Stopovala Amerikou a přespávala u cizích lidí. „Nejvíc mě překvapila otevřenost místních,“ říká cestovatelka

18. červenec 2026

Spisovatelku a cestovatelku Markétu Kráčmarovou charakterizují syrovost, otevřenost a radost z cestování. Její kniha Palec v rohlíku je strhujícím vyprávěním o cestě napříč Severní Amerikou. Právě o ní i o cestování mluvila s moderátorem Liborem Boučkem na festivalu Colours of Ostrava. „Nebylo pro mě zajímavé psát jen o cestě samotné, chtěla jsem přinést i další vrstvy,“ říká.

Co je nejtěžší na cestování? Sehnat peníze, nebo udělat rozhodnutí?

Čtěte také

Myslím, že udělat to rozhodnutí. Pro mě konkrétně to moc těžké nebylo, na mě je teďka naopak udělat rozhodnutí toho, že už nechci tolik cestovat dál, ale spíš zůstávat na stejném místě, protože cestování je pro mě komfortní zóna.

A naopak je pro mě náročnější zůstávat v Česku, také to mám obráceně než většina lidí, ale dovedu si představit, že pro většinu je právě to prvotní rozhodnutí – jo, tak ok, skončím práci, koupím si tu letenku a zabalím kufr.

Co je tak komplikované na tom vybrat si to jedno místo?

Je v tom spojený určitý závazek, pro mě jednoduché poznávat, zkoušet, poletovat si po celém světě, ale když se člověk rozhodne pro to jedno místo, tak mu v hlavě tiká, co jsou všechny další možnosti, které mu zároveň unikají.

Teď ke knížce Palec v rohlíku. Je to cesta napříč Spojenými státy z jihu na sever. Proč zrovna tahle destinace?

Motivovalo mě to, že jsem chtěla navštívit svoji sestru v Kanadě na západním prostředí do města Victoria, kam odjela na výměnný pobyt v rámci univerzity. Ale nechtěla jsem si to dělat tak jednoduché, nechtěla jsem si koupit letenku rovnou do Viktorie, zároveň jsem hledala nějaké levné spoje, a tak jsem našla let z Paříže do Miami…

Markéta Kráčmarová při rozhovoru s moderátorem Liborem Bouček

Když jste se rozhodla pro diagonální cestu do Viktorie, tak jste tušila, že z toho vznikne kniha, nebo to měl být zážitek čistě pro vás?

Knížku jsem začala psát před samotnou cestou, už jsem ten plán v hlavě měla, inspiroval mě průběh rozchodu s mou bývalou přítelkyní, původně jsme měly letenku koupenou do USA společně. Nějakou dobu, když jsme byly rozejité, ale nebyly jsme v kontaktu, tak jsem žila v představě, že budu nastupovat do letadla a nebudu vědět, jestli se tam třeba společně nepotkáme. A to mě inspirovalo, že by to mohla být zajímavá úvodní scéna do filmu nebo do knížky.

Jak moc se lišila realita současných Spojených států amerických od představy, kterou člověk má?

Musím říct, že jsem tam jela jenom s nejhoršími očekáváními – bezdomovectví, drogy jsou problém, na chodníku to smrdí močí a podobně. Takže jsem neměla pěkné očekávání, potom naopak všechna setkání s lidmi, ať už v rámci stopování nebo v rámci toho, že jsem byla ubytovaná u místních doma v rámci Couchsurfing nebo v rámci randiček přes Tinder, tak všichni lidé, které jsem poznala, moje negativní očekávání vyvrátili.

Jak moc jsou lidé odlišní v názorech, zvycích nebo životním stylu?

Čtěte také

Co mě zaujalo na první dobrou, tak určitě taková větší otevřenost, tady když se člověk seznámí s někým novým, tak narazí na prvotní slupku, takové ty small talky nejsou v Česku moc časté, kdežto v Americe všichni na vás s tím americkým úsměvem začnou konverzaci.

Někdy to může působit povrchně, ale zároveň to přináší lehkost do seznamování. Takže to je něco, co mě po návratu trošku chybělo, a původně jsem si říkala, když to tady není, tak to zavedu a budu to propagovat. Ale také se mi to zatím moc nedaří, zase jsem sklouzla zpátky k tomu způsobu, co mám zažitý sama o sobě.

Jak moc je Amerika konzervativní zejména na venkově, a jak liberální jsou velká města?

Rozpětí je tam strašně veliké, i v rámci mého cestování jsem se setkala s naprosto radikálními podporovateli prezidenta Trumpa, tak s lidmi z opačného názorového spektra, kteří proti němu pořádali demonstrace. Byla jsem tam v roce 2024, takže tam se hodně řešilo, kdo koho bude volit. Takže v rámci stopování jsem musela být hodně opatrná, když jsem tušila, že to je volič Trumpa, tak neprojevovat své pravé názory, ale být diplomatická, aby mě třeba nechtěli vyhodit z auta.

Couchsurfing

Jak jste říkala v rámci randiček – těmi randičky seznamovací aplikace jste si sháněla ubytování?

Ne, bylo to trošku jinak, takhle jsem na to až tak nespoléhala. Ubytování jsem měla pořešené také u místních, ale přes aplikaci Couchsurfing, takové surfování na gaučích, kde místní lidé nabízí u sebe ubytování zdarma a většinou žádné postranní úmysly u toho nemají. To se samozřejmě může stát, ale nemělo by to tam být.

Neměla jste strach, na koho člověk narazí?

Já tomu důvěřuji, navíc jsem s tímto stylem cestování měla spoustu předchozích zkušeností v rámci Evropy a dalších částí světa, a tam u každého člověka, ke kterému jedete, tak si můžete přečíst reference od předchozích návštěvníků, takže víte, do čeho jdete.

Čtěte také

Z prvních řádků je rozpoznatelné, že to je zpověď otevřená, kde neskrýváte vůbec nic. Nemělo by to být v roce 2026 normální?

Otevřenost, kterou jsem tam přinesla já, přináší i určitou zranitelnost. Je to na každém autorovi, jak k tomu přistupuje, co je pro něj důležité. Když už jsem chtěla něco psát, nějaký cestopis, tak pro mě nebylo zajímavé psát o cestě samotné, ale chtěla jsem tam přinést i další vrstvy.

Jak moc je otevřenost důležitá pro vaši komunitu?

Myslím si, že hodně, knížek s LGBT tématy v Česku zatím tolik není, s lesbickými ještě méně, takže mám na to pozitivní odezvu a je to knížka, kterou já, když jsem vyrůstala, když jsem si osahávala svou sexualitu, snažila jsem se najít, tak přečíst si něco takového by mi určitě pomohlo.

Kde všude bude o cestování spisovatelka přednášet? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Libor Bouček , prh

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.