Středověká postmoderna? Jihokorejské muzeum učaruje architekturou i originalitou exponátů

Korejskou kulturu vždycky ovlivňovaly okolní země. Písmo je inspirované čínskými znaky a některé rituály zase pocházejí z Japonska. Navzdory dlouhým obdobím cizí nadvlády si ovšem Korejci dokázali uchovat svou jedinečnost, jak se mohou na vlastní oči přesvědčit návštěvníci Muzea Bonte na jihokorejském ostrově Čedžu.

Muzeum Bonte nacházím v husté mlze na úpatí sopky Halla-san. Nejvyšší horu ostrova podle legendy pojmenovali mongolští nájezdníci, když Čedžu ve 13. století ovládali. Po dobyvatelích tu zůstal ještě tradiční chov koní, které jsem v ohradách míjel po celou cestu sem od moře.

Arabský Louvre ohromuje vzácnými exponáty i jedinečnou architekturou. Zajet si do něj můžete autem, lodí i vrtulníkem

Muzeum Louvre v Abu Zabí

Do Louvru už se nejezdí jen do Paříže, ale nově také do Abú Zabí. Muzeum, které stojí částečně na mořské hladině, navrhl francouzský architekt Jean Nouvel. Spojené arabské emiráty v posledních letech mohutně investují do čistých technologií, do vzdělání a teď i do kultury. V přímořském hlavním městě Abú Zabí vzniká celý ostrov věnovaný výhradně kulturním institucím. A tak se vedle emirátského Louvru chystá také výstavba obdoby newyorského Guggenheimova muzea.

Expozice v budově ze skla a betonu je však zaměřená na novější historii. „Tyhle věci pocházejí z konce našeho posledního království. Dynastie Čoson nám vládla celkem 600 let až do konce 19. století,“ popisuje mi průvodce nejstarší část výstavy.

Postmoderní historie

Některé předměty ovšem vypadají jako díla z dob postmoderny. Třeba pestrobarevné, puntíkované truhly na prádlo. Podle průvodkyně Sunny si tím bohatí lidé vynahrazovali to, jak museli působit navenek.

„Lidé za vlády Čosonu věřili v konfucianismus. Převzali jsme ho z Číny, ale korejští myslitelé ho přizpůsobili našemu národu. Jedním ze znaků tehdejší šlechty bylo, že se oblékala do bílé barvy, která symbolizovala jednoduchost a ryzost. Jak ale vidíte, doma to u nich barvami jen hýřilo,“ usmívá se Sunny.

Muzeum Bonte navrhnul slavný japonský architekt Tadao Andó. Je stejně jako většina jeho staveb charakteristické jasnými geometrickými liniemi.

Vidět je to i na tradičních stolcích na čaj zbarvených do karmínova, modra nebo béžova. A nechybí ani různé symboly, včetně pro nás nechvalně známého hákového kříže. Sunny vysvětluje, že nejde o svastiku, ale o znak, který v buddhismu symbolizuje koloběh života.

Příroda, geometrie a meditace

Bonte Museum projektoval japonský architekt Tadao Andó, který se řídil třemi zásadami – používáním původních materiálů, čistou geometrií a využitím přírody. Tu představuje umělý vodopád, stékající po jedné ze zdí muzea.

Důležitou součástí muzea je taky pečlivě střižený trávník, který prochází úpravou i během mé návštěvy. Od zvuku sekačky si návštěvníci mohou odpočinout třeba na místě určeném pro meditaci, na kteréarchitekt Andó ve svých budovách nikdy nezapomínal.

V Tokiu vyrostl disko skleník se zeleninou, který svítí i hraje

Svítící skleník v Tokiu navrhla společnost PARTY

Digitální zelenina je název nové instalace v části japonské metropole.

Před vstupem si musím zout boty. Pak vcházím do holé místnosti s černou látkovou podlahou a polštářem uprostřed. „Je to replika typické korejské domácnosti. Lidé spávali na zemi a měli jen ten polštář. Takhle jich kolem sebe leželo klidně pět až deset,“ vysvětluje průvodkyně.

Dýně, kterou zná celý svět

Po krátkém odpočinku pokračujeme do další části expozice věnované poválečnému umění. Tedy do míst, kam míří většina návštěvníků muzea.

Prohlížím si asi dvoumetrový model dýně. Je natřený v křiklavém žlutočerném vzoru a hlavně Jihokorejci si ho fotí ze všech úhlů. Ptám se proto jedné dívky ze Soulu, jestli jde jen o nějakou korejskou zvláštnost.

Žlutá puntíkovaná dýně patří mezi nejvyhledávanější exponáty muzea. Jde o dílo japonské výtvarnice Jajoi Kusamové.

„Ne, ne, tohle znají lidé po celém světě!“ reaguje s nechápavým výrazem studentka Amy. Poblíž stojící turista z Evropy ovšem s úšklebkem prohlašuje, že žlutočerná dýně je světoznámá leda tak v Koreji.

Až později se dovídám, že jde o dílo japonské výtvarnice Jajoi Kusamové, která má fanoušky po celém světě. A zatímco na Čedžu najdeme jen jednu takovou dýni, na vyhledávaném japonském ostrově Naošima je můžeme potkávat všude.

autoři: Václav Jabůrek , and
Spustit audio

Související