Státní rozpočet, lustrační zákony, Karlovarské oplatky a tvarůžky z Olomouce

Přehled příspěvků

Eva Lizcová: Poslanecká sněmovna postoupila do závěrečného čtení vládní návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok. Bude jeho schvalování opět testem soudržnosti vládní koalice? Na to se budu ptát poslance za ODS Oldřicha Vojíře a poslance za ČSSD Michala Krause.

Lustrační zákony. Mají ještě stále smysl nebo se mají zrušit? Debatu na toto téma povedu s historikem Pavlem Žáčkem.

Jsou Karlovarské oplatky a Olomoucké tvarůžky ryze české výrobky nebo tak to mohou označovat své produkty i Němci a Rakušané. Znepokojení nad angažovaností sudetoněmeckého Landsmanschaftu v tomto směru vyjádří poslanec Evropského parlamentu Jan Březina.

Tak takový bude dnešní hodinový program. Týden v tahu v podání Evy Lizcové. Pěkný poslech přeji.

Duel

Eva Lizcová: Poslanecká sněmovna postoupila tento týden do závěrečného čtení vládní návrh zákona o státním rozpočtu. Příjmy a výdaje přitom už odsouhlasili poslanci v říjnu. Diskuse se tento týden točila kolem toho, jak ovlivnit necelých 260 miliard korun nemandatorních, tedy nepovinných, zákonem neurčených výdajů. Třetí čtení pak rozpočet čeká následující pátek. Pro rozpočet v říjnu hlasovali poslanci vládní koalice. Proti byli poslanci ODS, komunisté se hlasování zdrželi. Bude schvalování rozpočtu na příští rok opět testem soudržnosti křehké stojedničkové vládní koalice? Na to už se ptám dnešních hostů v Duelu týdne, poslance za ČSSD Michala Krause, dobrý den.

Host (Michal Kraus): Dobrý dne.

Eva Lizcová: A také poslance za ODS Oldřicha Vojíře. I vám pěkný den.

Host (Oldřich Vojíř): Dobrý den.

Eva Lizcová: Pane poslanče Oldřichu Vojíři, podpoří ODS příští pátek návrh rozpočtu?

Host (Oldřich Vojíř): Tak, nepodpoří a těch důvodů je samozřejmě několik a my jsme přesvědčeni o tom, že se v rámci rozpočtu dalo udělat mnohem více k tomu, aby finance v České republice byly zdravější a ozdraveny, nadále přetrvává systém, že dochází k zadlužování státu. Tato vláda, myslím ta poslední vláda Sociální demokracie, vyrobila kumulovaný dluh, blížící se 350 miliardám korun a přestože ekonomika roste a v tom se asi shodneme, že to je dobře, tak prostě to zadlužování pokračuje a z hlediska ekonomické teorie platí, že by to tempo snižování toho zadlužování mělo být daleko, daleko větší.

Eva Lizcová: Co řekne na obhajobu pan poslanec Kraus?

Host (Michal Kraus): Tak především já se domnívám, že rozpočet je vyvážený a že samozřejmě schodek nás netěší, nicméně je jednoznačným výrazem toho, že zadlužování českého státu se postupně začalo snižovat a to nejenom vcelku, což se ukázalo už v roce 2004 a nepochybně se ukáže i v roce 2005 a předpokládáme, že samozřejmě tím pádem i v roce 2006 a na druhé straně, že ty státní finance se postupně po všech těch nákladech, které musely vynaložit na sanaci bankovního sektoru, na ozdravění ekonomiky po transformaci, která probíhala pod vlajkou ODS, se prostě ozdravuje a získává zdroje, které do budoucna vytvářejí předpoklad pro to, že zadlužování se nebude zvyšovat, naopak že zase postupně začne snižovat. Je potřeba si uvědomit, že například jenom sanace bankovního sektoru stála českou ekonomiku víc než 500 miliard korun a celkové zadlužení České republiky v tuto chvíli se blíží někde k 700 miliardám, čili to zadlužení skutečně je takové, jaké je a já jsem přesvědčen, že rozpočet, tak jak je připraven, nevytváří další tlak na celkové zadlužování a naopak, vytváří předpoklady pro to, aby ekonomika mohla růst ještě rychleji, což je hlavní nástroj k tomu, aby se postupně dluh státu začal snižovat.

Eva Lizcová: Tak, to jste mi teď nahrál na další otázku, je současný návrh státního rozpočtu opravdu prorůstový?

Host (Michal Kraus): Tak samozřejmě, na tom se asi budeme lišit, já si myslím, že je potřeba si uvědomit jednu věc. Státní rozpočet je jenom jedna část financí, které se pohybují v ekonomice, dokonce je to jenom část veřejných rozpočtů. Na růst ekonomiky působí celá řada dalších faktorů a státní rozpočet by tomu neměl překážet. Já se domnívám, že v mezích možnosti, protože je potřeba si uvědomit, že máme skutečně za sebou poměrně velký balík mandatorních výdajů, které zpravidla přírůstové nejsou, ale v rámci možností nepřekáží ekonomickému růstu a vytváří předpoklady pro to, abychom mohli získávat nové zahraniční investory, abychom mohli vytvářet nové příležitosti, abychom vytvářeli nové průmyslové zóny a nové investiční pobídky, a to všechno jsou zcela určitě přírůstové věci, prorůstová opatření, která mohou v tom dalším působení v rámci ekonomiky, v rámci průmyslové a jiné koncepce rozvoje české ekonomiky vytvářet růstový trend.

Eva Lizcová: Oldřich Vojíř to vidí jak s tím prorůstovým faktorem?

