Spuštění Webbova vesmírného dalekohledu neznamená zánik pozemských hvězdáren
V jihoamerických Andách pokračuje stavba extrémně velkých astronomických dalekohledů. Pozemské observatoře mají podle vědců smysl i v době, kdy nám nový vesmírný dalekohled Jamese Webba každý týden posílá nevídané snímky a data. Moderní technika totiž dokáže do značné míry obejít handicap hvězdáren, které se dívají na oblohu skrz atmosféru Země.
Petr Škoda z Astronomického ústavu Akademie věd mě přivedl k největšímu dalekohledu v Česku: „Tady je pilíř, který vede až dolů na skálu, asi deset metrů, což je důležité pro přesnost a navádění.“
Podmínky k pozorování
Perkův dalekohled v Ondřejově má průměr dva metry. Podmínky k pozorování hvězd tu ale nejsou úplně ideální.
Čtěte také
„Když bude v tom tubusu teplý vzduch a venku se ochladí, tak tam vznikne turbulence, a ta zničí obraz. Je to důvod, proč stavíme dalekohledy na vysokohorských observatořích.“
Nové obří dalekohledy proto indičtí vědci postavili v Himálaji. Další observatoře vznikají v jihoamerickém Chile: evropský Extrémně velký dalekohled a americký Velký Magellanův dalekohled, a měly by být hotové do konce desetiletí.
Velké dalekohledy si poradí
Velký Magellanův dalekohled bude mít desetkrát lepší rozlišení než starší Hubblův vesmírný dalekohled, uvedla na webu observatoře jedna ze zakladatelek, Wendy Freemanová. Velké dalekohledy totiž budou mít speciální optiku, která si poradí s turbulencemi neboli bublinami vzduchu v atmosféře, které zkreslují obraz, vysvětluje Petr Škoda.
„Je tam ještě takové speciální zrcadélko, deformovatelné, na kterém se dá vytvořit obrovské množství různých boulí. Opačné tomu, jak budou vypadat bubliny vzduchu.“
Podle Petra Škody ale nejsou špatné ani dalekohledy, které takovou techniku nemají. Záleží, co s nimi vědci chtějí pozorovat.
Fotografická kvalita není to hlavní
„Nehrajeme si na fotografickou kvalitu, ale můžeme stále posbírat poměrně hodně světla, můžeme měřit změny jasnosti, třeba i v Brně, uprostřed města, se to dá dělat docela přesně.“
Astronomy totiž zajímá nejenom, jak vesmírné těleso vypadá na pohled, ale jaké světlo z něj přichází, a to se dá zjistit i z neostrých záběrů.
„Na té optické mřížce vznikne vlastně spektrum hvězdy. A z toho spektra poznáte, jak se vám posouvá, jakou rychlostí to těleso obíhá.“
Na obloze je toho k pozorování tolik, že si i relativně obyčejné dalekohledy přijdou na své.
Související
-
Magazín Experiment: Chytré drony v akci, novinky v hvězdárně Ondřejov nebo pěstování v měsíční půdě
Kdy v Česku potkáme skupiny dronů, které bez řízení člověkem samy kontrolují elektrické vedení? K čemu jsou lasery na Karlově mostě? A jaká je budoucnost covidu?
