Stamilióny Číňanů se vydaly na pouť k domovu

"Právě se uvolnila přepážka číslo 19, kdo chce odjet do provincie Šen-jang, ať jde k devatenáctce," vyzývá hlas z ampliónu. Ještě než dozní, je u tohoto okénka také plno. Celkem se u nádražní budovy vine 54 front, přesně tolik je teď v provozu přepážek.

Prostor před Západním nádražím v Pekingu připomíná lidské mraveniště. Desetitisíce lidí obtěžkaných plnými taškami, kufry a krabicemi pobíhají sem a tam. A že je pět pod nulou, na to nikdo nemyslí. Křik, slzy, policejní sirény. Nový rok je opět tady a s ním i každoroční dopravní šílenství. "Je vyprodáno. Stála jsem v té frontě jen deset minut, ale stejně nic. Domů se nedostanu," říká mladá žena. Slzy má na krajíčku. Jedinou možností pro ni je koupit lístek, jak se říká, pod rukou.

Pro mnohé se totiž jedinou šancí stávají překupníci, kterých je všude dost a dost. Kupte si ho. Původně stál 189 jüanů, v přepočtu asi 550 korun, dám vám ho jen za stovku, nabízí překupnice jednomu muži jízdenku do Tchan-janu v provincii Chej Lung-ťiang na severozápadě Číny. K mání je tak za zhruba poloviční cenu. Mladík už už vytahuje peněženku, pak si to ale rozmyslí a jde zkoušet štěstí k jedné z přepážek.

Ptám se oné ženy, proč lístek prodává se slevou, nikoliv naopak dráž. "Je za stovku, protože vlak brzy odjíždí a u přepážky mi odmítli vrátit peníze. Já ho nepotřebuji," vysvětluje. Člověka okamžitě napadne, zda je lístek pravý. Najednou ale žena jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizela. Z davu se totiž vyrojila policejní uniforma. Strážci zákona sice všude vylepili plakáty vyzývající všechny, kdo se setkají s překupníky, aby je okamžitě nahlásili, jde ale o hru kočky s myší.

Dnes tento novoroční blázinec dosahuje vrcholu. Jen z pekingského Západního nádraží odjíždí na 180 tisíc lidí a všichni z jediného důvodu. "Odjíždím domů oslavit Nový rok v rodinném kruhu," říká padesátiletý vysokoškolský profesor pan Jü. Podobný stres zažívá prý už mnoho let. Ve svém rodišti by ale práci odpovídající svému vzdělání nesehnal. Jízdenku kupuje vždy v předstihu. Kdo ji dnes nemá, je prakticky bez šance. Minimálně po další dva dny.

Sám si to vyzkouším a žádám lístek do Ho Cho-tu, metropole od Pekingu relativně nepříliš vzdálené autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. "Pokud byste chtěli dnes, musíte k jinému okénku, ale stejně je všechno vyprodáno. Mám jízdenku až na pozítří," vyhrkne žena za přepážkou a už se věnuje dalšímu ve frontě. Nemůže jinak. Pracuje šestnáct hodin denně s patnáctiminutovou přestávkou na toaletu. Pokud se splete při vracení peněz, zaplatí vše ze svého.

Pětapadesátiletý pan Li z provincie Ti Jang-su měl štěstí, teď už jen čeká na svůj spoj. "V Pekingu pracuji na stavbách, montuji výtahy. Pokud je dost zakázek, děláme deset hodin denně včetně víkendů," popisuje mi svou práci, kterou našel až v čínské metropoli. V mnoha průmyslových částech Číny přitom nyní dochází k propouštění, které se dotýká zejména dělníků migrantů. Právě novoroční svátky mají potvrdit, kolik se jich skutečně vrátí.

Pan Li však, jak dodává, přijede zpět určitě. "Vrátím se po svátcích 10. nebo 11. února. Můj zaměstnavatel mne zatím potřebuje. Určitě se vrátím. Ani jinou možnost zatím nemám," řekl. Nyní má ovšem v hlavě jediné - že se po dlouhých měsících odloučení opět shledá s rodinou.

"U slavnostního stolu nás bude celkem šest včetně mého otce. Samozřejmě se na všechny moc těším. A co si přeji do nového roku buvola? Aby došlo k co nejrychlejšímu rozvoji venkovských oblastí, aby milióny lidí nemusely hledat práci tak daleko od svých domovů a svých nejbližších," dodal.