Štukovou výzdobu na zámku Červená Lhota čeká rekonstrukce. Restaurátorům pomáhají i vědci s termokamerou
Vymoženosti moderní techniky využívají při práci často i odborníci, kteří se zabývají technologickými postupy o několik stovek let staršími. Jako třeba vědci z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd, kteří v těchto dnech na zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku zkoumají, jak citlivě zrenovovat štukovou výzdobu v barokním Tencallově sále.
Odborníci z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky společně s restaurátorkou Zuzanou Richterovou se v takzvaném Tencallově sále připravují na průzkum barokních štuků. Jednou z metod, jak zdobení v podobě ovoce zkoumat, je využití tzv. videoskopu.
Restaurování je umění i chemie. Nahlédněte pod ruce odborníkům, kteří v Římě opravují fresky nebo kompletují starověké lázně
V římském kostele Santa Marta nedaleko piazza Venezia teď dávají restaurátoři dohromady lázně z prvního století po Kristu. Italská metropole je pro milovníky umění a historie doslova rájem. A stejně tak pro restaurátory. Ti si ovšem nevystačí s pouhým zájmem o dějiny umění a výtvarnou zručností. Musí se vyznat také v přírodních vědách, především v chemii.
„Jde o optické vlákno s čočkou na konci, které nám umožňuje podívat se až za jednotlivé detaily,“ vysvětluje Jan Válek.
Malta, kterou autoři štuků používali, fungovala trochu jako lepidlo a odborníci znají i její složení. Nevědí však, jestli jednotlivé části štukové výzdoby upevňovali její původní tvůrci na zeď ještě předtím, než tvary stačily ztuhnout, nebo je „přilepili“ až později.
Umělec, nebo řemeslník?
Vědci a restaurátoři zjišťují třeba i to, jestli autor štuků, italský mistr Cometta jednotlivé prvky připravoval zvlášť, nebo jestli využíval šablonu. „Je to úplně jiný typ práce,“ vysvětluje restaurátorka Zuzana Richterová, proč jde z hlediska restaurátorů o podstatný rozdíl.
„Když modelujete každý kus zvlášť, vyrábíte vždy individuální umělecké dílo. Když štuky tvoříte ve formě, je to více řemeslný typ práce. Vyžaduje to i jiné schopnosti řemeslníka, který výrobu prováděl.“
Obrazy z litomyšlského kostela prošly důkladným vyšetřením. Infračervené paprsky odhalí i neviditelné tahy štětce
V magazínu Experiment už delší dobu sledujeme práci restaurátorů z Univerzity Pardubice na barokních obrazech z litomyšlského proboštského kostela. Tým z fakulty restaurování teď zkoumá, v jakém stavu obrazy Křížové cesty od Josefa Ceregettiho jsou. Nejprve je převezli do Nemocnice Litomyšl, kde je zrentgenovali. Dalším krokem je skenování a focení pod ultrafialovým a infračerveným zářením.
V případě tvorby štuků s pomocí formy mohl autor využívat práci pomocníků, kteří mu jednotlivé kusy připravili, a on je pak už jen upevňoval na správné místo.
Pro restaurátory je odhalení původních štukatérské techniky podstatné nejen z historického hlediska, ale také proto, že chtějí při rekonstrukci tehdejší postupy co nejvíce napodobit. Důležité je proto zjistit i to, jestli jsou jednotlivé štukové ozdoby, například sošky andělíčků či vázy, duté, nebo ne.
Barva rozhoduje
Marek Eisler z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky už proto v místnosti nastavuje termokameru. Na její obrazovce se snímané předměty ukazují v barevné škále od žluté u více prohřátých částí až po modrou v případě těch chladných.
„U stěny je štuk vždy chladnější a část, která je víc v prostoru, je naopak teplejší,“ popisuje. Duté části se rychleji ochlazují, a proto by měly být zbarvené více do modra.
Na průzkum Tencallova sálu mají vědci a restaurátoři až dva roky, Jan Válek ale doufá, že by s prací mohli být hotoví ještě letos. Postup jeho týmu budeme v Experimentu i dál sledovat.