Host (Oldřich Vojíř): Já ještě než odpovím na tuto otázku, tak možná dvěma repliky, za prvé je nutno říci, že není úplně pravdou, že veškeré zadlužení, které provedla tato poslední vláda Sociální demokracie, souvisí s transformačními náklady, protože i pan ministr financí přiznal ve svém dlouhodobém výhledu, že tomu tak skutečně už není, to neznamená, že neexistovaly určité prostředky nebo nebylo zapotřebí vynaložit určitých prostředků na transformační náklady, to bych zase řekl, že není úplně pravdou. Co se týče bankovního sektoru, tak já bych tady rád připomněl, že například banka IPB, ta stála zhruba 150 až 170 miliard korun, ten proces ještě není ukončen a možná bude stát 200 miliard korun. Nemám z toho žádnou radost, takže je zapotřebí říci, že tato záležitost byla ryze pod taktovkou Sociální demokracie a co se týče k tomu rozpočtu samotnému, jestli je není prorůstový, no, my máme představu, že by mandatorní výdaje měly klesnout, ony skutečně neklesají, spíše naopak, dochází k jejich postupnému nárůstu, za prvé, za druhé, že by tím pádem, když klesnou mandatorní výdaje, tak mohly klesnout i daňová zátěž. Zde se vláda opět chystá připravit novou daň, daň z energie, když tomu budu říkat takto. Je vidět, že stále zatěžujete ekonomiku prostě zbytečně, dle našeho soudu a to tempo růstu té ekonomiky je rozumné, nicméně my si myslíme, že bychom potřebovali to tempo růstu rychlejší, abychom dohnali ty země, které bychom rádi dohnali, to znamená mluvím o Španělsku, Portugalsku, velmi rád samozřejmě bych se přiblížil Rakousku. Německu to bude chvíli ještě trvat.

Eva Lizcová: Víte, já především to prorůstovým smyslu narážím na to, že by měl být státní rozpočet koncipován tak, aby byl investiční. Sám ministr financí Bohuslav Sobotka řekl, že ho považuje za reformní, protože podle něj investujeme do vzdělání, vědy a dálnic. Tak v tomto smyslu má pan ministr pravdu?

Host (Michal Kraus): No tak především je třeba si uvědomit to, že my jsme vyčlenili celou řadu vyloženě investičních fondů mimo státní rozpočet. Fond dopravní infrastruktury nebo fond rozvoje bydlení jsou dneska mimorozpočtové fondy, stejně jako fond národního majetku, který sice končí, ale nicméně vynakládá také určité prostředky na například sanaci škod a tím vytváří předpoklady pro investice, takže samozřejmě z hlediska možností státního rozpočtu tak to, co je možné věnovat buď přímo na investice, to znamená státními dotacemi na určité investiční akce nebo nepřímo, jak už jsem říkal, vytváření prostoru pro investiční pobídky, pro vytváření průmyslových zón, pro celou řadu dalších řekněme aktů spolufinancování s Evropskou unií a tak dál, tak v rámci možností si myslím, že je ta kapacita využita na maximum, nicméně stále více i do budoucna se ten prostor pro růst ekonomiky bude odehrávat řekněme v privátní sféře a jde o to, aby státní rozpočet nebo vůbec koncepce politiky nebránila tomuto růstu a já se domnívám, že v tuto chvíli tomu tak není a ten skutečný růst a nejenom růst ekonomiky jako takové, ale například růst zahraničního obchodu a zlepšování platební bilance nasvědčují, že tomu tak skutečně je.

Eva Lizcová: Já jenom chci říct, že ekonomové se domnívají, že růst je podmíněný tím, že bude provedena reforma důchodů a zdravotnictví.

Host (Oldřich Vojíř): A pracovního práva, to je jedna velmi ze složitých situací, kdy nám je vyčítáno, že právě pracovní právo máme velmi zastaralé a teď je ve Sněmovně nový Zákoník práce, ale ten to nikam dramaticky neposouvá, to znamená, to jsou věci, které mají samozřejmě vliv, platí ta teze, že sám rozpočet není jediným hybatelem onoho ekonomického růstu, je to vzdělání, je to politické klima, je to otázka infrastruktury dopravní a tak dále, nicméně platí, že dochází stále a stále k byť možná plazivému zvyšování mandatorních výdajů, které nemají charakter investice, jsou tedy ty prostředky de facto projídány a těch investičních, ten podíl těch investičních přímo ze státního rozpočtu je velmi malý, až mizivý a nebýt těchto mimorozpočtových fondů, tak lze říci, že pomalu státní rozpočet sám o sobě žádné výrazné prostředky do investic nedodává. Takže já myslím, že tady je vidět, že, a teďko ještě ke všemu řeknu, že tyto mimorozpočtové fondy byly dlouhodobě financovány z Fondu národního majetku, který zdroje už nemá teď fyzicky, jako, nebo v penězích, má samozřejmě určitá aktiva, která přejdou na stát, ať už je to otázka ČEZU, letiště a tak podobně a teď je otázka, jestli se bude dál privatizovat, či nikoli. Pokud nebude, tak dojde k tomu, že ten fond peníze, potažmo ministerstvo financí z takovýchto aktivit peníze mít nebude a je ještě nutno poznamenat na závěr, že takovéto peníze z privatizací jsou jednorázové, jsou neopakovatelné a neměly by jít vůbec nikam jinam, než do investic.

Eva Lizcová: My tady hodně mluvíme o mandatorních výdajích, já jenom pro posluchače uvedu, že jsou to legislativně určené výdaje, což jsou vlastně sociální, výplata na důchody, penzijní připojištění a tak a že by, to se asi shodneme, měla projít mandatorní výdaje nějakou reformou.

