Stoletý hotel Mika Nobla tvrdě zasáhla pandemie. Díky ní ale poznal solidaritu i věrnost svých zaměstnanců

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Loňský rok považuje Mike Noble za nejhorší období ve svém životě majitele rodinného hotelu
0:00
/
0:00

Když se světem prohnala první vlna pandemie a hotely i restaurace hromadně přicházely o klientelu, v Minneapolisu kromě toho vypukly i společenské nepokoje po vraždě George Floyda. Ty pominuly, stejně jako nejpřísnější opatření proti covidu. Podniky, které přežily, se vzpamatovávají z extra těžkého období. To přineslo i příběhy, jaké bychom obzvlášť v nemilosrdném světě amerického byznysu nečekali.

Na zahrádce restaurace hotelu Normandy Inn se se mnou dal do řeči muž s prošedivělým plnovousem. Od sousedního stolu poradil, co si dát k večeři, zvídavě se ptal, když zjistil, že jsem z Česka – a nakonec Mike Noble s potutelným úsměvem zmínil, že je hostem ve svém vlastním podniku.

Velmi osobní příběh

Hotel Normandy Inn s cihlovou fasádou stojí v centru Minneapolisu už skoro sto let. Za druhé světové války ho koupil Mikeův dědeček, který ho kdysi do hoteliérství zasvěcoval.

I proto bylo pro Mikea velmi osobní, když loni s nástupem pandemie tržby najednou klesly o devadesát procent a on musel mnoha zaměstnancům říct, že si je aspoň načas nemůže dovolit platit.

Bylo těžké lidi propouštět, protože tento hotel na nich závisí, a na práci v něm zase závisí živobytí jejich rodin. Byl jsem na to velmi citlivý. Bál jsem se, že podnik skončí, a snažil se vymyslet, jak ho zachránit. A když se pohostinství zase otevřelo, v podstatě všichni dočasně propuštění zaměstnanci se ke mně vrátili. Bez nich je tahle velká budova bezcenná a já jsem opravdu vděčný za ty báječné, nadané lidi, se kterými tu spolupracuji,” nešetří chválou Mike.

Dluhy, ale také solidarita a vzájemná pomoc

Sám majitel se musel zadlužit, aby se jeho podnik dožil osmdesáti let v rodinném vlastnictví. Mike Noble půjčky stále splácí a řešení finančních záležitostí mu zabírá spoustu času, který před pandemií mohl věnovat technologickým i jiným zlepšovákům ve svém podniku.

Loni s nástupem pandemie tržby klesly o devadesát procent a Mike musel zaměstnancům říct, že si je aspoň nemůže dovolit platit

Z pandemického lockdownu i protestů v ulicích Minneapolisu byl mrzutý, ale pro důvody obojího měl zároveň pochopení. A pandemie mu ukázala i příjemné věci – zažil solidaritu mezi podnikateli, a dokonce chválí politiky.

Upřímně – velmi mě povzbudily prostředky, které k nám proudily coby podpora od všech možných vládních úřadů. Federální program půjček na udržení platů zaměstnanců, to nás zachránilo. Ano, v některých lokálních programech hrála roli při rozdělování špinavá politika, ne obecný prospěch. Ale – mě vzalo za srdce mnoho našich dodavatelů, kteří s námi zůstali, i když jsem neměl jak jim zaplatit. Řekli, že jim peníze dám, až je budu mít. Cítil jsem z nich, že opravdu myslí vážně, když říkají, že jsme v tom všichni společně,“ vzpomíná.

Naděje přišla s očkováním

Některé firmy, univerzity, státy i federální vláda ve Spojených státech už nakázali svým zaměstnancům, že všichni společně musejí být také očkovaní proti covidu. Mike Noble to ve svém hotelu s restaurací nenařídil, i když by zaměstnance rád viděl očkované.

Čtěte také

Já nakonec respektuju, ať se lidé sami rozhodnou, co je pro ně nejlepší. Ale říkám jim, že to mají jen dva bloky do očkovací místnosti, kde dostanou vakcínu. Teď už je to takhle snadné. Takže je k očkování povzbuzuju, ale nenutím,“ usmívá se.

Loňský první rok pandemie ještě bez vyvinuté vakcíny považuje Mike Noble za nejhorší období ve svém životě majitele rodinného hotelu v centru velkoměsta. Teď už je víc a víc optimistou, že sportovní a konferenční haly i kulturní sály v okolí zůstanou otevřené a přivedou tím hosty i do Mikeova hotelu.

autoři: Jan Kaliba , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související