Středověké ruiny proměnili manželé ve vyhledávanou památku. Hrad Sarzay zachránili doslova vlastníma rukama

„Byla to obranná pevnost. Během stoleté války byli Angličané velmi blízko, obléhali nedaleké městečko La Châtre. Byli to šlechticové právě odtud, ze Sarzay, kteří La Châtre osvobodili v roce 1360,“ vypráví hradní pán Richard.

Původně obrannou pevnost Hurbainovi koupili na začátku 80. let|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Hrad zadržel anglickou invazi a přečkal stoletou válku, následné náboženské i občanské války a revoluce.

„Postupem staletí už hrad nesloužil jako obranná pevnost, ale využívali ho zemědělci. Jeden farmář se stal dokonce vlastníkem. V přízemí zřídil prasečí chlívek a choval tam prasata. Podlaží hradu už nebyla přístupná, protože se propadly podlahy i stropy.“

Práce ve dne v noci

Richard se svou rodinou hrad v 80. letech objevili vlastně náhodou:

„Pamatuji si, že to byla neděle. Ráno jsme vyrazili s Françoise a s třemi našimi kluky do Bretaně. Tehdy jsme tam rekonstruovali takovou chatu v oblasti Côtes-d'Armor nedaleko města Saint-Malo. Náhoda nás přivedla sem, do země spisovatelky George Sandové. Hrad mě okamžitě okouzlil,“ vzpomíná.

Richard a Françoise hrad koupili v roce 1982. Dali za něj zhruba 800 tisíc franků, v dnešním kurzu by to bylo přes 7,5 milionu korun. Aby hrad zaplatili, prodali svůj dům na pařížském předměstí, rekonstruovanou chatu v Bretani a vzali si půjčku. Hrad byl tehdy totiž v dezolátním stavu. „Všechno bylo poškozené. Střechy byly děravé, zdi zhroucené, stropy se propadly,“ popisuje Richard.

Francoise se investovat veškerý čas i peníze do středověkého hradu zpočátku nechtělo|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Žena do nepohody

Celá rodina si vyhrnula rukávy a pustila se do práce. Richard tehdy pracoval jako technik u energetické společnosti EDF. Požádal o transfer do střední Francie, ale než se to povedlo, tak na hradě mohl pracovat jen o víkendech. Françoise se uchytila jako zdravotní sestra v nemocnici.

„Přiznávám, že mě do toho všeho Richard trochu donutil. Stále říkal, že nám tady bude dobře a že budeme mít klid. Lehké to ale ze začátku rozhodně nebylo,“ vypráví.

„Jako zdravotnice jsem pracovala hlavně v noci. Ráno jsem se přihnala sem na hrad, vypravila kluky do školy a pak jsem prováděla návštěvníky. Mezi jednotlivými prohlídkami jsem se snažila spát. Měla jsem u sebe psa a ten vždycky zaštěkal, když někdo přišel.“

Françoise vzpomíná, že tehdy rodina žila tak trochu v chaosu. Richard chvíli poslouchá a pak si ji láskyplně dobírá: „Všude byl nepořádek. Kluci pomáhali na stavbě až do večera. Potom byli vyřízení a odpadli vlastně v pracovních šatech. Nějak jsme to ale všechno zvládli.“

Richard a Françoise Hurbainovi svému hradu obětovali 40 let života|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Zlaté Richardovy ruce

Rodina hrad zrekonstruovala svépomocí. Richard z něho vyvezl tuny sutě, opravil krby a podlahy v hlavní věži, zrekonstruoval střechu na kapli a vyčistil vodní příkop.

„Richard udělal v podstatě všechno sám. Kdyby nám to dělaly firmy, tak bychom se nedoplatili. Nikdy bychom tohle všechno nedokázali. Platili jsme akorát materiál – vápno, písek a podobně,“ dodává Françoise.

Hradní paní i hradní pán jsou už dnes v letech, s údržbou zámku jim proto pomáhá jeden ze synů. Mají taky uklízečku, která se stará o pokoje hostů v usedlosti vedle hradu. Práce je tady stále dost. Když se ale ohlédnou zpět na těch víc než 40 let prožitých na hradě Sarzay, tak prý ničeho nelitují.