Studentský aktivismus: Univerzity a studenti nejsou slyšet kvůli vlastní pasivitě

Nenaplněnou společenskou roli akademické obce vnímají i mnozí studenti. Příkladem je Studentské hnutí za solidaritu, které se rozhodlo, že popostrčí Univerzitu Karlovu k aktivnější roli v debatě o migraci. „Člověk je součástí nějakého prostředí a je jeho úkolem se na něm nějak podílet, pokud chce být jeho součástí a něco po něm chtít. Student má někdy pocit, že studuje něco nového a úplně tomu nerozumí natolik, aby se někde vyjadřoval. Ale univerzita je místo, kde by se člověk neměl věnovat jen svému oboru, ale měl by chápat veřejný prostor, ve kterém se nachází, a měl by mít touhu ho ovlivňovat,“ vysvětluje svou motivaci studentka Filozofické fakulty.

Čtěte také

Spoustu studentů se angažuje, ale obvykle pouze v rámci svého oboru. Z této bubliny vychází pouze ve chvíli, kdy jsou ohrožena jejich studentská práva. V takovém případě jsou schopni společným hlasem dosáhnout svého cíle. „Pokud se jich to téma ale přímo netýká, pak je to celé slabší.“

Studentské hnutí za solidaritu vzniklo ze studentů, kteří se vrátili z Balkánu, kde pomáhali běžencům. V akademickém prostředí začali rozvíjet další aktivity, aby získali zázemí a pomohli univerzitě najít jasnější postoj. „Organizujeme například přednášky, kde zprostředkováváme osobní zkušenosti, podložené ze studentského východiska teoretickými poznatky,“ doplňuje Layla Bartheldi. Studentům se podařilo získat vyjádření podpory rektora a pomoc s některými projekty od konkrétních fakult.