Světlo, kamera a AI. Vědci v Milovicích testují nový způsob monitoringu nočních motýlů

Solární panel na kovové konstrukci už je připravený. Martin Vojík z Agentury ochrany přírody a krajiny ho právě natáčí směrem ke slunci.

Zařízení láká hmyz běžným světlem i UV spektrem|foto:Karolína Burdová

„Natočí se to na tu nejslunečnější stranu, to znamená k jihu, aby nám to mohlo dobře nabíjet po celou dobu, co tu bude svítit slunce.“

Solární panel je připojený k velké baterii ukryté v kovové bedně. Nad ní je bílá deska s kamerou a světlem.

„Noční hmyz obecně je přitahován světlem, buď tím viditelným, které vidíme i my, případně velmi často i UV spektrem. Tady v tom zařízení, které svítí do všech světových stran, jsou tedy čtyři diody, které kombinují viditelné a UV světlo,“ vysvětluje Jonáš Gaigr z Agentury ochrany přírody a krajiny.

Ve světle kamery

Noční hmyz přiletí za světlem a usedne na bílou plochu před kamerou. Ta ho během noci zachytí na desítkách snímků, které stanice uloží a automaticky odešle do Dánska.

„Kolegové v Dánsku mají algoritmy, které obraz obsahující desítky až stovky jedinců nočního hmyzu segmentují – vyříznou z něj malé fotky jednotlivých zvířat a následně je pomocí dalších algoritmů určují do taxonomických skupin, zda se jedná o nočního motýla nebo brouka. Pomocí specialistických modelů pak určují, o který konkrétně jde druh,“ pokračuje Jonáš Gaigr.

Motýli jako indikátor změny

Právě noční motýli můžou vědcům napovědět, jestli a jak se prostředí kolem nich mění.

Čtěte také

iROZHLAS

,Ničili jsme jim prostředí,‘ uvedl entomolog. Některé druhy motýlů se musely přestěhovat

„Jde o důležitou indikační skupinu mnoha typů biotopů. Je to skupina velmi početná, co se druhové bohatosti týče, a velmi dobře se tam tedy dají pozorovat změny, které můžou vypovídat a často vypovídají o proměnách, kterými prochází celý ekosystém.“

Nasbíraná data ale musí někdo také vyhodnotit a odborníků na noční motýly podle Gaigra celosvětově ubývá. Automatická stanice navíc přináší ještě jednu výhodu: hmyz kvůli určení není potřeba odchytávat a usmrcovat.

„Motýl je v noci přilákán z celé lokality, dosedá na bílou plochu, která je intenzivně osvětlená, a tady může setrvat minuty či déle. Je vyfocen a tím to v tom našem případě končí. V případě standardního monitoringu by byl přilákán stejným typem světla, ale nesedl by na bílou plochu, zapadl by do kyblíku s fixační tekutinou, tam by byl usmrcen a následně byl v laboratoři určen postupně do taxonomické skupiny a následně do druhu.“

Data, která vědcům chyběla

Automatický monitoring může zároveň přinést informace, které vědcům z Milovic dosud chyběly.

Čtěte také

Motýli nemizí jen vinou člověka. Chybí velcí kopytníci, kteří formovali krajinu, říká ochranář Dalibor Dostál

„Od začátku vzniku milovecké rezervace v roce 2015 tady běží systematický výzkum denních motýlů, který potvrzuje, že právě velcí kopytníci mají nesmírně pozitivní vliv na nárůst ohrožených skupin organismů. Na výzkum nočních motýlů neměli vědci kapacity a čas, a proto jsme rádi, že agentura tady teď testuje tento automatizovaný způsob monitoringu nočních motýlů,“ dodává Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci před více než deseti lety založila.

Stejnou technologii už vědci testují také v Průhonicích, kde se zaměřují především na invazní druhy. Do budoucna chtějí automatický monitoring rozšířit i na další místa v Česku.