Století. Pět příběhů lidí, kteří už oslavili 100. narozeniny

Když lidem řeknu věk, nevěří a kroutí hlavou, směje se 103letý Jan, který bydlí s manželkou stále doma

Jan Hrabík je i ve velmi vysokém věku nezvykle aktivní senior. Denně je i hodinu na procházce a jak říká v seriálu Radiožurnálu o dlouhověkosti, pomáhá také manželce v domácnosti. Rodák z Domažlicka pracoval jako projektant a celý život hodně sportoval. Znal se s atletem Emilem Zátopkem.

„Tak se půjdeme projít do parku, jo?“ navrhuje hned po přivítání 103letý Jan Hrabík, který bydlí v pražském činžovním domě. Ještě několik let zpátky ho i uklízel. „Ano, dělal jsem úklid domu, prostě údržbu. Zametal jsem a vytíral,“ přibližuje aktivní senior, který se při chůzi opírá o dvě trekové hole. Chodí svižně.

Čtěte také

Hodinu před polednem se v bytě rozloučil s 95letou manželkou Soňou, která zamířila jako každý všední den pro oběd do nedaleké školní jídelny. Manželé si ale vaří i sami doma.

„Sobota, neděle, to vždy vaříme. A žena mi dělá vždycky večer kašičku jako za dětských let. Krupicovou se skořicí,“ usmívá se pan Hrabík. Na pravidelné týdenní nákupy manželé vyrážejí autem s jedním ze synů.

Utírání prachu i pomoc v kuchyni

103letý senior doma často myje nádobí a luxuje. „Pořádek, to je moje. Utírám prach a pomáhám i v kuchyni,“ vysvětluje při procházce po okolí. Jako pamětník si vybavuje, co bylo v jaké ulici. Místní lidé ho znají a zdraví ho. „Jestli mi věří můj věk? Ne. Kroutí hlavou,“ říká potěšeně.

Čtěte také

Na sobě má modrou košili, svetr, šedivé kalhoty a vyleštěné černé boty. Vlasy si češe dozadu a voní se. „Když se oholím, tak se vždycky posprejuju,“ vysvětluje. Aktivní senior sleduje pravidelně domácí i světové zpravodajství. Obdivuje internet. Dřív ho bavilo malování nebo vyřezávání do dřeva. Třeba luštění křížovek se vyhýbá.

Vzpomíná, jak jeho otec pracoval pro hraběte Černína. „Stavěl mu v Chudenicích třeba kamna, vymalovával místnosti v letním sídle. Mám jednu vzpomínku, jak jsem tam trhal maliny a hrál si s dalšími dětmi,“ usmívá se a reaguje na otázku, která se týká dlouhověkosti v rodině. „Tatínek zemřel po osmdesátce a maminka zemřela tragicky.“

Skokanský můstek a válka

„Měl jsem strašně rozmanitý život, narodil jsem se na Domažlicku. Na Čerchově jsem skákal na skokanském můstku. V 15 letech jsem zvládl i 30 metrů. Pak jsem byl ve válce nasazen na naftové potrubí, které vedlo od Bratislavy po Drážďany. A když skončila válka, tak jsem musel na vojnu,“ vzpomíná postupně na nejrůznější události života.

V parku na lavičce si pak chválí jaro a komentuje dění kolem. Sleduje maminky s kočárky, pejskaře a běžce. Sám sport miloval. Vypráví, jak se znal s čtyřnásobným olympijským vítězem Emilem Zátopkem.

Kamarád Emil Zátopek

„Zátopek byl kamarád, poznal jsem ho na vojně. Kamarádi říkali, že dobře běhám a že se mám přihlásit na pětikilometrový závod, který poběží právě i Zátopek. V tu dobu byl už známý,“ líčí desítky let starou historku pan Hrabík. Zaměřuje se na detaily.

„Na závodě nás bylo 19. Tak jsme vyběhli a já se dostal za Zátopka. Ohlížel se, jestli ho náhodou nevezmu. Pak nás vyhlásili a on se ptá, za koho běhám. Tak jsem řekl, že jsem závod běžel poprvé. Divil se a říkal, ať si dáme sraz ráno v šest, že mě bude cvičit. On byl tehdy na takové tankové škole,“ vzpomíná 103letý senior, který měl vedle běhu rád také cyklistiku.

Jan Hrabík

Projektant kotelen nebo lihovarů

Jan Hrabík pracoval hlavně jako projektant, před odchodem do důchodu chystal třeba kotelny na jihozápadním městě. „Předtím jsem byl 15 roků v Avii, v klubu Aero, dělal jsem konstrukce letadel,“ popisuje a vyndává si z náprsní kapsy papírek.

Úhledně si na něj rukou sepsal projekty, na kterých spolupracoval na Slovensku. „V těchto městech jsem dělal konzervárny a lihovary,“ ukazuje. Brýle nepoužívá, je po operaci dioptrií.

Jan Hrabík

Dřív plný síly

Pan Hrabík je plný myšlenek. Zmiňuje, že mu manželka často připomíná, aby pil víc tekutin. Syn zas, aby se hodně hýbal. „Mladší syn mě pořád honí, abych cvičil. Takhle dělám kolečka rukou a procvičuji si záda,“ ukazuje na lavičce mrštně cviky a doplňuje, že ho v poslední době zlobí rovnováha.

„Já měl dřív takové síly. Třeba cyklistika, to jsem jezdil každý den nebo ob den desítky kilometrů. A to i ve sněhu. Měl jsem to v nohách,“ uzavírá povídání 103letý Jan Hrabík z Prahy.

Pětidílný seriál Století vysílá Radiožurnál od pondělí 4. května do pátku 8. května vždy v 8.50.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat