Světová konkurence v agentuře Reuters bylo to nejhezčí, co mě mohlo potkat, říká bývalý fotoreportér Petr Josek

Petr Josek
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Josek

Fotografoval události ve státech bývalé Jugoslávie, konflikty v postsovětských republikách i v Rusku nebo situaci v Iráku těsně po svržení Saddámova diktátorského režimu. Teď představuje průřez svojí tvorbou během retrospektivní výstavy Tak jsem fotil. „Jsou tam k vidění moje černobílé začátky, fotky pro Českou tiskovou kancelář z let 1988 a 1989 a záběry z misí pro Reuters,“ říká večerní host Radiožurnálu Petr Josek. 

„Moje nejoblíbenější fotografie na výstavě je se psem, který během záplav v roce 1997 plave na náměstí v Uherském Hradišti. Kdysi se o mně říkalo, že jsem tam toho psa hodil já a že tuhle fotku nemám rád, ale rád ji mám a nehodil jsem ho tam,“ směje se fotograf, který za tento záběr získal ocenění Czech Press Photo.

Na výstavě jsou k vidění i záběry, které sám autor poprvé spatřil teprve nedávno. „Je tam jedna fotka z Palachova týdne v roce 1988, na které estébáci táhnou jednoho protestujícího kolem sochy svatého Václava. Tu jsem vůbec neviděl, protože když nás náhodou na protesty poslali, tak jsme veškerý materiál museli odevzdat šéfům a oni sami rozhodli, co pošlou do zahraničí a zbytek šel do trezoru.“

V roce 1983 začal pracovat jako fotoreportér v České tiskové kanceláři. „V ČTK to pro mě byla senzační škola, protože člověk musel odevšad přivézt nějakou fotku. Pamatuju si, že jsem třeba dělal zemědělství, přijel jsem z reportáže a oni mi říkali, že se to nedá použít a ať tam jedu hned znovu,“ vzpomíná.

Hned po revoluci se dostal do agentury Reuters, kde pracoval 24 let a mohl tak fotografovat většinu světových událostí. „V 90. letech se svět trošku zbláznil a všude začaly etnické nepokoje. Oni v těch místech neměli pořádné fotografy, tak tam posílali nás. Rázem jsem se ocitl ve světové konkurenci a to bylo to nejhezčí, co mě mohlo potkat. V Reuters to byla úplně jiná práce než tady v ČTK.“

„Fotil jsem válku v bývalé Jugoslávii, v Pákistánu i v Rusku a Pobaltí. V Iráku to bylo trochu specifické, protože to byla dlouho připravovaná akce. Já jsem tam přijel až v druhé vlně, asi dva nebo tři dny poté, co shodili Saddámovu sochu v Bagdádu.“ 

Petr Josek nefotil pouze válečné reportáže, ale i sport. Je to podle něj stejná výzva, jako fotit válku. „Nikdy nevíte, jak to dopadne. Třeba fotbal je takový, že když je špatný zápas, tak jsou špatné i fotky. Pokud se nic neděje, tak vás to nervuje, protože do redakce nemáte co poslat,“ vysvětluje v rozhovoru s Vladimírem Krocem.

Těžko říct, co jsem ještě nefotil. Pracoval jsem v noci, v dole, na slunci, bez slunce, …
Petr Josek

Jeho fotky mohli vidět i čtenáři amerického deníku The New York Times nebo britského Guardianu. „V Deštné v Orlických horách jsem vyfotil zamrzlý dům, asi po třech letech mi volali z National Geographic a otiskli moji fotku na dvojstranu,“ doplňuje fotograf. 

A co dělá Petr Josek dnes? „Profesionální fotoaparát jsem nevytáhl už asi 4 roky. Spokojím se s telefonem, protože je lehký a mám ho pořád u sebe,“ přiznává. Prý už nechce být otrokem a nosit ho všude s sebou. 

 

Spustit audio
autoři: Vladimír Kroc, Vojtěch Laštůvka

Související