Svetozár Naďovič: Bouřili se proti Rusům, přitom s nimi šmelili
Před 20 lety pomalu Československo opouštěla Sovětská armáda. Až na výjimky se přesun desítek tisíc vojáků i jejich rodin obešel bez problémů a bez násilí. Na hladkém odchodu Rusů se významně podílel i Svetozár Naďovič, slovenský generál, který celou akci koordinoval.
Svetozár Naďovič se probírá dvacet let starými fotografiemi. „Tohle jsem já, vedle Kocáb, a toto je generál Vorobjov,“ ukazuje na fotku z 25. června 1991. Dnes je Svetozár Naďovič vitální penzista z jedné vesnice u Trenčína. Před 20 lety sehrál svoji nemalou historickou roli a z té doby si pamatuje každý detail.
„Na Slovensku byla jen jedna pětina sovětských jednotek. Ten základ byl v Čechách. Celkově to bylo 73,5 tisíce vojáků a okolo 40 tisíc rodinných příslušníků, dětí a různých zaměstnanců, takže když to dáte dohromady, tak máte výsledek, kolik tady vlastně bylo lidí,“ připomíná generál Naďovič.
Za každým úspěšným mužem stojí jeho žena, a tak svůj podíl na hladkém odchodu Sovětské armády má i paní Naďovičová: „Já jsem okamžitě zareagovala, protože tehdy to už byly takové hektické časy. Okamžitě jsem mu řekla: ,Sveti, tohle je historická situace, tenhle zlom je velmi podstatný ve světové politice, stoprocentně se toho chop!‘“
Po dvacetileté okupaci se Češi a Slováci chtěli sovětských vojáků co nejdříve zbavit, ideálně v řádu dní. Proti Rusům se bouřili i ti, kteří s nimi do té doby byli zadobře, vzpomíná generál Naďovič: „A každý chtěl tehdy vyvíjet aktivitu. Nechci všechny urážet, ale hlavně ti, kteří rádi kupovali sovětské televizory a podobně, šmelili s benzínem, s naftou… tak ti chtěli ukázat, že okupanti musejí okamžitě a hned odejít. A každý chtěl, aby odešli jako první.“
Přestože byl Svetozár Naďovič stejně jako ostatní rád, že jsou Rusové pryč, na vrchního velitele Střední skupiny vojsk generála Vorobjova má dobré vzpomínky: „Kromě toho, že byl vynikající generál, dobře připravený strategicko-operačně, ohromně mu to pálilo i politicky. Měl jsem takový pocit, že i on nasákl těmi československými proměnami tehdejší doby. A kromě toho to byl charakter, měl morálku.“
I proto Svetozár Naďovič listuje dobovými fotkami s určitou nostalgií, která je jinak v souvislosti se sovětskou okupací dost neobvyklá: „Úžasná fotografie. Na tu se dívám vždycky rád. Jsme na letišti Kbely, generál Vorobjov stojí na schůdcích letadla a salutuje. A naše ruce, ty naše upřímné ruce, které mu mávají na rozloučenou. Skončila jedna etapa a už se nikdy nebudeme moci vymlouvat, že nás někdo okupuje. Svoje dějiny už si budeme tvořit sami.“
Zobrazit přehled reportáží o odsunu sovětských vojsk na větší mapě
