„Doufám, že budeme šťastní,“ zaznělo v rozhovoru hodinu po svatbě Václava Havla s Dagmar Veškrnovou

Rozhovor těsně po tajné svatbě, která se konala 4. ledna 1997, zazněl v pořadu Hovory v Lánech. Václav Havel a Dagmar Veškrnová se vzali na žižkovské radnici, krátce poté čekala na čerstvé novomanžele u Havlovy vily v Ořechovce s mikrofonem Eva Hůlková.

Čtěte také

Svět podle Havla. První český prezident ve vzpomínkách těch, kteří s ním vysílali Hovory v Lánech

„Dodnes si pamatuji, jak tam přistálo auto a oni vystoupili, prezident s takovým potutelným úsměvem. Bylo vidět, že je celý šťasten, že se to až do této chvíle podařilo utajit,“ vzpomíná reportérka Eva Hůlková.

Od smrti Olgy Havlové, která byla veřejností velmi oblíbená, tehdy neuplynul ještě ani rok.

„Vyjadřovali se i k paní Olze. Já bych řekla, že ona byla na té svatbě jako třetí člověk trvale přítomna,“ zamýšlí se Hůlková.

„Olga je zásadní součást mé duše“

V rozhovoru zaznělo následující:

„Pane prezidente, vaše svatba byla na téže radnici, jako před lety s vaší první ženou. Je to osud, viďte?“

Havel: „Ano, já jsem rád, že tomu tak bylo. Olga mě provázela životem téměř 45 let. Já bych rád řekl, že navždy zůstane naprosto nenahraditelnou a zásadní součástí mé duše.“

„Paní Dášo, vy jste teď první dáma. Budete se muset vyrovnat s tím, že jste druhou ženou v životě Václava Havla. To myslím nebude jednoduché, skoro bych řekla těžké. Cítíte to také tak?“

Čtěte také

„Řeknou mladýmu, ať si sundá sako.“ Robert Tamchyna vzpomíná na první rozhovor s Václavem Havlem

Havlová: „Já jsem paní Olgu vždycky ctila a velmi jsem si jí vážila. Musím říct, že si jí budu vážit a ctít i nadále. Vím dobře, co pro nás všechny udělala a co znamenala pro Václava. A taky si uvědomuji, že postavení právě s ohledem na tu vzpomínku, kterou na ni všichni máme a kterou v nás zanechala, to opravdu pro mě těžké bude. Rozhodně ji nechci nějak napodobovat a záleží pochopitelně na lidech, jak mě přijmou.“

Začátek nové etapy

Havel sňatek chápal jako začátek nové etapy svého života: „Věřím nebo doufám, že budeme šťastní.“

Eva Hůlková nakonec položila i otázku, do které se jí podle vlastních slov příliš nechtělo:

„Mnoho lidí to zajímá. Nebojíte se, že tento váš životní krok vyvolá u jisté části naší veřejnosti nelibost nebo rozpaky?“

Havel: „Já nevím, jakýsi pocit mám, že většina lidí toto mé rozhodnutí pochopí a přijme. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nedá se nic dělat.“

„Svatba byla krásná, ale hrozně by mě zajímalo, a to se nikdy nedozvíme, jestli už tenkrát tušili, jaké složitosti v přijetí českou společností budou následovat,“ hodnotí po téměř třiceti letech Eva Hůlková.

Rozhovor s novomanželi se vysílal den po svatbě, v neděli 5. ledna 1997. V neděli tištěné noviny nevycházely, internetové byly v plenkách, a tak si na prezidentskou svatbu museli čtenáři počkat až do pondělí.