Štěpánka Čechová: Toužila jsem pozvat si do studia Václava Havla...

1. prosinec 2011

Štěpánka Čechová byla moderátorkou Dvaceti minut Radiožurnálu v letech 2010 až 2012. A jak vlastně její práce vypadala? I na to jsme se jí tenkrát ptali.

Štěpánko, kolik času Vám zabere připravit se na Dvacet minut Radiožurnálu?
Většinou tak 4–5 hodin studia materiálů. To ale platí pouze v případě, že si člověk drží neustálý přehled o aktuálním dění a pak ví, kde hledat informace.

Jakým způsobem si vybíráte hosty?
Host by měl být k aktuálnímu dění, co nejblíže tématu, ideálně odborník na danou věc, u politika můžeme říci třeba předkladatel daného zákona, autor zajímavého opozičního pozměňovacího návrhu a tak dále. Logicky se řídíme i zkušenostmi s jednotlivými hosty. Pokud víme, že někomu dělá problém verbální projev, raději hledáme alternativu.

Čím Dvacet minut obohacuje Radiožurnál?
Považuji pořad za důležitou součást stylu stanice. Dává prostor probrat aktuální téma na větší ploše, než jakou nabízejí možnosti zpravodajství. Živá diskuse zároveň zajišťuje posluchačům i hostům, že nikdo nezkreslí informace, které chtěl respondent sdělit. Styl jeden na jednoho také může hodně napovědět posluchačům o chování, jednání a smýšlení hosta. Umožňuje ho poznat jinak než z krátkých mediálních výstupů.

Jakou odezvu na své výkony dostáváte od posluchačů Radiožurnálu? Mrzí Vás, když je někdo hodně kritický? Anebo se Vám to nestává?
Mám zkušenosti vyloženě dobré i extrémně špatné, ale jsem ráda za každou reakci. Každý posluchač nám svou reakcí dává znamení „jsem tady, poslouchám, záleží mi na tom, co slyším“. Proto tu práci přece děláme, pro posluchače.

Když otevíráte na facebookové stránce Dvaceti minut diskusi pod odvysílaným pořadem, jste zvědavá?
Ano, samozřejmě.

Prezident Exekutorské komory ČR Jiří Prošek

Je Dvacet minut pro Vás dostatečný časový prostor? Co třeba Třicet minut Radiožurnálu?
Tady už bych cítila prostor pro diskusní pořad ve třech – tedy moderátor a zástupci dvou či více stran konkrétního sporu nebo problému.

Vzpomenete si na někoho, koho byste ve studiu velice ráda uvítala, ale on (ona) odmítl (odmítla)?
Dříve či později se většinou každý ze zvaných hostů dostavil, ať už ke mně, nebo k Martinovi. Toužila jsem ještě pozvat Václava Havla, ale na zlepšení jeho zdravotního stavu jsme, bohužel, čekali všichni marně.

Zůstaňme u politiků: Jakou známku byste jim dala za vyjadřovací schopnosti?
Tak to je hodně různé. Myslím, že je i poznat, kdo má k dispozici mediální trénink nebo poradce a kdo ne. Na jedničku pro mě hovoří ten politik, který dokáže posluchačům a svým voličům formulovat informaci tak, že není potřeba několika dalších otázek, aby měli šanci pochopit. Srozumitelnost a pravdivost je na jedničku.

Mediální kličkovaná bez obsahu stále ještě může být pro posluchače alespoň zábavná, tak řekněme za dvě až tři, podle výkonu kličkujícího. No a prosté uhýbání a utíkání od odpovědí, to máme za čtyři, evidentní lži za pět – chcete-li to školní stupnicí.

Stává se Vám, že host si před vysíláním chce prosadit nějaké své téma nebo naopak vetuje dopředu otázku, kterou mu chcete položit?
Stává, nebývá mu to moc platné. Má právo to zkusit. A já také.

Máte nějaký moderátorský vzor, ať už doma, nebo v cizině?
Samozřejmě sleduji kolegy. Snažím se naučit od každého to nejlepší, zajímavé, prostě si zkouším brát z mediální scény, i té zahraniční, cokoli, co by mohlo být přínosem. Naopak cíleně nechci kopírovat jeden vzor, nemyslím si, že je to cesta.

autor:Lenka Paličková
  • Rozhovor