Studium, práce, angličtina a cestování. Kambodža padesát let od krutovlády obrací list

10 fotografií

Dvoumilionovou metropoli Phnomphen vyklidili Rudí Khmérové v dubnu roku 1975 za dva dny. V následujících čtyřech letech zavraždili přes dva miliony lidí. Zničili ekonomiku, zpřetrhaly kontakty s okolním světem. Šílený experiment, se kterým nechtěly mít nic společného ani Sovětský svaz nebo Komunistická internacionála.

Stíny minulosti

„Přišel jsem o oba rodiče a jednoho ze dvou sourozenců. Dodnes nevím, kde jsou pohřbeni, v jakém hromadném hrobě. Prostě je odvedli a už jsem je nikdy neviděl. Rudí Khmérové padli v lednu 1979. Ještě rok jsem čekal, jestli se někdo z rodiny vrátí, ale potom už jsem to vzdal. Zmizeli a už se nikdy nevrátili,“ přibližuje v ležérní kavárně na břehu Mekongu v kambodžské metropoli pan Kram.

Čtěte také

Starobylé chrámy v kambodžském Angkoru dodnes ukrývají nevyřešená tajemství

Je příkladem moderního Kambodžana, který zbohatl na obchodu s ovocem a otevřel tuhle kavárnu. Obě jeho děti stihly dostudovat v sousedním Thajsku ještě před tím, než loni vypukla krátká válka mezi Thajskem a Kambodžou.

„Khmérové rychle bohatnou. Banky jsou vstřícné, země je hustě osídlená a poptávka je hlavně po službách. Šikovný člověk má všechny předpoklady tady uspět. Věřím, že tuhle šanci správně uchopí i obě moje děti,“ přemítá nad silnou sladkou kávou z provincie Rattanakiri pan Kram.

Uspět znamená zapomenout

Uspět tady znamená zapomenout. Většina vzdělaných Kambodžanů pociťuje stud za to, že jejich rodiče a prarodiče umožnili před padesáti lety nástup Rudých Khmérů k moci. Peníze, majetek, angličtina a cestování do světa jim z téhle mlhy ukazují cestu.

Čtěte také

Nové pěstební postupy nebo podnikání: Českobratrská diakonie pomáhá lidem v Kambodži postavit se na vlastní nohy

„Kambodža je těžce materialistickou společností. Vždycky byla. Proto hnala maoistické Rudé Khméry taková nenávist k vlastním lidem – ke Kambodžanům. Po původu majetku je tady někdy lepší nepátrat. Kde všichni vzali peníze na takhle drahá auta?“ krčí rameny královský úředník pan Vuong a ukazuje kolik luxusních vozů z Japonska, Jižní Koreji nebo z Číny se prohání ulicemi Phnomphenu. Odpověď nechává viset v těžkém odpoledním smogu.

Co však zůstává neměnné už od padesátých let, tedy z doby, kdy král Norodom Sihanouk pevně vládl zemi a Kambodža si vysloužila přezdívku „Švýcarsko Indočíny“, je korupce. V celosvětovém žebříčku tohoto problému se Kambodžské království nachází na 163. místě ze 180 hodnocených zemí. Podle pana Krama jde přesto o pokrok – ještě před deseti lety se totiž země krčila v poslední pětce.