Svoboda není pro každého, někomu je potřeba podat pomocnou ruku, míní malíř Petr Mirčev. Ubytoval „problémové“ lidi

Když bych měla říct posluchačům, kdo je Petr Mirčev, mám to vzít spíš ze strany malování, nebo ze strany dalekohledů? Nebo se mám zabrzdit u toho, že jste vystudovaný nástrojař a to znamená, máte i nějaký manuální fortel?

Manuální fortel mám. A jestli se ptáte, kam bych se zařadil, já bych se zařadil k duchovnu. Vždycky mě zajímalo duchovno, náboženství...

Čtěte také

Studuj, cvič, pracuj na sobě. S Bohem ruku v ruce člověk dokončuje stvoření světa, říká kněz Orko Vácha

Věřící člověk...

Jo. Myslím si, že to je nejdůležitější – být věřící a jít správnou cestou, jít cestou dobrého člověka. Těžko říct, co to je, pro každého to bude něco jiného, ale tak, jak to ten člověk cítí, tak se snažit jít dobrou cestou.

To děláte a jste toho součástí. Původně jste si koupil dům, abyste v něm měl galerii, a láska k bližnímu vás přivedla k tomu, abyste si tam nastěhoval problémové lidi?

Je to složité. Takové kontroverzní téma, ale každý člověk nemůže být svobodný. Někdo, když dostane svobodu, ji nezvládne a potom dejme tomu začne pít, brát drogy... Ta svoboda není asi pro každého. Když se člověk, kvůli tomu, že začne pít, dostane na scestí, ztratí hodnoty, ale podá se mu pomocná ruka, dají se mu základní věci, které potřebuje k životu – většinou to byli méně inteligentní lidé, takže jim stačí dejme tomu televize, jídlo, menší místnost – tak se z nich stanou normální lidí, kteří začnou být spokojení. Vyvarují se tomu, co je hází zpátky na scestí.

Ale to jsou lidi, kterých se spousta lidí také bojí, protože nikdy nevíte, kdy je ten člověk pod vlivem čehokoli, vytáhne na vás kudlu a tak dále.

Čtěte také

Olga Havlová se snažila pomoc nabízet tak, aby to nebyla jen charita, vypráví šéfka Výboru dobré vůle

To se mi taky stalo. Byl jsem mladý, naivní, ale vždycky jsem si říkal, že když Bůh bude chtít, tak to půjde. Když nebude chtít, nepůjde to. Byly to životní zkoušky. Jedna z nejtěžších věcí bylo okolí. Těžko to přijímali ti lidi, kteří nechápali, že chcete pomáhat, ale třeba kominík vám řekne, že nevyčistí komín, protože tam máte takové lidi.

Proč jste se těch lidí nezalekl? Většina se zalekne po první špatné zkušenosti. Po deseti špatných zkušenostech to spousta vzdá.

To je přesně kvůli tomu, že jste věřící. Neřešíte, co bude, odevzdáváte se tzv. do Božích rukou, a tím pádem se vám stane to, co má být.

Malování

Tato vášeň vznikla díky vašemu strýci, je to tak?

Maloval jsem odmalička. A strýc byl všeuměl. Modelařil, dělal si kuše, radioamatér, zároveň i maloval. S ním jsem začal chodit do přírody a vždycky jsem si říkal: Sice mě to baví, malujeme řeku, strom..., ale je to pro starý dědky, u toho nezůstanu. Ale stejně jsem u toho zůstal.

Protože časem se ego trošku zmenší. Jako mladý chcete něčeho dosáhnout, ale pak zjistíte, že vás ta krása obejme, pohltí, a vy si přiznáte, že malujete to, co jste celý život chtěl. Já si myslím, že jakou má člověk duši, to potom přenese na plátno. Zrcadlí ho to. Když časem dělá něco poctivě jako řemeslník, je to něco, co má dělat.

Jak se Petr Mirčev dostal k víře? Jak se dostal k vyrábění dalekohledů? A kolik času tráví v observatoři? Poslechněte si celý rozhovor.