Tady se nikdy žádní psi nepoprali, zvou pořadatelé na akci Monínec patří psům

Jaký bude program letošní akce?

Čtěte také

Bojíte se nechávat psa samotného doma? Vědci vyvinuli „pejskofon“, díky kterému si s ním můžete zavolat

Veronika Souralová: Když jsme udělali Monínec patří psům poprvé, tak to bylo při příležitosti vydání naší první společné knížky O zlatých retrívrech. Událost měla docela velký ohlas, byli jsme trochu nervózní, kolik přijde lidí, a pak jsme byli nadšení, když byla fronta lidí, kteří přicházeli se svými psi na Monínec. Tak z toho vznikla tradice a letos křtíme už třetí knížku, která je o štěňatech a jmenuje se Když jsem byla štěně aneb dobrodružství slečny Růžové.

Dan Materna: Celý příběh začal tak, že jsem měl svého času tři retrívry a na procházkách jsem si je fotografoval, vymýšlel jsem si různé náměty a témata, kdy a jak je vyfotit. A ukázal jsem fotky Veronice, která z nich byla nadšená a nabídla mi, že k tomu nabídne příběhy. Vznikla první knížka, která se jmenovala Já, zlatý retrívr. Pokřtili jsme ji na Monínci, kde jsme zahájili tradici Monínec patří psům. Pak následovala druhá knížka Rok s retrívrem. A nyní vstoupila na trh třetí knížka o nádherné štěněcí dámě.

Jak složité je fotografovat psy? Dají se stylizovat?

Dan Materna: Nedají, je to všechno o trpělivosti, štěstí a náhodě. Kromě psů se zabývám i fotografováním divokých zvířat. A nejhorší situace je, když si nějakou fotografii vymyslíte a chcete ji vyfotit, tak se ten okamžik většinou nestane. Vím, že na jednu konkrétní fotku s jelenem jsem čekal osm let, než se mi to povedlo. Takže člověk musí být bdělý a ostražitý a většinou odjíždí s úplně jinými fotografiemi, než zamýšlel.

Když jste dávali dohromady vaší třetí knihu, byla v něčem jiná než ty předchozí?

Veronika Souralová: Byla kompletně jiná, protože ty předcházející knihy vznikly už k hotovým fotografiím, které Dan pořizoval dlouhá léta, a já k nim psala zpětně příběhy. Zatímco tahle kniha vznikala v průběhu.

Komu je knížka Když jsem byla štěně, která bude pokřtěna, určena?

Veronika Souralová: Je to určené pro děti, mohou si ji číst sami. Nebo bych doporučovala, aby jim to četli rodiče, protože i oni se tam dozvědí spoustu zajímavostí o tom, co zlatí retrívři umí a jací jsou to skvělí psi. Jsou to skvělí kamarádi, skvělí rodinní psi. O tom je celá knížka, takže bych to doporučila nejenom malým dětem, ale i těm, kteří mají rádi zvířata.

Co všechno se na akci bude odehrávat? Chystají se nějaké rekordy?

Dan Materna: Připravili jsme zábavné disciplíny, které každý rok obměňujeme. Odehrávají se tady také psí rekordy. Začalo to prvním nádherným rekordem – počet psů jedoucích na lanovce. Letos chystáme jiný rekord – počet psů v ponožkách.

Budete obouvat všechny čtyři nohy?

Dan Materna: Máme to vymyšleno na jeden pár ponožek, to znamená dvě nohy. Nechali jsme vyrobit nádherné ponožky s psím motivem, které tady návštěvníci dostanou. Uvidíme, kolik přijede účastníků a jaký rekord trhneme. Z disciplín bude například aport rohlíků, zábavná disciplína je číšník se psem – majitel psa nese tác, na něm je plastová sklenička na víno nebo šampaňské, a musí ujít se psem na vodítku terénní trasu a nesmí nic vylít.

Jak důležitý je správný výcvik?

Správný výcvik nasměruje celoživotní soužití se psem. Je to o trpělivosti, zkušenosti, vždycky říkám, že pejskové jsou trochu jako zloději aut, vždy jsou o ten krok před námi. Člověk se s psy učí celý život. Ten, kdo vám bude vyprávět, že o psech ví všechno, tak vám bude lhát. U sebe zjišťuji, že čím déle se tomu věnuji, tím toho vím méně. Je to pořád nové a nové překvapení a někdy mám takový pocit, že smysl života psů je neustále vychytávat, jak páníčka obelstít.

Kdo je slečna Růžová? A dají se štěňata při focení nějak aranžovat? Poslechněte si celý rozhovor.