Starověký Řím ožívá kousek za českými hranicemi
Rakouská spolková země Dolní Rakousy uspořádala výstavu, která si nezadá s historickým velkofilmem. Na místě někdejšího 50tisícového římského města vyrostl areál, ve kterém najdete funkční římské lázně i obytné domy. Staří Římané už se nedochovali, k dispozici vám však bude řada ochotných průvodců. Navíc jim budete rozumět, jsou to Slováci. Výstava totiž láká kvůli blízkosti Bratislavy hlavně slovenské návštěvníky.
V místnosti je asi 35 stupňů a při pohledu na horký bazén naskakují na čele krůpěje potu. Ostatně přesně tak to v římských lázních má být, říká archeolog Matthias Pacher. „Tohle je takzvaná potní místnost, podle Římanů caldarium,“ ukazuje.
„Voda se ohřívá venku v obrovském kotli nad ohněm, ohřátá pak putuje složitým systémem do bazénu a zase zpátky do kotle. Tuhle cirkulaci vymysleli sami staří Římané. Vodu měníme asi každé dva týdny,“ dodává archeolog.
Ve vedlejší místnosti už je chladněji a opět to má logiku. Jde totiž o takzvané frigidarium se studeným bazénem, oblast určenou ke zchlazení těla. Pokud jste starým Římanům pořád ještě nesmekli klobouk za jejich technickou i architektonickou zručnost, uděláte to určitě ve třetí místnosti, která je ze všech největší.
Je to tepidarium – velký sál i s balkonem. Je tu příjemně teplo, a když si sáhnete na kamennou podlahu, zjistíte, že pořádně hřeje. Podlahové topení, takzvaný hypocaust, tedy podlaha postavená na sloupech, mezi kterými cirkuluje teplý vzduch – to je znovu starořímský originál.
„Nevytápíme místnosti žádnou novodobou technikou, ale tak, jak to dělali staří Římané – dřevem z venkovní pece. Navíc tyhle lázně nejsou žádná fikce, ale jsou postavené na původním půdorysu budovy, jak jsme ho našli při vykopávkách. Je to tak, jako to bylo tenkrát před sedmnácti sty lety,“ zdůrazňuje Matthias Pacher.
Pak mi ještě ukazuje malinkou pec, která vytápí obrovský prostor o výměře několika set čtverečních metrů. Vyhřát takový sál s pětimetrovými stropy trvá kolem dvou týdnů, ale pak už se teplota udržuje snadno.
Dolnorakouská výstava ukazuje dějiny starého Říma jako zajímavé drama a poutavý příběh, tak aby to zajímalo i zástupy dětí, které sem jezdí na exkurze se školou. Cílem archeologů nebylo udělat skanzen, ale pokud možno přesnou rekonstrukci římského města, a vytvořit dojem, jako by si Římané jenom na chvilku někam odskočili.
„Samotnou rekonstrukcí budov to pro nás nekončí. Všechny stavby jsou i dál pod archeologickým dohledem, takže můžeme sledovat, kde třeba dochází k jejich poškození, a tím vlastně pořád upravujeme historické poznatky a zjišťujeme, jak spolehlivé a funkční byly starořímské budovy,“ vysvětluje Matthias Pacher.
Ale konec romantiky. Dolnorakouská zemská výstava je taky dobře propočítaný komerční projekt, který má přilákat turisty. „Podobné výstavy výrazně pomáhají turismu i ekonomice. Návštěvnost se pohybuje kolem 400 tisíc lidí ročně a třetina z nich přijede do našeho regionu vůbec poprvé,“ přibližuje obchodní ředitel výstavy Kurt Farasin.
Pokud se návštěvníkům expozice líbí, je šance, že přijedou znovu. Hlavním cílem výstavy je však podle jejího ředitele to, aby se lidi navzájem potkávali – Češi, Slováci, Rakušané. Dolnorakouské zemské výstavy jsou pravidelně určené i pro české návštěvníky. Ta předchozí z roku 2009 se konala částečně v Telči a její téma bylo setkávání Čechů a Rakušanů.
Na příští výstavě s vinařskou tematikou se zase v roce 2013 bude podílet jihomoravský Mikulov. Současná výstava ovšem cílí hlavně na Slováky, protože pozůstatky římského města Carnuntum leží kousek od Bratislavy. Slovenské popisky u exponátů a slovensky hovořící průvodkyně se však určitě budou hodit i Čechům.
Zvětšit mapu: archeologický park Petronell–Carnuntum, Rakousko