Host (Michal Kraus): Tak já si myslím, že v průběhu celého období, v tomto volebním období celá řada mandatorních výdajů, které jsou, mnohé další, jsou to různé platby státu určené zákonem, určitou reformou prošla a zůstávají skutečně před námi dva velké celky, je to zdravotnictví a penzijní systém. To jsou systémy, kde reformy musejí probíhat na bázi řekněme celopolitického nebo celospolečenského konsensu, za prvé pochopitelně od roku 96, ať chceme nebo nechceme, tak tady u nás máme vlády, které buď byly menšinové, anebo měly mizivou většinu Poslanecké sněmovny, a to není dobrá platforma pro dělání tak radikálních reforem, čili já se domnívám, že už to, že v tuto chvíli proběhlo několik kol všech politických stran o důchodové reformy, je řekl bych, dobrým předpokladem k tomu, že ta reforma bude dělána na bázi určitých kompromisů tak, aby s ní souhlasila celá nebo výrazná část politické scény, což v případě důchodových reforem se zdá býti na světě, no a co se týká toho zdravotnictví, tam samozřejmě se musíme pohybovat v dvou mantinelech. Jedna věc je, abychom neohrozili poskytování zdravotní péče, tím pádem abychom neohrozili regeneraci a obnovu sil našich pracovníků, kteří budou vlastně vytvářet ten ekonomický růst, ať už jsou to manažeři nebo zaměstnanci nebo majitelé a na druhé straně samozřejmě abychom minimalizovali neefektivně vykládané náklady, případně, abychom tedy minimalizovali výdaje, které nejsou nezbytné a zabývali se samozřejmě i zvyšováním odpovědnosti nejenom těch, kteří péči poskytují, ale kteří ji dostávají a samozřejmě aby výsledkem byla, jak už jsem říkal, vlastně zlepšená péče o pacienta a tím pádem vytváření lepšího zdravotního stavu celé populace.

Host (Oldřich Vojíř): Možná jenom jednu, jednu myšlenku ještě jako dovětek. Určitě platí ta teze, že je dobré především opravdu v té důchodové reformě i v tom zdravotnictví nalézt širší shodu na úrovni Parlamentu, širší shodu i v rámci toho, že obyvatele přijmou tento projekt jaksi s pochopením a že se v něm budou schopni orientovat. Nicméně ještě je zapotřebí k tomu, k těmto dvěma projektům dodat ještě jeden projekt, a to je otázka sociální politiky. Ta se dle mého názoru již přežily ty systémy, prostě byly funkční po dobu deseti, patnácti let, měli bychom se na to podívat zase z nového hlediska a přijmout určitý princip, že musí zde stát určitá spoluúčast toho občana, chce-li, aby mu stát také pomohl. To je myšlenka si myslím poměrně logická, já to říkám proto, že chceš-li například výplatu, protože seš nezaměstnaný, tak jestliže ti nabídnu práci na čištění chodníku ve městě, tak čisti chodník a já ti pak k tomu dodám nějakou tu část, aby si měl alespoň to rozumné životní minimum, když nemůžeš sehnat stálou standardní práci. To je jenom střípek toho, jak by to mohlo samozřejmě vypadat, takže já bych neopomíjel to, že poměrně velké výdaje jsou transfery na sociální politiku a je zapotřebí to k tomu přidat.

Host (Michal Kraus): Zcela určitě, nicméně já si myslím, že to nejdůležitější, co na nás politicích je, aby i tyto reformy proběhly tak, aby se nesnižovala životní úroveň lidí a abychom měli na paměti takový ten řekl bych velmi známý slogan nebo spíše teorii společenského užitku, že vlastně ta společnost je tak bohatá, jak je nejbohatší její nejchudší člen, a to si myslím, že je věc, která by měla být na paměti každého z politiků, ať vyznává jakoukoliv teorii a ideologii.

Host (Oldřich Vojíř): Tak tato teorie je pravicového filosofa, takže to se mi líbí, že ji pan kolega používá.

Eva Lizcová: Pojďme ještě zpátky k státnímu rozpočtu a k tomu zadlužování. Na příští rok se totiž počítá s deficitem 74 a půl miliardy korun. Co říkáte oba dva na názor, že kdyby se z rozpočtu neplatily poslanecké prémie, tak by mohl být schodek jen šedesáti sedmimiliardový?

Host (Michal Kraus): No, co to jsou poslanecké prémie, já neznám takový to terminus technikus a ...

Eva Lizcová: Takže se neplatí z rozpočtu.

Host (Oldřich Vojíř): To ano, ale předpokládá, že jsou to mzdy nebo prostě ...

Host (Michal Kraus): Tak, jestli myslíte platy, no tak to bych musel honem spočítat, kolik to je, ale obávám se, že to určitě nebude pravda, protože rozpočet celé Poslanecké sněmovny, včetně pracovníků, včetně aparátu, včetně všech výdajů, je zhruba jednu miliardu a Senátu je zhruba 700 milionů, to znamená řekněme plus mínus jeden a půl miliardy, takže jestliže jste přečetla ta čísla, tak to je 14 miliard, tak jestli to někdo počítal, tak možná mu tam ulítla jedna nula, no ...

