Kde byla údajná poslední slova TGM dlouhá desetiletí? V kufrech na půdě ve Skotsku a Francii

Je 1. září 1937. Tomáš Garrigue Masaryk tráví čas v Lánech, je mu 87 let. V noci dostává mrtvici, tedy cévní mozkovou příhodu. Československý rozhlas přináší o jeho zdravotním stavu detailní informace. 

„Z okresní nemocnice na Kladně byl dopraven do Lán kyslíkový aparát, který usnadňuje dýchání. Tlak krevní maximum 110, minimum 80. Teplota nejvyšší 38,4, je sklon ke snížení,“ informují hlasatelé. 

Zdravotní stav těsně před smrtí

Po pár dnech se začíná zdravotní stav bývalého prezidenta mírně lepšit. Komunikuje s okolím a právě v tuhle dobu mohl poslední slova svého otce zapsat u jeho lůžka Jan Masaryk.

„Máme poměrně podrobné zprávy o posledních dnech Tomáše Garrigua Masaryka. Ten stav byl na začátku tak vážný, že povolali okamžitě předsedu vlády a prezidenta Beneše. Na několik dní se potom ten stav jakoby zlepšil a on začal s lidmi komunikovat. A ke konci potom zase přišlo zhoršení,“ upřesňuje historik a archivář Národního archivu Jiří Křesťan.

Možná cesta tajemné obálky?

Křesťan také popisuje možnou cestu údajných posledních slov. „Ten text vznikl tedy pravděpodobně v Lánech, potom si pravděpodobně Jan Masaryk tu obálku ponechal. Předpokládáme, že ji měl ve svém bytě v Černínském paláci.“

Lumír Soukup|foto:Národní archiv

Pokud měl obálku Jan Masaryk jako československý ministr zahraničí v Černínském paláci, po jeho nevyjasněné smrti v roce 1948 ji spolu s dalšími dokumenty chystali na stěhování osobní tajemníci Lumír Soukup a Antonín Sum.

„Přímo po smrti jsem z ministerstva vyhozen nebyl, tam jsem dával dohromady ještě s kolegou Lumírem Soukupem pozůstalost. Lumír Soukup potom odešel, čili takzvaně utekl do Skotska,“ vysvětloval v dokumentu Českého rozhlasu z roku 2004 právník a soudní překladatel Antonín Sum.

Část pozůstalosti Jana Masaryka byla ve 40. letech zabavena, část se ale podařilo dostat přes západní diplomaty z komunistického Československa do zahraničí. Konkrétně ke zmiňovanému tajemníkovi Soukupovi do Skotska.

Desítky let na půdě v exilu

Rodina Lumíra Soukupa měla archiv dlouhá desetiletí ve Skotsku ve velkých kufrech na půdě. Dokumenty se pak ze Skotska přestěhovaly v 80. letech s rodinou do jižní Francie, kde dodnes bydlí dcera Soukupových Alenka. Jako dítě ji fascinovaly třeba medaile.

„Archiv byl ve velkých kufrech, které jsme mohli otevřít, abychom viděli, co bylo uvnitř. V jednom z nich byly medaile Tomáše Garrigua Masaryka nebo jeho syna Jana Masaryka. Jako děti jsme si je zkoušely, což by se asi nemělo, ale nás to bavilo. Samozřejmě české archivy a důležité dokumenty nám rodiče prohledávat nedovolili. Báli se toho, že bychom je mohly zničit. Říkali – děti, nebudeme otevírat kufry, abychom procházeli papíry v jazyce, kterému nerozumíte,“ popsala Radiožurnálu Alenka Soukupová.

Alenka Soukupová|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Pokud jde o obálku s údajnými posledními slovy Tomáše Garrigua Masaryka, dcera Lumíra Soukupa její obsah nezná. „Nevím, co v tom dopisu bylo. Moji rodiče se o obálce nezmínili. U nás bylo tolik věcí, tolik archivů, opravdu plné kufry, které jsme vrátili, a právě v nich byl tento dopis,“ přibližuje doma ve Francii Alenka Soukupová a doplňuje: „Archivy představovaly dějiny země. Měli jsme u sebe historii Československa přes 50 let. Nemohli jsme si ji nechat. Po roce 1989 byl čas na to je poslat zpět.“

Hlavní Masarykův tajemník Lumír Soukup zemřel v roce 1991, o předání pozůstalosti z exilu se tedy starala vdova Catriona Soukupová a dcera Alenka Soukupová. Pomáhal také tajemník Jana Masaryka Antonín Sum, který „tajemnou obálku“ přinesl v roce 2005 do pražského Národního archivu. 

Hlavní Masarykův tajemník

Lumír Soukup byl hlavní tajemník československého ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. „Můj otec o něm říkal, že to byl neuvěřitelný člověk. Když Jan Masaryk vešel do místnosti, tak to bylo, jakoby se rozsvítila světla. Můj otec prý nikdy nepotkal nikoho tak charismatického,“ uzavírá dcera Soukupa Alenka Soukupová.

Lumír Soukup utekl z Československa po Masarykově smrti v roce 1948. Jel vlakem na sever země a pak šel pěšky do Německa. Tam strávil v uprchlickém táboře půl roku. Následně se dostal do Skotska, kde už na něj čekala žena Catriona Soukupová a kde vedl na tamní Glasgowské univerzitě bohemistiku. Tam pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1980. Po sametové revoluci se jel s manželkou podívat do Česka a seznámil se s prezidentem Václavem Havlem.