Staré vesnice na Kypru se stávají rájem britských důchodců

Poklidný život na kyperském venkově láká čím dál víc Britů.

Lidská migrace nemusí nutně směřovat z východu na západ. Své o tom vědí obyvatelé Kypru. Do vylidněných starých vesnic se spolu s přistěhovalci ze západních zemí znovu vrací život. Nově příchozí už ale neobdělávají vinice a políčka, jako to dělali původní Kypřané. Nelelkují ani po kavárnách a nehrají s místními vrhcáby. Nad jejich úspěšnou integrací tak visí velký otazník.

Je neděle půl sedmé ráno a do kamenného pravoslavného kostela na návsi se jen velmi pomalu scházejí ustrojení pánové a také dámy. Přicházejí od půl sedmé vlastně až do půl desáté, kdy mše končí. Před kostelem pak místní ženy rozdávají pečené jidáše a do malých papírových sáčků sypou oříšky a zrníčka z granátových jablek.

Evropané objevili genia loci starého Tunisu, vydávají se i do malebných zapadlých vsí

Ubytování s atmosférou, to je nový trend turistiky - butikové hotely

Mezi turisty si získávají stále větší oblibu takzvané butikové hotely. Jsou to většinou menší, velmi útulné podniky často s dobovým interiérem a osobním přístupem majitele. Mnohé butikové hotely vznikly adaptací starých budov. Také na tuniském ostrově Džerba se můžete vyhnout tuctovým plážovým letoviskům a ubytovat se v malebném domě uprostřed zapadlé vesnice.

„Tady v Kathikas už žije jen asi 200 místních, vesměs jsou to staří lidé. Mladí se odstěhovali do měst, jako je Pafos nebo Nikosie,“ popisuje pan Andreas, který právě vyšel z kostela. Je to typický Kypřan. Padesát let prožil v Kanadě, aby se na stará kolena vrátil na rodný ostrov. „Zato tu máme už asi padesát rodin z Británie. Původních lidí a Britů je tu dnes už zhruba stejně,“ dodává.

Dva světy

Hned vedle kostela je druhá, nebo možná první nejdůležitější instituce kyperské vesnice – kavárna. Je to pánská záležitost. V košilích a naleštěných botách tu vysedávají zdejší gentlemani a ze židlí před kavárnou glosují okolní dění.

„Chodí sem hlavně místní, občas taky místní Britové. Moc se spolu ale nebaví. Místní jsou většinou starší pánové, chodí si sem zahrát vrhcáby. Co taky na vesnici dělat jiného,“ ptá se šéfová Ramona. Může mi nabídnout tak akorát kávu nebo alkohol. Její podnik je typické kyperské kafene – uvnitř pusté, prázdné poličky nad barem pár lahví od alkoholu a v lednici se chladí lahváče.

V Kathikas už žije jen asi 200 místních, vesměs jsou to staří lidé.

Sluníčko a klid

Kathikas leží na kopci asi deset kilometrů od moře. Některá políčka a vinice kolem vesnice vypadají hodně neudržovaně. Jako bez majitele působí i mnohé staré kamenné domky. Těch opravených ale v úzkých uličkách přibývá.

Ubytování na Kypru. Pokoj ve vesnici je lepší než hotel na pobřeží, přesvědčil se rozhlasový zpravodaj

Náves obce Kathikas

Dovolenou na Kypru můžete strávit třeba ve velkém hotelu s klimatizací přímo u pláže. Bydlet ale můžete také v chladivém kamenném domku ve staré vesničce vysoko v kopcích. Podobná méně známá místa prozkoumává na Kypru zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček, který by prý ubytování ve starém domě ve vesnici Kathikas za drahý hotel nevyměnil.

Na terase jednoho z nich sedí u lahve místního vína Adva a Roy. Loupají mandle spadané ze stromu před domem, na stole mají své vlastní hrozny, zralé fíky a granátová jablka. „Sluníčko a klid, to je pro mě důležité. Mám rád atmosféru Kypru,“ libuje si za teplého říjnového večera Roy

Z terásky hledí na zapadající sluníčko v dálce nad mořem a poslouchá akorát hýkání oslů a cikády. Roy je z irského Belfastu, kde si tyhle příjemné pocity užít nemůže. „Všude jsou problémy, ale tady prostě nemáte pocit, že by tu byl pořád konflikt,“ říká.

Cizincem mezi sousedy

Britští a jiní migranti krev vesničky Kathikas moc neomladí. Stejně jako Roy s Advou jsou to hlavně důchodci. „Donedávna jsme tady žádného cizince neznali. Minulý týden ale měla akci Asociace obyvatel Kathikas a představte si, byli tam samí Britové!“ vypráví Adva.

Adva a Roy si na životě na Kypru pochvalují hlavně klid a teplé klima.

Neměla ale prý ze setkání s krajany dobrý pocit. „Žijí si ve svém světě a s místními skoro nemluví,“ shrnuje. Příjemnější jsou jí místní řecké babičky, které rády pozvou na dvorek na kafe a popovídají.

O družbu s vesničany se prý už také pokoušel i Roy, ale zatím to moc nedopadlo: „Byl jsem v místní hospodě zatím jen dvakrát. Jednou na finále Mistrovství světa ve fotbale. Sice to tam měli puštěné v televizi, ale místní hráli vrhcáby a bavili se o rajčatech. Fotbal je vůbec nezajímal,“ uzavírá se smíchem Roy.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související