Host (Oldřich Vojíř): Je v řádu někde jinde, ne, tak za prvé ten řád je úplně určitě chybně, tím jsem nikdy neřekl, že není možné učinit některé kroky, které by vedly k tomu, že ty komory budou pracovat racionálněji, jak po stránce té administrativní, tak po stránce té poslanecké. Na druhé straně já jsem teda zastánce ale toho, že já jsem přesvědčen o tom, že dobrý politik ve vrcholné funkci je politikem, který má být rozumně placen, nemá si potom možná přivydělávat, dejme do zákona opravdu to, že politik, který je v takovéto vrcholné funkci nemá být nikde, já si to umím představit, ne zadarmo, nemá být nikde, je to podobné, jako u policistů, soudců a podobně. Takže to si umím pak představit a ten politik bude vykonávat pouze tuto činnost, může vlastnit podíly ve společnosti, to bych řekl, že není nic proti ničemu, já jsem zastáncem toho, že soukromý majetek je nedotknutelný a není důvod se jej vzdávat. Ale nesmí v té společnosti samozřejmě podnikat nebo cokoli jako ji zvýhodňovat například, takže to je můj názor na to, jak by měl být placen a jaké náklady tudíž by měla být i Sněmovna či Senát.

Host (Michal Kraus): No, víte, já si myslím, že samozřejmě téma poslaneckých platů je velmi vděčné téma, protože taková ta teze, že bereme statisíce za nicnedělání se samozřejmě dobře poslouchá a pochopitelně ne vždy z Poslanecké sněmovny vyjde vzor legislativního nebo řekněme nějaký legislativní výkvět, občas se něco stane, na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že samozřejmě můžeme srovnávat poslanecký plat, jeho výši například s dělníkem v továrně a můžeme říkat, že ten plat je třikrát, čtyřikrát možná pětkrát vyšší. Na druhé straně můžeme porovnávat s průměrným manažerem průměrného podniku a zjistíme, že ten plat je dvakrát, třikrát nižší a je otázka, ke komu víc se ten charakter práce poslance blíží. Můžeme to srovnávat s platy poslanců Evropského parlamentu a to bychom se samozřejmě dostali do sféry, které jsou neporovnatelné.

Eva Lizcová: Pojďme tedy dál. Pro letošní rok je, letošní, opakuji, schodek státního rozpočtu schválen vyšší, asi přes 80 miliard, ale stát poslední měsíce hospodaří s přebytky. Nabízí se tedy otázka, proč v takovém případě vůbec navrhujete deficit i na příští rok?

Host (Michal Kraus): Já si myslím, že ty přebytky, které, no, přebytky, to jsme možná přehnali, protože jsou nižší schodky, než plánované, samozřejmě zatím v průběhu letošního roku se ukazovalo, že byl mírný přebytek. Ještě ke konci října, což může ukazovat, že ten schodek nebude výrazný, ale je potřeba si uvědomit, že ty prostředky, které se takzvaně ušetří, zůstávají v jednotlivých ministerstev, já bych řekl, že se tak stává v důsledku změny rozpočtové politiky, protože celá léta tady platilo, že to, co si to ministerstvo utratilo, tak to v příštím roce samozřejmě po nějaké indexaci dostalo. My už dva roky vlastně máme rozpočtová pravidla, která říkají, že pokud něco neutratíte, tak si to můžete nechat pro příští období a tím pádem už samo o sobě se vytváří vlastně úsporné programy, respektive nenutí se nikdo, aby utrácel, ale zase ty ministerstva o to nepřicházejí. Samozřejmě pokud se ukáže ty rezervní fondy do budoucna budou vyšší, tak já si dovedu představit, že se s tím může počítat i v příštích rozpočtech a i to je mimochodem tlak na postupné snižování schodku, protože vlastně už skutečnost roku 2004 a je předpokladem skutečnost roku 2005 vlastně bude pod limitem stanoveným Maastrichtskými kritérii pod třemi procenty celkových schodků veřejných výdajů ve vztahu k HDP a je to dobrý předpoklad do budoucna, já se domnívám, že tady skutečně můžeme docházet k tomu, že ty schodky v příštím období mohou být nižší za předpokladu, že ekonomika bude mít stejný trend a můžeme se dokonce dostat i k tomu, že ten rozpočet může být během několika let i vyrovnaný.

Eva Lizcová: Proč tedy nemáme ale na příští rok nižší ten deficit schválený, dáme prostor panu Oldřichu Vojíři.

Host (Oldřich Vojíř): Já v tomhle případě nejsem samozřejmě předkladatel toho deficitu, možná jenom zase trošku zpátky. To, co jste pojala nebo řekla myšlenku, že dochází k tomu, že v letošním roce je rozpočet přebytkový, není pravda. On ten dluh neroste tak rychle, aby se už nyní blížil k hodnotě 80 miliard korun. Že bude celkově deficitní je jisté, ale bude-li se hospodařit rozumně, tak nemusí být 80 miliard a to může být dáno také právě tím, že není tlak na to utratit nesmyslně peníze na konci za kdejakou s prominutím ptákovinu, ale prostě že je možné ty prostředky převést a kumulovat a vytvořit takový polštář pro to, aby se mohlo zafinancovat pak něco, co má prostě hlavu a patu a bude efektivní, takže potud já bych řekl, že s těmi rozpočtovými pravidly souhlasím. Co se týče, proč vláda opět předložila rozpočet s deficitem 74,4 miliardy korun, no ona nechce dojít k tomu, že provede faktickou tu reformu, že připraví ty kroky, prostě je to v pozici, kdy ty mandatorní výdaje, já jsem říkal svým způsobem stále plíživě rostou, je to zákon po zákoně, kde malinkatými krůčky, když to všechno sečteme, dojdeme k poměrně velikánským sumám a kdyby tento deficit nebyl, tak si troufnu říci, že téměř všechno bude mandatorní výdaj. A protože logicky vzato některé prostředky musí jít do investic, no tak máme tady najednou tlak na to, že ten deficit tam existuje. Takže řešení opravdu je to, že se musíme korektně, všechny strany, pokud to chtějí, myslí vážně, podívat na to, kde se v mandatorních oblastech dá ušetřit.

