Stoupenci Muktady Sadra opouštějí iráckou vládu

Muktada Sadr tímto krokem jen potvrdil svou pověst radikála a rebela. Ta se nejvíce projevila v roce 2004, kdy řídil boje svých stoupenců s americkými silami ve městě Nadžaf. Vždy se profiloval jako ostře protiamerický a individualistický vůdce, který se zasazuje především za zájmy chudých šíitů. Na druhou stranu ale dokázal včas zařadit zpátečku a akceptovat alespoň určitou míru spolupráce: šest jeho stoupenců tedy až do dneška sedělo v kabinetu Núrího Málikího. Vztahy v této vládě národní jednoty ovšem vždy byly velmi napjaté a Sadr periodicky vyhrožoval přerušením kooperace.

Dnešní splnění těchto hrozeb není příliš překvapivé. Minulý týden Sadr svolal masové demonstrace, které u příležitosti čtvrtého výročí americké invaze požadovaly stažení cizích vojáků ze země. Sadr manifestanty v zastoupení vyzval, aby zesílili boj proti Američanům. Irácká vláda ovšem stanovení pevného termínu odchodu koaličních vojsk odmítá. Premiér Málikí opakovaně prohlašuje, že datum jejich odchodu závisí na zlepšení bezpečnostní situace a na tom, kdy budou sami Iráčané schopni zajistit pořádek. Za této situace by se Sadr před svými stoupenci blamoval, kdyby setrvával v kabinetu, který má v této zásadní věci zcela odlišný názor. Zatímco v minulosti kvůli otázce pobytu cizích vojsk Sadrovo hnutí jednání vlády pouze bojkotovalo, nyní se klerik rozhodl pro rázné řešení.

Kromě snahy zachovat si tvář před svými sympatizanty k tomu jistě přispěla Sadrova silná izolace. Nedávno zahájená americká bezpečnostní operace se totiž do značné míry obracela právě proti němu. Jeho soukromé milice, zvané Mahdího armáda, jsou obviňovány z rozdmýchávání sektářského násilí pomocí vražd a únosů sunnitů. Sadr to sice vždy popíral, ve skutečnosti ale málokdo pochybuje o tom, že má značný díl odpovědnosti za současný katastrofální stav v zemi. Dobře vědomi jsou si toho i Američané, kteří Mahdího armádu označili za největší překážku pro zlepšení irácké bezpečnostní situace. Sadr se také po zahájení americké bezpečnostní operace zcela stáhl z veřejného života a o svých názorech informuje pouze v zastoupení. V současnosti ani nejsou k dispozici spolehlivé informace o tom, kde se nachází. Podle Washingtonu dokonce uprchl do sousedního Íránu. To ovšem Sadrovi stoupenci vehementně popírají.

Zásadní otázkou však v této chvíli je, co znamená odchod šesti Sadrových ministrů pro Irák. Podle analytiků není existence Málikího vlády ohrožena. To je velmi pravděpodobné, neboť premiér se může spolehnout na podporu menších šíitských a kurdských frakcí. Jinou věcí ale je dopad Sadrova kroku na situaci v Iráku.

Americká bezpečnostní operace, kterou i přes nesouhlas kritiků prosadila administrativa George Bushe, se stále ještě plně nerozvinula. Bílý dům tak nabádá k tomu, že její dopady zatím ještě není možné zcela přesně zhodnotit. Dosavadní výsledky ale příliš povzbuzující nejsou: vždyť jen během víkendu v zemi násilně zahynulo více než sto lidí a teroristé nedávno opakovaně pronikli i do nejpřísněji střežené, tak zvané zelené zóny v Bagdádu. Navýšení počtu amerických vojsk v Iráku se týká především hlavního města. Jako oprávněné se tak mohou ukázat obavy kritiků, že povstalecké skupiny se prostě přelijí do jiných částí země. Za příklad nám mohou sloužit zprávy médií o koncentraci asi dvou tisícovek příslušníků sunnitských guerill ve městě Bákuba. Podle listu International Herald Tribune město v současné době dokonce ovládají. Přitom i situace v samotném Bagdádu má jen velmi daleko ke klidu.

Ať už tedy americká bezpečnostní operace uspěje či nikoliv, Spojené státy nyní rozhodně nejsou v situaci, kdy by v Iráku mohli bojovat na více frontách. Každé zostření starých nepřátelství je proto krajně nežádoucí a takto je třeba pohlížet na odchod stoupenců Muktady Sadra z vlády. A to přes všechno negativní, co bylo o Sadrovi řečeno. Sadrův krok byl zcela v logice celé jeho dosavadní činnosti. Pokud intenzita akcí Mahdího armády v poslední době poklesla, bylo to jen díky americkému tlaku. Sadr ví, že kdyby mu podlehl, mohl by přijít o podporu chudých šíitů, kteří sadrovce vidí jaké záštitu před sunnitskými útoky. To ho nutí dále stupňovat protiamerickou rétoriku a v budoucnu budeme dost možná svědky nových krvavých akcí jeho milicí. Pro Irák je tak odchod Sadrových ministrů další z mnoha špatných zpráv, které proudí z této země.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .