dušana Vukotiće, což byl slavný režisér animovaných filmů, profesor na škole animovaného umění, a taky první neamerický držitel Oscara za animovaný film. 

Čtěte také

Herečka Eliška Balzerová. Na kterém ze svých mužských kolegů mohla nechat oči?

On ten námět nosil v hlavě a předal ho svému žákovi, který se jmenuje krásně Arsen Anton Ostojić. Ten se náhodně seznámil s českým animátorem Petrem Horákem – setkali se na pláži na ostrově Brač, jejich děti si hrály, pak zjistili, že jsou oba animátoři, a dali se dohromady. Takže vznikla tato dvojice. Rozhodli se, že to téma zpracují.

Animovaný film se tvoří tak, že to nejdřív musí herci namluvit, zahrát – podle toho potom asi animují ty tváře. Do té práce vstoupili angličtí dabéři nebo herci. Jednu z velkých rolí Mordokana nadaboval Jeremy Irons, který se tomu velmi věnoval a dělá velkou propagaci tomu filmu. Další role namluvili Michael York a Vanessa Redgrave – to když mi řekli, tak jsem souhlasila, že do toho půjdu, ačkoliv neumím zvířátka.

Co je tam zvláštní: první záběr je planeta Země po sto letech. Dnes, když jsem šla z toho vedra a z toho vysušeného města sem k vám, tak jsem si uvědomila, že tak za sto let asi opravdu bude vypadat. Prostě Sahara písečná, spálená krajina, ze které trčí jenom pahýly stromů.

Každé mrknutí oka je jako živé

Dívala jste se animátorům pod ruce, jak dělají ty postavy?

Nedívala, ale sleduji ten proces. Já teď mám čerstvou zkušenost s paní Michaelou Pavlátovou, se kterou natáčím animovaný film pro dospělé. Je to o takové starší paní, která se těžko vzdává své profese. Je to řidička tramvaje Božena. Zjistila jsem, že nejdřív se musí celý scénář namluvit na mikrofon s určitým výrazem a podle toho dělají ten kreslený výraz.

Čtěte také

Nejlepším českým animovaným filmem se staly Pohádky po Babičce. Snímek už má Českého Lva

Na Tajemství Křišťálové planety jsem zjistila, že animace už je tak daleko, že ti kreslení herci mají výraz jako živí lidé, mají herecký výraz. Každé mrknutí oka, každý pohled. Proto je to asi tak zdlouhavá práce. Ale je to strašně krásné a kvalitní. Mě to úplně dojímalo, jak ty dětské figurky reagují, s jakou něhou ta holčička Rea kouká na to zvířátko, které zachraňují, a říkala jsem si, že to musí být úžasná, zajímavá práce. Bavilo by mě to dělat, ale už nemůžu startovat novou profesi.

Tato hlasová práce na animovaných filmech je diametrálně odlišná od dabingu, s kterým máte velmi bohaté zkušenosti, nebo je to jenom v tom, že je to obráceně, že nejdřív vzniká hlas a potom ta postava?

Je to obráceně. Vy musíte jenom posloužit tomu filmu, který dabujete, abyste to tomu herci moc nezkazili, protože on na tom pracuje třeba půl roku, učí se texty a tak dále. Vy musíte velmi rychle nahradit tu cizí řeč češtinou.

U animovaného filmu je to, jako byste tu roli vytvářel. Tam to vytvářeli pro mě Vanessa Redgrave, Michael York a Jeremy Irons – protože to byl mezinárodní štáb, tak se ta verze základní mluvila v angličtině.

Proč bych měl na Tajemství Křišťálové planety jít, Eliško?

Protože je to film zajímavý pro děti, ale i pro dospělé. I proto, že je to o záchraně naší planety, o tom, co bude, když budeme bez vody, když bude Země vyprahlá jak poušť. V tom filmu oni odletí na jinou planetu – tatínek za prací, s malou holčičkou, která ztratí maminku. Je to o lásce ke zvířátkům a k jednomu obzvlášť malému gorgonkovi. Je to strašně krásně natočené, musíte na to jít.

Poslechněte si celý rozhovor s Eliškou Balzerovou. Doslechnete se o jejím hereckém angažmá ve Studiu DVA, o dabingu klasických francouzských filmů, nebo proč o sobě herečka mluví jako o Valachovi.