Eva Lizcová: Ještě pojďme rychle k poslední otázce. Na příští rok hodláte vy poslanci rozdělit na takzvaných dotacích pro své regiony do nemocnic, škol, sportovních zařízení a tak dále rekordních 7 miliard korun. To je dvaapůlkrát více než loni. Sbíráte už si tak hlasy před volbami, pane poslanče Krausi?

Host (Michal Kraus): Za prvé ta čísla moc nesedí, protože loni na tyto programy bylo v rozpočtu vytvořeno cca 5 miliard korun prostor a letos to bude něco přes 6 miliard, takže ten prostor není o mnoho vyšší.

Eva Lizcová: V každém případě to roste.

Host (Michal Kraus): No tak samozřejmě, já si myslím, roste to také proto, že starostové z měst a obcí se naučili podávat řádně včas žádosti, které jim splňují všechny požadavky, protože těch žádostí, které jsem třeba já a rozpočtový výbor dostal, jenom těch, které nebyly uspokojeny už ve vládním návrhu, bylo téměř za 10 miliard, čili já samozřejmě si myslím, že systémově tento problém se vyřeší až teprve tehdy, až všechny obce budou mít dostatek prostředků na to, aby své investice mohly řešit z vlastních prostředků, ale vzhledem k tomu vnitřnímu zadlužení, které tady nastalo za uplynulých 50 let, kdy obce skutečně potřebují školy, potřebují chodníky, potřebují komunikace, potřebují čističky a tak dál a tak dál, nejsou schopny to řešit z vlastních prostředků a tím pádem to musíme řešit my ze státního rozpočtu a pochopitelně se odehrává jako každý rok určité soupeření, kdo je schopen přesvědčit lépe své kolegy, že ta, či ona akce bude do rozpočtu rozdělena, není to systémové, nicméně je to běžná taková ta soutěž, která probíhá. Hlavně musím říct, že nejméně poslední dva roky je právě tím systémem, který je vytvářen, garantováno, že se nevynakládají peníze na nějaké ptákoviny.

Host (Oldřich Vojíř): Já musím říci jednu věc. Tyto všechny návrhy jsou vždy investiční, to je velmi důležitá věc, jdou do neziskové sféry, znamená, jdou do školství, do sportu.

Eva Lizcová: Sport vyhrává nad zdravotnictvím a kulturou.

Host (Michal Kraus): Není to tak.

Host (Oldřich Vojíř): Já si nejsem tak ...

Eva Lizcová: Já budu konkrétní, pro Tělovýchovnou organizaci OREN ve srovnání s 15 miliony pro Karlovy Vary...

Host (Oldřich Vojíř): Asi samozřejmě najdete takovéto veliké částky.

Host (Michal Kraus): Ale to byste mohla, zase ty čísla 15 milionů Karlovy Vary, 15 milionů Zlín, 25 milionů další filmové festivaly, 100 milionů na živou kulturu, takže ...

Host (Oldřich Vojíř): Ale drtivá většina, drtivá většina jde na školství, sport a zdravotnictví nepřímo, to znamená ať už jsou to zařízení do zdravotnictví nebo výstavba nebo dostavba třeba operačních sálů a podobně. Prostě je to, jsou to investiční záležitosti, je to ukázka toho, že těch prostředků je prostě v rámci toho veřejného financování na tyto věci nedostatek a mohlo by jich být více a já bych byl dokonce radši, kdyby jich bylo více a kdyby to mohla dělat rovnou vláda nebo potažmo obce, kdyby při rozpočtovém určení daní prostě ty obce měly více, než mají nyní a aby bylo méně těch mandatorních výdajů, aby bylo méně těch mandatorních výdajů, které nemají ani žádný jakoby sekundární nebo multiplikační efekt prostě, to znamená ty, které jsou opravdu dneska již nadbytečné, ty zapotřebí škrtnout, podívat se, postavit se k tomu čelem a říci, není možné prostě některé projekty nebo některé instituce či úřady dále financovat.

Eva Lizcová: Říká na závěr Duelu týdne Oldřich Vojíř, poslanec za ODS a za čas strávený s námi ve studiu také děkuji Michalu Krausovi, poslanci za ČSSD. Pánové, na slyšenou.

Host (Oldřich Vojíř): Na shledanou.

Host (Michal Kraus): Na shledanou.

Návrh KSČM na zrušení lustračního zákona

Eva Lizcová: KSČM opět navrhla zrušení lustračních zákonů a premiér Jiří Paroubek návrh překvapivě podpořil. Považuje lustrační zákony za nadbytečné. Přitom zákony zamezují tomu, aby bývalí vysocí funkcionáři komunistické strany nebo agenti STB mohli pracovat ve státní správě. O smyslu lustračních zákonů si teď budu povídat s historikem Pavlem Žáčkem, dobrý den.

Host (Pavel Žáček): Dobrý den.

Eva Lizcová: Nejdříve si ale pojďme pustit a společně poslechnout reakce našich politiků na tuto kontroverzní událost týdne, zpracovala je pro nás kolegyně Lucie Husárová.

Lucie Husárová: Koaliční spor, který se ve středu hned po vyjádření premiéra rozhořel, Jiří Paroubek zmírnil následující den. Připustil, že zrušení lustračních zákonů by bylo možné o rok až o dva odložit. Nechce, aby se kvůli jeho soukromému názoru rozpadla vládní koalice.

