Svou láskou k Provence nakazil celý svět. Spisovatel Peter Mayle miloval život v poklidném rytmu a se sklenkou vína
Mnoho lidí si možná zamilovalo Francii a hlavně její jih díky knížkám Petera Maylea. Tento britský spisovatel se usadil ve francouzské vesničce Menérbes, kde napsal Rok v Provence. Kniha se stala světovým bestsellerem a přilákala do tohoto kousku země snad celou Evropu. Před týdnem se bohužel kniha života Petera Maylea navždy uzavřela.
Jean-Pierre Margon mi na Chateau la Canorque říká, že stůl, u kterého právě sedíme, se objevil ve filmu Dobrý ročník, který natočil Ridley Scott podle knížky Petera Maylea.
Ještě dnes vzpomíná na natáčení a také na to, jak na vinicích byla až padesátka lidí, kteří měli odrazky, projektory, prostě všechno, co je pro dobrý film potřeba.
Film Dobrý ročník, v němž hráli Russel Crowe a Marion Cotillardová, je zajímavý ze dvou důvodů. Jednak Petera Maylea proslavil na celém světě, tedy i ve Spojených státech a Japonsku. Žádná jeho předchozí kniha totiž nebyla zfilmovaná.
A pak také snímek tak trochu kopíruje život samotného autora. Vypráví o tom, jak se pracovník reklamní agentury z Londýna usadí na jihu Francie, protože mu učaruje oblast, kde se usadil i samotný Mayle a kde se také snímek natáčel.
Obětí vlastního úspěchu
Pokud pojedete z Menérbes do Bonnieux tak u fotbalového hřiště uvidíte vpravo dům o kterém Peter Mayle vypráví. Stávalo se mu běžně, že přišel k bazénu a tam na něj už čekali jeho fanoušci – zejména Angličané, ti prý byli nejhorší. Každý den někdo zvonil, že chce podepsat knihu.
Mayle se stal obětí vlastního úspěchu a musel se odstěhovat do nedalekého Lourmarinu, kde jsem ho kdysi navštívil v domě, který nakonec prodal za šest milionů eur. Ještě před tím, než napsal knihu Rok v Provence, stál tento dům asi třetinu.
Mayleovy knihy totiž výrazně zvedly ceny nemovitostí v celém regionu. Každý se chtěl do Provence nastěhovat.
Obyčejný den slavného spisovatele
Mayle mi tehdy vyprávěl o tom, jak píše každý den od devíti hodin do oběda. K němu si dá skleničku a po celý zbytek dne už je nepoužitelný. Pamatuji si jeho úžasnou pracovnu se spoustou knih včetně překladů těch vlastních. Našel jsem mezi nimi asi tři, které byly přeloženy do češtiny.
Nathalie, která převzala Chateau La Canorque po svém otci, ještě předtím hodně cestovala a strávila nějaký čas i v Praze. Potvrdila mi, že se v domě zastavuje hodně Čechů pro víno právě díky tomuto filmu.
Docela hezký západ slunce
Ten se točil také ve vesničce Cucuron a v jejím těsném sousedství, kde se na konci života usadil i Peter Mayle. Bydlel v menším a skromnějším domku, než jaký měl předtím, protože už se hůře pohyboval.
Vzhledem ke svému pověstnému smyslu pro humor si ve chvílích, kdy se sluníčko loučilo se dnem a mizelo za obzor, nepochybně vzpomněl na větu, kterou kdysi napsal v jedné ze svých knížek: Docela hezký západ slunce – na tak malou vesnici.
