Stará pec, dobroty z vlastní zahrádky a hřiby za domem. Život na severu Ruska má i své idylické stránky
Velký Usťug je město známé tím, že v něm sídlí hlavní ruský Děda mráz. Zpravodaj Martin Dorazín ovšem zašel na návštěvu k opravdovým obyvatelům tohoto kouzelného městečka. I onii jsou totiž skoro jako z pohádky.
Čtěte také
Paní Světlana Malcevová mě vítá v útulném domku na konci Velkého Usťjugu. Na stůl klade konvici s čajem, domácí marmeládu, čerstvé pečivo, čokoládové bonbony a kompot z černého rybízu.
Jako za starých časů
Kompot v Rusku není jako ten náš, ve kterém plave ovoce ve vlastní šťávě. Je to jenom lák, někdy s kousky sušeného ovoce. „To vám udělá dobře,“ vybízí mě k ochutnání paní Světlana.
„Máme tu výhodu, že kromě chleba nemusíme nic kupovat,“ pochvaluje si Sergej Malcev. „Všechno nám tady vyroste a nedaleko je les – borovice a písek – a tam rostou houby. Často vyběhneme jen tak v pantoflích a soutěžíme, kdo nasbírá víc bílých hub. Je to takové štěstí, najít malý, ale sporý hříbek!“
Pec – srdce domova
V kuchyni manželů Malcevových obdivuji sto let starou ruskou pec v původním stavu. Otevírá se z boku, ale přikládat se do ní může zprava i zepředu. Její součástí je i otvor, do kterého dříve ústil komínek samovaru.
Čtěte také
U pece je vyvýšená police, na které se dřív spalo. A kdo chtěl, mohl si hovět i přímo na peci.
Kromě řady praktických přihrádek na koření a další nezbytnosti je pec vybavená i dlouhým tunelem, do kterého se dá uložit náčiní potřebné k jejímu čištění a udržování.
Komůrka pána domu
Na závěr mě pan Sergej vede do své dílny, kde tento člen Petrohradské akademie umění pracuje na svých obrazech a grafikách. Na zdech má pověšené fotografie svých příbuzných, kteří zahynuli během druhé světové války. A také nezbytnou rekvizitu lidí žijících u řeky – lodní zvon.
Související
-
Život obyvatel mrazivého ruského severu už tisíce let určují hlavně ryby a sobi
Na okraji Arktidy už několik tisíc let žijí původní obyvatelé. Drsnému severu rozumějí a naučili se s ním vycházet.
-
Totěmské chrámy připomínají námořní koráby. Kde se vzaly v severoruském vnitrozemí?
Mezi obdivovateli ruského venkovského baroka je Toťma pojmem. Mnohé památky přečkaly jen zázrakem, jako totěmské neobvyklé chrámy.
