Století. Pět příběhů lidí, kteří už oslavili 100. narozeniny
Žít čestně, odvážně, skromně a bez závisti, říká stoletý Karel Nývlt, který se zapojil do odboje
Válečný veterán Karel Nývlt oslavil v březnu sté narozeniny. Patří tak mezi 1158 lidí, kterým je sto a více let. V seriálu Radiožurnálu o dlouhověkosti mluvil o současném životě v domově pro seniory i o tom, jak při odboji ničil mosty a minoval železnice. Jako osmnáctiletý utrpěl při výbuchu granátu zranění.
„K březnovým 100. narozeninám jsem si přál, abych byl zdravý a psychicky svěží, aby se mi nehoršila nálada,“ usmívá se Karel Nývlt. Jako válečný veterán žije v Domově Vlčí mák v Praze 6, který spadá pod Ústřední vojenskou nemocnici. Je jedním z 81 mužů v republice, kterým je podle aktuálních čísel České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) sto let.
V březnu mu přišly pogratulovat desítky lidí. Mimo jiné myslivci a lovečtí kynologové, ke kterým patřil. Byl myslivecký lektor a zkušební komisař.
Čtěte také
„Oslavy byly moc příjemné. Dostal jsem dort, sto svíček na něm nebylo,“ reaguje na jednu z otázek. Otevřeně mluví o fungování paměti ve vysokém věku, „Slouží mi ta dlouhodobá. Ale často si nemůžu vzpomenout na to, kde co mám, když něco hledám. Ta blízká paměť už je nějaká degenerovaná,“ směje se pan Karel.
„Na zdraví nebo prostředí si nemůžu stěžovat,“ dál přibližuje ve svém pokoji, kde si rád přečte odborné časopisy a kde denně sleduje televizi. Miluje sportovní kanály. „Sleduji rád fotbal, basketbal, atletiku a další druhy sportů, které mají nějakou úroveň,“ líčí zapáleně stoletý senior. Narodil v roce 1926 ve Velkém Borku u Mělníka, žil také v Litoměřicích.
Ve výběru na olympiádu
Sám dřív běhal, hrál volejbal, fotbal a dělal také sportovní střelbu. „Královéhradecký kraj mě dokonce nominoval do výběru ve střeleckých soutěžích na olympiádu. Ale byl to jen výběr a jeli ti nejlepší. Vyrážel jsem na kolo, měl jsem i motocykl. Jezdil jsem strašně rád,“ vzpomíná Karel Nývlt.
Na stěně kousek od oblíbené televize má pověšenou černobílou svatební fotku z roku 1948. S manželkou, která je o čtyři roky mladší, se vídá – bydlí stejně jako on v domově pro seniory. Dlouhověkost v rodině nemá. „Rodiče zemřeli tragicky. Tatínek byl kominík a maminka zemřela po jedné operaci.“
Mobil na kontakt se světem
Karel Nývlt sedí v křesle, do kterého mu pomohly ošetřovatelky. Většinu dne tráví na lůžku. „Já vůbec nechodím, nemůžu se postavit. Dřív jsem používal francouzské berle, ale dnes už ne,“ vysvětluje. Na stolku má tlačítkový mobil, nové dotykové technologie ho nezaujaly. „Já tomu moc nerozumím. Mobil mám jen na to, abych se domluvil se světem. V tomhle mobilu je i fotoaparát a nahrávání zvuku, ale to já nepoužívám.“
Jako mladý se Karel Nývlt zapojil do odboje. Od května 1942 s matkou doma na Mělnicku ukrýval tři sovětské vojáky. Minoval železnice nebo silnice, ničil mosty, „To nebyla nějaká odvaha, to bylo nadšení, že děláte věc, která je potřeba,“ přibližuje. V září 1944 byl povolaný na Slovensko, zapojil do Slovenského národního povstání a jako velitel roty vedl operace proti okupantům.
Odpalování na železnici
„Já jsem byl velitel průzkumu u partizánské jednotky Smrt fašismu. Třeba v Nízkých Tatrách jsem měl za úkol přerušit jednu železniční trať, prostě ji vyhodit do povětří. To se tenkrát obvykle dělalo, protože tam jezdily vojenský transporty,“ začíná vyprávět jednu z akcí z konce druhé světové války. Se skupinou působil v obci Špania Dolina nedaleko Banské Bystrice.
Koleje tam tehdy hlídali Němci, kteří si ale během hlídky chodili i povídat, a trať byla pár desítek minut nestřežená. „Tak jsme tam naběhli. Vyhrabali jsme štěrk pod kolejemi, položili jsme tam trhavinu a dvojitý drát jsme vedli asi sto metrů, byly to nějaké telefonní kabely. A když pak vlak jel, tak jsme ho odpálili a všechno se to tam zřítilo, vagóny popadaly, my tehdy utíkali pryč závějemi sněhu,“ popisuje jednu z akcí veterán.
„Zastřelil jsem Němce“
Stoletý Karel Nývlt pak soustředěně líčí situaci ze stejné slovenské oblasti nedaleko Banské Bystrice – během války tam zastřelil německého vojáka. „Je to ošklivá skutečnost války. Nepřemýšlíte, jestli někoho zabijete nebo ne. Buď vyjde ta střela vám, anebo zabijí oni vás,“ říká a začíná popisovat, jak se v místní hospodě objevili němečtí vojáci, kteří se nechtěli nechat zajmout.
„My jsme byli tři. Z takových dřevěných chaloupek na stráni nám místní ukazovali, že vedle v hospodě není něco v pořádku. A jak jsme zjistili, skutečně tam byli dva Němci, vojáci. Vyzývali jsme je, aby se nechali zajmout,“ válečný veterán Nývlt dál líčí, že na výzvu nereagovali.
„Tak jsem dovnitř do hospody přes okenici vystřelil. Opět jsem volal německy, ať jdou ven, že se jim nic nestane, že půjdou do zajetí. Zase bez reakce. Měli jsme nabité samopaly. Pak vyšli. Měli kulomety. Ten jeden Němec, kterého jsem tím předchozím výstřelem zranil na ruce, vypadal, že se na mě chce vrhnout. Tak jsem zmáčkl spoušť a zastřelil jsem ho,“ říká pamětník.
Šrám na lýtku po granátu
Karel Nývlt sám během jedné z odbojových akcí utrpěl lehké zranění. „To bylo na podzim 1944 na Slovensku po povstání. Bylo mi 18 let. Bouchnul u mě granát a způsobil mi šrám na lýtku. Měl jsem štěstí, protože to nebylo tak blízko a ty střepiny tlumila vysoká bota a oblečení,“ vzpomíná. Po osvobození zůstal v armádě jako důstojník z povolání.
Čtěte také
„Myslím, že jsem byl dost lehkomyslný, když jsem prožil ten život tak, jak jsem ho prožil. Dnes jsem citlivější. Čím jsem starší, tím je to horší. Jsem vztahovačnější. V mládí to bylo jiné, to mi bylo leccos jedno,“ zamýšlí se upřímně Karel Nývlt, který se snaží žít čestně a skromně.
Buďme tolerantní a čestní
„Já už jsem si svoje užil a ničeho nelituji. Prosím vás, buďme tolerantní vůči druhým. Nezáviďme. Závist je špatná vlastnost. Žijme čestně a odvážně. A hlavně staré heslo, které hlásal i Masaryk – nebát se a nekrást,“ uzavírá ve sto letech veterán druhé světové války Karel Nývlt, který má osvědčení o účasti na národním boji za osvobození. Je v postavení válečného veterána.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
