Střet člověka s ledovcem je jako souboj Davida s Goliášem. David bohužel vyhrává

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Takové horské krásy skrývá samý jih jihoamerického kontinentu

Příroda umí vykouzlit neskutečné divy. Třeba ledovec Grey v Patagonii na jihu Chile. Je skoro 30 kilometrů dlouhý, na šířku má až 5 kilometrů a z jeho čela odpadávají modré kusy desítky metrů vysoké. Jenomže do přírodních výtvorů, které vznikaly daleko déle, než je na planetě lidstvo, umí člověk hodně rychle zasáhnout.

Plavíme se lodí po šedivé vodní ploše, kde byste marně hledali známky života. Voda vymílá z pod ledovce tolik minerálů, že v jezeře nic nežije. O to víc vyniknou na šedém podkladu modré ledovcové sochy nejrůznějších tvarů.

Tihle obři postupně odpadávají z ledovce a plaví se po jezeře. Předvádějí tak zvláštní balet ledových mamutů. Předplatné na tohle představení mají horské štíty tady kolem, vysoké přes tři tisíce metrů.

Čtěte také

„Modrá barva je daná tím, že v ledu není téměř žádný vzduch a při dopadu slunce zůstane jen modré světlo,“ říká mi Freddy Barrientos, který tady pracuje už třicet let jako strážce parku. „V levé části ledovce se našly zkameněliny. Ichtyosauři, tedy rybí ještěři, amonity, dávní hlavonožci, ryby, a také zkamenělé stromy. Z doby před 60 miliony let i starší.“

Budoucnost je v rukách Evropy a USA

„S tímto strážcem jsme kdysi dávno jezdili k tomuhle ledovci na koních,“ vzpomíná Guillermo Santana. „Jenže to končil támhle za námi, ukazuje na místo tak tři kilometry dál. To měl ledovec pouze jedno čelo, ale jak se postupně zmenšuje, objevily se skalnaté vršky a dnes se ledový veletok rozděluje na tři části.

Kontrasty. Jezero je plné šedé neživé vody. Ledovce blankytně modré

Guillermo, který byl ještě donedávna ředitelem národního parku Torres del Paine, říká, že to není zrovna veselý vývoj: „Tady to nevyřešíme. Ten, kdo s tímhle vývojem může něco dělat, je severní polokoule – Evropa, Spojené státy. My se můžeme nanejvýš starat o to, co tu zůstává.“

Čtěte také

Globální oteplování způsobené lidmi považuje za příčinu nezvykle rychlého zmenšení ledovce i Luis García z chilské katolické univerzity. A nejen oteplování, také změna počasí – méně sněží, takže ledovec nahoře tolik nepřibývá.

Obr a trpaslík

Letos v zimě v parku vůbec nesněžilo. „Když se ovšem ledovec smrskne natolik, že nebude končit v jezeře, ale na skále, možná se jeho ústup zpomalí,“ doufá Luis García.

Chile se snaží své přírodní bohatství chránit, ale také ho chce ukázat světu

Stejnou naději mají všichni obdivovatelé, i když by tak zmizelo přímé snoubení ledovce a jezera „tělo na tělo“.

Mně osobně se před koupající se masou ledu podlomily nohy – jeho krásou a tím, jak jsem si připadal jako človíček titěrný. Na druhou stranu si uvědomíte, že lidstvo jako celek má nad těmito přírodními giganty až nebezpečně velkou moc.