Svět podle Havla. První český prezident ve vzpomínkách těch, kteří s ním vysílali Hovory v Lánech
„Řeknou mladýmu, ať si sundá sako.“ Robert Tamchyna vzpomíná na první rozhovor s Václavem Havlem
Dokážete si představit, že by dnes velký mediální dům poslal zpovídat prezidenta republiky mladého začínající redaktora? V devadesátých letech minulého století ale bylo možné leccos. Rozhlasový zelenáč Robert Tamchyna začal s Václavem Havlem natáčet Hovory v Lánech ve svých jednadvaceti letech a nakonec s ním u rozhlasového mikrofonu strávil téměř osm let. Jaké měl pocity z prvního rozhovoru a co se o Václavu Havlovi dozvěděl? I o tom je druhý díl seriálu Svět podle Havla.
Na 8. května 1993 a na první setkání s Václavem Havlem si Robert Tamchyna pamatuje dodnes. Bylo horké sobotní odpoledne a mladý redaktor přišel do prezidentského domku v saku a kravatě. Napětí nakonec prolomil sám prezident.
Čtěte také
„Vidím to, jako by to bylo dneska. To onikání, když řekl prezident Václav Havel Ladislavu Špačkovi: ,Řeknou mladýmu, ať si sundá sako.‘ Krásně to rozvolnilo situaci, protože já jsem si sundal kravatu a sako, hodil jsem to někam na židli a začalo se točit. Úplně to rozbilo atmosféru. Moje strojenost, nervozita a tréma šly stranou.“
Voják před velitelem
Václavu Havlovi bylo tehdy 56 let. Tamchyna občas chodil na rozhovory dokonce ve vojenské uniformě, protože v té době ještě studoval na vojenské katedře.
„Jednou mě prezident zaskočil, když řekl: ,Jaktože nejste v haptáku (nejste v pozoru)? Já jsem vrchní velitel ozbrojených sil.‘ Myslel jsem si, že je to legrace, ale on mě skutečně nechal nastoupit s tím, že jsem řekl: ,Pane prezidente, vrchní veliteli ozbrojených sil, dovolte mi s vámi učinit hovory v Lánech.‘ A on řekl: ,Ano, dovoluji.‘ Pak jsme to někam vyhodili. Škoda že jsem si to neschoval.“
Údajný atentát na prezidenta
Věk ale podle Tamchyny rychle přestal hrát roli. Prezidenta se ptal stejně jako každý jiný novinář třeba na zprávu o údajném atentátu.
Tamchyna: „Ve čtvrtek večer byla široká veřejnost informována o chystaném atentátu na vaši osobu, pane prezidente. Jak to celé působí vůbec na samotného muže v ohrožení?“
Havel: „Já se musím přiznat, že zaprvé jsem se o této věci dozvěděl z televize spolu se všemi ostatními občany. Nic jsem tedy předem o tom nevěděl, což je pěkné. […] Policie zřejmě se domnívá, že jsem mluvka, tak mi o tom nic neřekla.“
Zapnutý mikrofon
Tamchyna sice strávil s prezidentem půl hodiny několikrát za měsíc, takže to bylo ryze profesionální setkání, přesto se o Havlovi musel dozvědět něco, co posluchači vědět nemohli.
Čtěte také
„A to je taky důvod, proč úplně nevěřím dokumentům o Havlovi. On byl dramatik a dramaturg, velmi vnímal přítomnost novinářů. Věděl, jak vystupuje, věděl, co říká, a velmi si hlídal, kdy je zapnutý mikrofon.“
Tamchyna jako člověk rozhlasu a zvuku měl Havla velmi dobře naposlouchaného, takže jeho projev dokáže celkem slušně napodobit.
„Jednou právě pan prezident říkal: ,Kdyby se mi něco stalo, tak to tam můžete udělat tu čtvrthodinku, že? To uděláte z toho, když něco načtu, a já nebudu moct, třeba budu mít kašel, tak to pak namluvíte. Ano?‘,“ vzpomíná Tamchyna.
V zítřejším dílu se zaměříme na výjimečný a třaskavý rozhovor v Lánech z ledna 1997, který natáčela moderátorka Eva Hůlková jen hodinu po utajené svatbě Václava Havla s Dagmar Veškrnovou.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