Host (Jiří Paroubek): V první řadě nám jde o politickou stabilitu a o to, v tomto několikatýdenním období nenarušit stabilitu koalice.

Lucie Husárová: Místopředseda Unie svobody a ministr obrany Karel Kühnl totiž prohlásil, že lustrační zákony být zrušeny nemohou, protože jsou součástí koaliční dohody.

Host (Karel Kühnl): Já nevylučuji, že každý může mít názor na ten zákon, ale je součástí nejpevnější koaliční dohody, ten zákon nebude zrušen.

Lucie Husárová: I předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek jasně prohlásil, že jeho strana je rozhodně proti zrušení lustračních zákonů.

Host (Miroslav Kalousek): ČSSD si bude muset vybrat, zda v dlouhodobé perspektivě chce spolupracovat s estébáky, anebo s křesťanskými demokraty. Obojí není možné.

Lucie Husárová: Uvnitř ČSSD jednoznačný názor nepanuje. Zatímco její úřadující šéf a ministr financí Bohuslav Sobotka míní, že čas na zrušení lustračních zákonů ještě nenastal,

Host (Bohuslav Sobotka): Domnívám se, že je ještě na to možná pět, deset let je čas, aby byla skutečně záruka, že tehdy aktivní lidé už nebudou zasahovat do veřejného života.

Lucie Husárová: Poslanec Zdeněk Koudelka je považuje za přežitek.

Host (Zdeněk Koudelka): Jako kdybychom dneska například chtěli bojovat proti Františku Josefovi. Nebezpečí komunismu je u nás asi tak aktuální, jako návrat monarchie.

Lucie Husárová: Nejsilnější opoziční stranu ODS, jak řekl její místopředseda Ivan Langer, Paroubkův postoj k návrhu komunistů nijak nepřekvapil.

Host (Ivan Langer): Ti lidé se podíleli na potlačování základních lidských práv a svobod, byli součástí zločinecké organizace a tito lidé se nemají podílet na veřejném životě.

Eva Lizcová: Slyšeli jsme tedy, co si o lustračních zákonech myslí naši zákonodárci, co si myslí Pavel Žáček, jsou podle vás lustrační zákony nadbytečné nebo je ještě naše společnost potřebuje?

Host (Pavel Žáček): Tak já se domnívám, že přestože jsou v něm různé mezery, dané tím, že ten zákon vznikal v roce 1991 na základě krátké zkušenosti polistopadové, tak samozřejmě zapotřebí je, to určité nebezpečí z té infiltrace, určité destrukce demokratického systému, který je velice křehký po těch 15 letech, od osob, které by ho mohly zaplavit, které zatím brzdí v tomto, státní a veřejné správy pouze lustrační zákon, je podle mě veliké.

Eva Lizcová: Předseda KSČM tvrdí, že lidé nemohou být hodnoceni podle toho, kde byli evidováni, ale podle toho, co dělají. Můžete na to nějak reagovat?

Host (Pavel Žáček): Tak já se samozřejmě domnívám, že pokud byl někdo vysokým funkcionářem Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska, pokud byl někdo příslušníkem tajné policie či členem Lidových milicí, tak to dostatečně vypovídá o tom, co dělal a o tom to myslím je, ten zákon, je nutné oddělit jednoznačně ty instituce, organizace, které podporovaly ten komunistický režim a jeho udržování po dobu 42 let. Nebo já se domnívám, že nám prokazují to, že dosud nejsou schopni zaměnit ten kabát natolik, aby najednou budovali demokracii.

Eva Lizcová: V mediích se v posledních měsících objevily informace o tom, že Jiří Paroubek se stýká s lidmi, kteří v minulosti pro STB pracovali. Může být podle vás i toto motivem jeho ochoty zrušit lustrační zákony nebo je to spíš politický obchod s KSČM, i když toto nařčení premiér odmítá?

Host (Pavel Žáček): Tak, já se domnívám, že to jsou politické signály, je to vidět, jak z toho jeho vyhlášení to byl taková hozená rukavice veřejnosti a politickým partnerům a na druhou stranu je to evidentně zkouška, když mluví o roku, o dvou, je to zkouška, a i určitý plán,jo, já si myslím, že to je věc, která je snaha o to, zapojit komunistickou stranu do politického dění, umožnit jí podíl na moci.

Eva Lizcová: Myslíte si, že je to taky trošku víc než demokracie nebo už jsou to příliš silná slova?

Host (Pavel Žáček): Já nemyslím víc ty demokracie, já si myslím, že to určité ohrožení té demokracie, my jsme považovali za emocionální, je to určitým způsobem, může to narušit ty křehké demokratické struktury, které zde jsou 15 let budovány.

Eva Lizcová: Splnil lustrační zákon svoji roli?

Host (Pavel Žáček): Já si myslím, že splnil, a to i přes určité nedostatky, určité mezery a ten fakt, že třeba v té oblasti státní bezpečnosti je to zákon ryze evidenční, že ten opravdu nerozlišuje, jestli byl někdo evidován půl roku nebo dvacet let a co vlastně udělal.

Eva Lizcová: Takže v tomto můžeme spatřovat nedokonalost toho zákona?

Host (Pavel Žáček): Tak můžeme, já si vzpomínám, že byla situace před rokem 1997, že Poláci nám velice záviděli lustrační zákon, protože žádný neměli, pak udělali poměrně komplikovaný s lustračními soudy, vím, že balkánské země šly nebo se snažily jít i naší cestou, dokonce v létě se o podobu, o fungování podle lustračního zákona zajímal Albánský parlament, který si zavedl podobný zákon.

