Světová konkurence v agentuře Reuters bylo to nejhezčí, co mě mohlo potkat, říká bývalý fotoreportér Petr Josek

„Moje nejoblíbenější fotografie na výstavě je se psem, který během záplav v roce 1997 plave na náměstí v Uherském Hradišti. Kdysi se o mně říkalo, že jsem tam toho psa hodil já a že tuhle fotku nemám rád, ale rád ji mám a nehodil jsem ho tam,“ směje se fotograf, který za tento záběr získal ocenění Czech Press Photo.

Na výstavě jsou k vidění i záběry, které sám autor poprvé spatřil teprve nedávno. „Je tam jedna fotka z Palachova týdne v roce 1988, na které estébáci táhnou jednoho protestujícího kolem sochy svatého Václava. Tu jsem vůbec neviděl, protože když nás náhodou na protesty poslali, tak jsme veškerý materiál museli odevzdat šéfům a oni sami rozhodli, co pošlou do zahraničí a zbytek šel do trezoru.“

V roce 1983 začal pracovat jako fotoreportér v České tiskové kanceláři. „V ČTK to pro mě byla senzační škola, protože člověk musel odevšad přivézt nějakou fotku. Pamatuju si, že jsem třeba dělal zemědělství, přijel jsem z reportáže a oni mi říkali, že se to nedá použít a ať tam jedu hned znovu,“ vzpomíná.

Čtěte také

Před revolucí líp nebylo. Proto je tady ta kniha, tvrdí fotograf Herbert Slavík

Hned po revoluci se dostal do agentury Reuters, kde pracoval 24 let a mohl tak fotografovat většinu světových událostí. „V 90. letech se svět trošku zbláznil a všude začaly etnické nepokoje. Oni v těch místech neměli pořádné fotografy, tak tam posílali nás. Rázem jsem se ocitl ve světové konkurenci a to bylo to nejhezčí, co mě mohlo potkat. V Reuters to byla úplně jiná práce než tady v ČTK.“

„Fotil jsem válku v bývalé Jugoslávii, v Pákistánu i v Rusku a Pobaltí. V Iráku to bylo trochu specifické, protože to byla dlouho připravovaná akce. Já jsem tam přijel až v druhé vlně, asi dva nebo tři dny poté, co shodili Saddámovu sochu v Bagdádu.“ 

Petr Josek nefotil pouze válečné reportáže, ale i sport. Je to podle něj stejná výzva, jako fotit válku. „Nikdy nevíte, jak to dopadne. Třeba fotbal je takový, že když je špatný zápas, tak jsou špatné i fotky. Pokud se nic neděje, tak vás to nervuje, protože do redakce nemáte co poslat,“ vysvětluje v rozhovoru s Vladimírem Krocem.

Těžko říct, co jsem ještě nefotil. Pracoval jsem v noci, v dole, na slunci, bez slunce, …
Petr Josek

Jeho fotky mohli vidět i čtenáři amerického deníku The New York Times nebo britského Guardianu. „V Deštné v Orlických horách jsem vyfotil zamrzlý dům, asi po třech letech mi volali z National Geographic a otiskli moji fotku na dvojstranu,“ doplňuje fotograf. 

A co dělá Petr Josek dnes? „Profesionální fotoaparát jsem nevytáhl už asi 4 roky. Spokojím se s telefonem, protože je lehký a mám ho pořád u sebe,“ přiznává. Prý už nechce být otrokem a nosit ho všude s sebou.