Svět podle Havla. První český prezident ve vzpomínkách těch, kteří s ním vysílali Hovory v Lánech
Publikum bylo pestré, od intelektuálů až po babičky, vzpomíná na Hovory v Lánech Tamchyna
Jaký byl Václav Havel, když proti němu místo politiků seděli rozhlasoví reportéři v pořadu Hovory v Lánech? Poslechněte si první díl seriálu Svět podle Havla očima tazatelů.
Pane prezidente, máte pocit, že zakládáme novou tradici?
Ano, já docela vítám tuto iniciativu Československého rozhlasu …
Je 11. březen 1990. Václav Havel je prezidentem necelé tři měsíce a v rozhlase začíná pořad, který ho bude provázet prakticky celé jeho prezidentství. Moderuje ho Ota Nutz a nese název Hovory v Lánech.
Čtěte také
Dlouhá léta jsem byl zvyklej promlouvat k veřejnosti spíš pomocí rozhlasu než televize. Kdykoliv teď kráčím kolem televizní obrazovky, vidím se tam a mám své důvody, které nechci rozvádět, proč bych docela rád se trošku přestěhoval z televize do rádia.
Rozhlasové Hovory v Lánech se od té chvíle ozývaly téměř každou neděli. Václav Havel v nich komentoval politiku, vysvětloval svoje postoje, ale mluvil i mnohem osobněji třeba o pobytu v Lánech.
Odpočinek je to v tom smyslu, že se dostanu na chvíli na vzduch, projdu se parkem, vykoupu se v Husákově bazénu a případně projedu na koni tak, aby mě lidi neviděli a nepoznali, že na něm neumím jezdit. Jinak mám ale samozřejmě také práci.
Výběr témat
Československý rozhlas původně zvažoval, jestli zpovídat Havla také jako umělce, spisovatele a dramatika. Sám Havel a jeho poradci ale měli političtější představu. Na to musel reagovat i redaktor Robert Tamchyna, který velmi sledované Hovory v Lánech moderoval téměř osm let:
„Jeho publikum bylo pestré, od intelektuálu až po běžné posluchače – babičky z nějaké horní dolní vísky. Podle toho se musela vybírat témata, formulovat otázky, a pan prezident na to také pokaždé myslel, aby to nebyl filozofický příhovor nebo filozofické zamyšlení dramatika Václava Havla, ale aby mluvil k lidem, kteří ho poslouchají.“
Autoři pořadu se svými tématy neuspěli pokaždé. Někdy je Havel odmítl, protože je nechtěl komentovat nebo měl pocit, že už k nim řekl své. Pak se narychlo hledala jiná témata, ovšem Havel často přinášel vlastní. Na to si zvykala i další dlouholetá moderátorka Hovorů z Lán Eva Hůlková:
„U nás byl veliký zájem, aby hovory obsahovaly něco, co se bude dobře uplatňovat v našich zpravodajských relacích, co pak druhý den ocitují ostatní média. Vždycky to byl takový poziční boj, kdo prosadí svou.“
Kritika vlády
Čtěte také
Zajímavá je analýza odpovědí Václava Havla, kterou zpracoval datový analytik Českého rozhlasu Michal Kašpárek. Ten zjistil, že když v roce 1996 vyhrála volby ODS Václava Klause, jeho jméno zmínil Havel pouze dvakrát. O rok později byl Havel k vládě výrazně kritičtější.
„Když jsem analyzoval emoční zbarvení Havlových odpovědí a projevů v pořadu, tak v tom roce se skokově zdvojnásobil podíl těch negativně zabarvených anebo kritických, a už to nekleslo zpátky,“ říká Kašpárek.
Hovory v Lánech se z dnešního pohledu v podstatě staly časosběrem prezidentského období Václava Havla, bylo jich celkem 335. Všechny jsou uloženy v Českém rozhlase a k dispozici je má také Knihovna Václava Havla.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