Eva Lizcová: Vy jste to říkal, že lustrační zákon máme od roku 91 a měl původně platit jen 5 let. Myslíte si, že to byla chyba, že se rovnou neschválil s nekonečnou platností?

Host (Pavel Žáček): Já si myslím, že to bylo poplatné politické situaci, myslím že do toho mluvil i prezident Václav Havel, který ho vlastně podruhé už neprodloužil nebo nepodepsal, nicméně jak dnes, jak se dnes potvrzuje, těch 15 let stále ještě není dostatek času, aby se vytvořila demokratická struktura, která by byla stabilní, a to i v lůně vlastně Evropy, případně v NATO. Nikdo nemůže odhadnout, co se stane v Rusku v budoucích letech, nikdo nedokáže odhadnout, co může znamenat návrat komunistů, komunistické strany do vlády a jak to může ohrozit naši pozici nejenom vnitropolitickou, ale také naši pozici v těch evropských strukturách.

Eva Lizcová: Případ Miloslava Šloufa, který byl vysokým funkcionářem KSČ a nakonec dělal šéfa poradců premiéra Zemana je možná dostatečně ilustrativní pro vztah ČSSD k jeho lustračnímu zákonu. Nemyslíte si to?

Host (Pavel Žáček): Tak samozřejmě, byla to věc, která jasně ukazovala a nebylo to jen nakonec jenom on, to trvá stále, že ten zákon bylo možno obejít, že různé pověření, různé formy poradenství mohly dělat osoby, u kterých je ten souboj takzvané profesionality, já říkám takzvané, s tím, co teda dělali v minulosti a za co se dostatečně neomluvili nebo neřekli, že se, že dneska volí demokracii, právě za to, co spáchali v minulosti nebo čeho se zúčastnili v minulosti takto.

Eva Lizcová: Říká historik Pavel Žáček, já vám děkuji a přeji hezký sobotní večer.

Host (Pavel Žáček): Taky, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Eva Lizcová: Tento víkend se do Brna slétli modří ptáci. Koná se tam kongres ODS a barvami hýří i fejeton Jana Pokorného, který se zamýšlí nad tím, co by ze schůze ODS mohlo vzejít.

Jan Pokorný: "Proslýchá se, že občanští demokraté chtějí ukazovat v předvolební kampani vlídnější tvář. To v čase adventním potěší. Ono už ani je samotné nemůže bavit donekonečna vydávat černé knihy a další politická bu, bu, bu. Snadno by se mohlo stát, že by se černé myšlenky černých knih rozšířily i mezi občanskými demokraty a přestože jedou na modrou, dopadlo by to s nimi bledě.

Pokud se delegáti brněnského kongresu ODS na vlídné tváři pro volby roku 2006 dohodnou, pak vzhledem k pověstné jednotě občanských demokratů rozjedou se do svých domovů s ústy od ucha k uchu. Na výpady svých politických protivníků už nebudou reagovat vzrušenými slovy a gesty. Jejich slovník se omezí toliko na repliky typu, tomu se musím smát, to je přeci k smíchu, jste směšný, popřípadě jen cha, cha, cha.

A možná bude stačit, když se v některé z debat občanský demokrat, byť urážlivě atakován soupeřem, jen významně popadne za břicho. A ti nejvlídnější mohou být nakonec vyznamenání řádem modrého úsměvu, uvidíme.

A u nás v rozhlase uvidíme hned v pondělí, kdy bude hostem Radiofóra předseda ODS Mirek Topolánek. Jestliže bude razit politiku vlídnosti, máme se na co těšit. Ono by se klidně mohlo stát, že nás na přivítanou po příchodu do rozhlasu obejme a zahlaholí, rád vás vidím, moji milí veřejnoprávní redaktoři.

Starostlivě se zeptá, jak jsme strávili víkend, zda je doma všechno v pořádku a pochválí objektivní a vyvážené zpravodajství z brněnského kongresu své strany. V diskusi pak vlídně odpoví na každou otázku, včetně těch špatných, kdy jen chlácholivě opáčí: "Na co se mě ptáte, trumbero?" Tak jsme zvědavi a zveme k poslechu pondělního Radiofóra. Může to být legrace.

Ochrana tradičních českých výrobků

Eva Lizcová: Třeboňský kapr, Hořické trubičky, Karlovarské oplatky nebo Olomoucké tvarůžky. Jedná se o tradiční české výrobky, nicméně například Rakušané nebo i Němci se snaží napodobit chuť našich syrečků a chtějí je samozřejmě prodávat pod stejným jménem. Evropská unie od roku 92 chrání potravinářské výrobky podle jejich místa původu. Uznává tak jména odvozená z historie, tradiční receptury a znalosti. Tento způsob unikátní ochrany kvalitních potravin, který se dnes už týká asi 600 druhů na rozdíl od ochranných známek, platí trvale. Česko si při vstupu do Evropské unie vyjednalo ochranu zeměpisného označení původu pro Budvar a karlovarskou Becherovku. Žádost o poskytnutí ochrany si však nedávno podal i vedle jiných výrobce Hořických trubiček, Olomouckých tvarůžků nebo Karlovarských oplatků. My jsme se k tomuto tématu spojili s poslancem Evropského parlamentu Janem Březinou, já vás zdravím.

Host (Jan Březina): Dobrý večer.

Eva Lizcová: Kdy se má rozhodnout o schválení těch asi 28 žádostí o poskytnutí ochrany zeměpisného označení?

Host (Jan Březina): To je různé podle doby, kdy bylo zažádáno, protože existuje asi půlroční lhůta, kdy je možno vyjádřit námitky a takto by to mělo být asi v době do toho půl roku.

