Starý telefon může být na dovolené bezpečnější než nejnovější model, doporučuje Antivirus

Všichni známe varování, že se stačí připojit k wifi na letišti nebo v hotelu a hackeři nám obratem vysají bankovní účet.

„V minulosti, kdy nebylo rozšířené šifrování online komunikace, útočník mohl skrze veřejnou wifi získávat třeba hesla, pokud je člověk na takové wifi zadával. Tohle změnilo plošné zavedení šifrování,“ objasňuje redaktor Jan Cibulka.

Čtěte také

Ztratili jste iPhone a ozval se Apple? Může jít o podvod a cestu k vašim penězům, varuje Antivirus

To ale neznamená, že veřejné wifi jsou bez problémů. „Pachatelé ví, že turisté, co se snaží připojit, budou méně opatrní. A tak můžou zkoušet některé triky. Wifi síť vám po připojení třeba zobrazí stránku, že před přístupem k internetu si musíte vytvořit účet, tedy zadat e-mail a heslo,“ upozorňuje redaktorka Jana Magdoňová.

Řada lidí používá jeden e-mail a jedno heslo všude, a tak tu samou kombinaci zadají i tentokrát. Útočník tak velmi jednoduše získá jejich přístupové údaje třeba k sociálním sítím. „Proto byste do podobných přihlašovacích portálů v hotelích, restauracích a na letištích měli zadávat údaje, které nepoužíváte nikde jinde,“ doporučuje redaktor.

Někdy je pachatel ještě agresivnější a jako podmínku připojení k internetu požaduje instalaci mobilní aplikace. „To je nebezpečné. Je určitě lepší se po připojení podívat jinde.“

Elektronická SIMkarta

Jenže v zahraničí, hlavně mimo Evropskou unii, jsou mobilní služby v roamingu drahé. V takovém případě je lepší mít místní telefonní číslo.

„Pokud máte tu možnost, nechte si poradit od místních, co je nejlevnější cesta k SIM kartě, na které jsou data. Případně už existuje řada aplikací pro cestovatele, ve kterých si můžete na několik kliků koupit elektronickou SIM kartu, takzvanou eSIM. Funguje úplně stejně jako ta plastová, jen pro ni nemusíte do obchodu. Tu si můžete pořídit ještě před cestou, po přistání ji pak jen zapnete,“ navrhuje Cibulka. 

Čtěte také

Sdílení fotek a videí dětí? Co je pro jednoho roztomilost, je pro jiného erotický materiál nebo munice pro šikanu, varuje Antivirus

Když máte data, tak potom už nepotřebujete ani volání, ani SMS zprávy. Volat, psát i posílat fotky můžete přes chatovací aplikace jako Signal nebo WhatsApp. Ale je potřeba dávat pozor, aby telefon někdo neukradl.

„Turisté bývají pro lupiče snadný cíl: neznají místní zvyklosti, neví, která místa nebo situace jsou rizikové. Navíc neumí jazyk a neví jak jednat s místními úřady. U krádeže je tak menší pravděpodobnost, že se budou bránit a třeba půjdou na policii. Navíc během pár dní odletí a nepůjdou tak proti pachateli vypovídat na policii nebo svědčit u soudu.“

Zloděj okouká PIN

Do toho můžou roli hrát alkohol nebo drogy. Pachatel si svou oběť vyhlédne třeba v baru, pohledem přes rameno okouká PIN pro odemknutí telefonu. Nebo si počká, až ho oběť odemkne, a pak jí ho vytrhne a uteče. „V takovou chvíli je potřeba jednat rychle, pachatel se obvykle v první chvíli pokusí vysát peníze z platební karty připojené k telefonu.“

Proto není od věci mít třeba na hotelu druhé zařízení, další telefon či tablet, pomocí kterého ukradený telefon zablokujete. Stejně jako platební kartu.

Starý telefon

Řešením je vzít si nějaký starý telefon než nejnovější model, co používáte doma. „Telefon na cesty, ve kterém má člověk jen to, co v zahraniční nezbytně potřebuje, může pomoci třeba i při celních kontrolách. Platí to zejména při cestách do zemí, kde je menší právní ochrana soukromí než v Evropě, třeba do Spojených států amerických.“

Čtěte také

Bankéři nebo policisté vyšetřující krádež? Podvodníci volají s přesvědčivými historkami, varuje Antivirus

Dnes není výjimečné, že celníci na hranicích požadují odemknutí telefonu, jehož obsah si následně zkopírují a odešlou neznámo kam. „Jako cizinec se jen těžko můžete bránit, a pokud to zkusíte, může se stát, že vás do země nevpustí.“

Přitom asi nikdo nechce cizím lidem dávat své rodinné fotky, soukromé zprávy nebo seznam lidí, se kterými si volá. „Tady takový cestovní telefon pomůže, starší data v něm zkrátka nemáme,“ uzavírá redaktorka Magdoňová.