Svět podle Havla. První český prezident ve vzpomínkách těch, kteří s ním vysílali Hovory v Lánech
V roce 1990 to byl chuligán v politice, pak začal být oficiózní, popisuje Havlovu proměnu moderátor Jiří Vejvoda
Když Jiří Vejvoda moderoval v Československém rozhlase Hovory v Lánech, Václav Havel se teprve učil, co je to být prezidentem. Psal se rok 1990, v Praze si podávali dveře nejvýznamnější politici světa, a na Strahově řádili Rolling Stones.
„Natáčení vypadalo tak, že jsem jezdil svým otřískaným autem na Hrad nebo kamkoliv po Československu. Všude jsem se dostal, nikde nebyla žádná prohlídka. Přišel jsem do hradních útrob, kde panoval takový ten organizovaný chaos,“ vzpomíná Jiří Vejvoda.
V prvním prezidentském roce byl Havel podle Vejvody ještě velmi bezprostřední. „Havel jako člověk byl naprosto úžasnej v tom smyslu, že byl člověk skromnej, člověk, kterej měl už kolem sebe svoje bodyguardy, ale sám nám chodil vařit kafe, tomu technikovi i mně.“
Čtěte také
Jiří Vejvoda natáčel s prezidentem doma, na hradě, na Hrádečku, v různých evropských zemích, v Izraeli nebo ve Spojených státech. Když přiletěl do Prahy prezident George Bush starší, pozval ho Havel do Hovorů v Lánech, a to 17. listopadu 1990.
„Je pro mě ctí, že mohu být v Československu v den prvního výročí sametové revoluce a jsem navíc poctěn tím, že jste mě pozval i jako hosta svých rozhlasových Hovorů,“ řekl ve vysílání prezident Bush.
Pro Vejvodu to byl střet dvou úplně odlišných prezidentských světů. „Nahlížel jsem do knihy programů pana prezidenta Bushe a tam bylo: ‚16.05 až 16.10 Talks from Lány, místnost ta a ta, výhled tam a tam, riziko: okna naproti‘ a tak dále. Neuvěřitelně detailní. To bylo úplně něco jiného. To byla najednou ta zaběhaná politická mašinérie.“
Chuligán v politice
Hovory v Lánech se vysílaly i v srpnu 1990, kdy do Prahy dorazili Rolling Stones.
„Po desítiletí provází kapelu Rolling Stones legenda o jejich bouřliváctví, o jejich extrémně intenzivním způsobu života, o dramatickém průběhu jejich koncertů, o jejich provokativnosti. Když jsem se s nimi setkal na Pražském hradě, tak jsem zjistil, že to jsou docela normální, fajn kluci, kteří mají rádi muziku, a to bylo takové trošku první moje překvapení,“ komentoval tehdy Havel.
Čtěte také
Vejvoda viděl, jak se během času měnily nejen Hovory v Lánech, ale i jejich protagonista. Kouzlo prvního porevolučního roku pomalu mizelo. „Ještě v roce devadesát to byl, a to se tak sám nazýval, chuligán v politice. Takže on se pustil velmi volně i formulačně do věcí, které byly prostě osvěžující.“
„Pak už ho ta politika – zdejší především, ale i mezinárodní – tak stiskla, že začal být trošku oficiózní. A pro mě to v té chvíli už nebylo tak půvabné, musím říct. Najednou se z disidenta, ze spisovatele stával politik, který začal vážit každé slovo. Říkal: ‚Počkejte, tohle ještě přetočíme, protože on by se Venca urazil, nebo Miloš.‘ A tím to bylo bohužel formálně kožené.“
Jiřímu Vejvodovi kromě vzpomínek zůstal ještě jeden cenný archivní doklad. Výpis z honorářové účtárny Československého rozhlasu. „Každý dvanáct set. To byly obrovské peníze na tenkrát. Měl jsem stejný honorář jako pan prezident, pozor!“
V zítřejším díle se posuneme do Vánoc v roce 1994, kdy se Václav Havel v Českém rozhlase projevil i jako zpěvák.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