Eva Lizcová: Jak moc je procedura posuzování složitá a co byste našim výrobcům, kteří o poskytnutí ochrany jména mají zájem, poradil, pokud tedy už není pozdě?

Host (Jan Březina): No, myslím si, že pozdě není, ale vzhledem k tomu, že dva z těchto výrobků byly napadeny řekněme z politických pozic . .

Eva Lizcová: K tomu se ještě vrátíme.

Host (Jan Březina): K tomu se vrátíme, tak mě to vedlo k tomu, že jsme se podívali na stav, v jakém jsou některé u těch žádostí a je pravda, že jsou dva druhy těch žádostí, je to zeměpisný název a země původu a některé z těch výrobků jsou prostě v té méně vhodné kategorii nebo lépe řečeno je o ně požádáno v méně vhodné kategorii a některé z nich mají určité právní slabiny, takže je potřeba se touto otázkou zabývat, protože jako v marketinku je zvykem, že tyto, tato označení mají svou ekonomickou hodnotu.

Eva Lizcová: A můžeme říct kam a komu se ta žádost posílá?

Host (Jan Březina): Tato žádost se posílí Evropské komisi a jde to prostřednictvím resortu, prostřednictvím Úřadu pro průmyslové vlastnictví, samozřejmě ve spolupráci s výrobní firmou a tím, kdo má největší ekonomický zájem na označení.

Eva Lizcová: Uspěje žádost o ochranu názvu právě Olomoucké tvarůžky nebo jí stojí v cestě loby sudetoněmeckého Landsmandschaftu, my jsme tady naznačovali, ten tvrdí, že na označení Olomoucké tvarůžky nemáme my Češi právo.

Host (Jan Březina): No, já si to nemyslím a právě proto jsem, protože tato věc byla interpelovaná v Evropském parlamentu, tak jsem komisi poslal písemnou interpelaci s otázkou, zda na tato tvrzení bude brán zřetel, protože jsou nefér a domnívám se, že tyto věci by měly být posuzovány z hledisek technických a že otvírání takových otázek, jako bylo při té interpelaci o Karlovarských oplatcích a Olomouckých tvarůžcích, není dobře pro vztahy našich národů, ať už je to s Rakušany nebo s Němci.

Eva Lizcová: Můžeme uvést konkrétně, čím argumentují například paní poslankyně Schürhuber u těch Olomouckých tvarůžků?

Host (Jan Březina): Tam jde o tvrzení, že jde v podstatě o typové označení výrobku, že tento typ výrobku vyrábějí vlastně i odsunutí moravští Němci na území Rakouska, ale já si myslím, že ta argumentace je chybná, že to, co vyrábějí v Rakousku, je technologicky takzvaný Hardský sýr, to bychom ale zabíhali do podrobností, no a že z obchodních důvodů je označen Olomoucké tvarůžky, protože tato značka se prostě ve Vídni a vůbec v Rakousku dobře prodává.

Eva Lizcová: Ještě, že máme Olomouc u nás tedy.

Host (Jan Březina): Ano, máme.

Eva Lizcová: Pojďme dál. Pokud by uspěly uvedené zájmové skupiny u komise, co by to pro naše výrobce znamenalo?

Host (Jan Březina): No, samozřejmě to, že by se muselo dál jednat o používání těchto značek, ale nepředbíhejme, protože já se domnívám, že ta žádost by měla být posuzována z hledisek technických, nikoli politických. Pokud se jedná o oplatky, tak součástí procedury je používaná karlovarská voda, no a bohužel, na druhé straně hranic ji nemají, stejně tak technologicky se liší právě Olomoucké tvarůžky od vyráběné sýra rakouského, takže na tyto věci by měl být brán zřetel, nikoli na eminiscence na poválečnou dobu.

Eva Lizcová: Tam panují asi obavy, že přece jenom německý a rakouský výrobce je kapitálově silnější, tak aby to nevyhrál.

Host (Jan Březina): Rozhodně ano.

Eva Lizcová: Podle východoevropské komise jedinou možností, jak ochránit zeměpisná označení a označení původu pro výrobky, je jejich zápis do Evropského rejstříku. Pokud firmy nestihnou termín nebo nebude zápis úspěšný, zanikne i národní ochrana. To tedy znamená, že do budoucna kdo si nestihne podat žádost už na ochranu jména výrobku podle zeměpisného označení, nebude mít nárok?

Host (Jan Březina): Je to jeden z výkladů a proto možná i prostřednictvím tohoto vysílání můžeme apelovat na ty, kteří si myslí, že jejich název je hoden ochrany a že v marketinku tady toto jednou z nejdůležitějších součástí výrobku, tak by tak měl učinit.

Eva Lizcová: Takže můžeme ještě ten apel na závěr udělat. Co lze udělat, abychom nepropásli tu ochranu tradičních českých výrobků?

Host (Jan Březina): Prostě žádat a žádat řádným způsobem přes instituce, které jsou k tomu určeny, takže bych chtěl povzbudit ty, kteří si myslí, že mají právo a nárok na ochranu, aby tak učinili.

Eva Lizcová: Za rozhovor děkuji poslanci Evropského parlamentu Janu Březinovi.

Host (Jan Březina): Prosím.

Eva Lizcová: Na slyšenou.

Host (Jan Březina): Na shledanou.

Eva Lizcová: Týden v tahu končí, nad událostmi následujících sedmi dnů se opět sejdeme příští sobotu po 17 hodině. Příjemný večer vám všem posluchačům Radiožurnálu přeje Eva Lizcová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.