Svatošovi

Od jara 1942 se Josef Svatoš společně se ženou Marií přidali k československému odboji. Rozhodli se pomoci československým parašutistům ze skupiny Anthropoid a Out Distance a ve svém bytě jim poskytnout ubytování. V Melantrichově ulici postupně našli útočiště Adolf Opálka, Josef Gabčík a Karel Čurda.

Vodítka pro pátrání

Ještě když se celý atentát plánoval, Josef dal rotmistru Josefu Gabčíkovi a rotmistru Janu Kubišovi aktovky, které si s sebou parašutisté vzali v den útoku, ve středu 27. května 1942. Obě aktovky brzy poté znala celá Praha, celý protektorát. Brašny obsahovaly další předměty, mezi nimiž byly i bomby. Ta Gabčíkova obsahovala navíc i rezervní zásobník do samopalu. Gabčík svou aktovku nechal na řídítkách dámského kola, na němž přijel, a Kubiš svou aktovku odhodil na drátěný plot zahradnictví naproti místu činu.

Aktovky se pár dní později staly společně s jízdním kolem, pláštěm a samopalem vodítkem pro pátrání po pachatelích. Všechny předměty byly vystaveny ve výloze obchodního domu Baťa ve spodní části Václavského náměstí. Pro kohokoli, kdo by některou z věcí dokázal identifikovat, byla vypsaná odměna. Podle Závěrečné zprávy Heinze Panwitze právě aktovky přivedly Němce k rodině Svatošových a Moravcových.

Identifikace aktovky

Panwitzova zpráva, sepsaná k datu 25. září 1942, ohledně vyšetřování atentátu později historikům prozradila, že aktovky pomohly gestapu dojít až ke dveřím Melantrichovy ulice, číslo 15. Karel Čurda totiž aktovku, kterou ze Svatošova domu znal, při výslechu gestapem identifikoval. Svatošovi byli zřejmě první spolupracovníci parašutistů, které Karel Čurda gestapu vyzradil.

Manželé po svém zatčení při vyslýchání obě aktovky poznali, ale nepřiznali to. Celá rodina Svatošových byla z policejní stanice v Praze deportována do Malé pevnosti Terezín, odtud na popravu do koncentračního tábora Mauthausen. Ta byla vykonána 24. října 1942 v 15:30 hodin. Jediným přeživším byl syn Vladimír Svatoš, narozený v roce 1933.