Spor summit v Ankaře proslavil. Je symbolem rozdělení fanouškovských základen, míní sociolog Buchtík

Podle šetření výzkumné agentury STEM/Mark téměř polovina všech dotázaných napříč politickým spektrem stojí v konfliktu za prezidentem. Vaše agentura dělala velmi podobný průzkum. Došli jste k podobnému výsledku?

Ano, došli jsme k podobnému výsledku. Možná bychom také mohli říct, že polovina nestojí za prezidentem – a zbývající lidé prostě nemají názor na tuto situaci, nebo ji prostě nesledují, nebo je pro ně příliš složitá. Ale to rozdělení do značné míry odpovídá voličskému rozdělení parlamentních voleb.

Jakou roli v tom hraje fakt, že velká část veřejnosti má k samotné prezidentské funkci a priori respekt? Nebo i to se mění?

Má to, řekl bych, spíš menší vliv. A to proto, že společnost je opravdu v tomto tématu dost rozdělená. Jsou to spíš fanouškovské základny, když to trochu přeženu.

Méně jde o zvažování toho, kde jsou přesně ústavní kompetence a podobně. Ostatně vidíme, že to není úplně jasné, i vzhledem k tomu, že se třeba prezident obrátil na Ústavní soud, aby kompetenci vyjasnil.

Čtěte také

iROZHLAS

Analytik: Česko má v Ankaře dostat kartáč. Země, jež kašlou na investice do obrany, se mají srovnat do latě

Čili hrají v tom roli spíš emoce než ratio?

Když se podíváme do minulosti, tak summity NATO nebyly nijak ostře sledované českou veřejností. Je to věc spíš pro lidi, kteří sledují události na denní bázi, několikrát denně konzumují zpravodajství. Myslím si, že tento spor ten summit hodně proslavil, udělal z něj velkou událost.

Můžeme se na to dívat jako na zástupný problém. Určitě si můžeme říct, že Česká republika má mnoho jiných věcí, které by mohla řešit, než to, kde kdo bude sedět, v jakém letadle a vedle koho bude sedět na večeři – když to bagatelizuji.

Samozřejmě víme, že tam jsou i kompetenční spory, ale v tom smyslu je to symbol. Je to symbol toho, jestli stojím za vládou, stojím s prezidentem, jestli preferuji styl komunikace spíš vyostřený, nebo ne. Je to i symbol rozdělení voličských základen, k čemuž se asi dnes budeme velmi často vracet.

Podle červnového průzkumu vaší agentury lidé obecně nejvíc věří bezpečnostním složkám. Nejlépe je na tom hasičský sbor. Naopak nejméně věří členům vlády. To asi není nic překvapivého?

Ne, to je dlouhodobé. Myslím si, že členům vlády pořád věří zhruba 25 procent lidí. Když se podíváme na výsledky voleb, tak to zhruba tak odpovídá. Je to o něco více, než měla v některé momenty vláda Petra Fialy (ODS). Ale zároveň můžeme říct, že populární vlády, třeba vláda Bohuslava Sobotky (tehdy ČSSD), měla v jednu chvíli třeba kolem 40 procent.

Důležitá je role Andreje Babiše jako předsedy vlády, který do tohoto tématu ze začátku nechtěl vstupovat.
sociolog Martin Buchtík

Vlády většinou mají důvěru ze začátku poměrně vysokou, a pak ji poměrně rychle ztrácejí. Nebo pomaleji, záleží na tom, jak moc konají a v jaké ekonomické situaci země konají.

Prezidentovi v červnu, stejně jako počátkem letošního roku, věřilo 56 procent občanů. To je, myslím, setrvalý stav.

To je poměrně stabilní stav. I po volbách to bylo řekněme kolem 60 procent a tato věc se příliš nemění. Důvěra v prezidenta je vysoká a je to jediná osobnost, která se těší důvěře lidí napříč politickým spektrem, samozřejmě do nějaké míry.

Nemusí to ale nutně hrát roli třeba v tomto konkrétním sporu, kterým jsme začali, to znamená ve sporu o summit v Ankaře. Tam lidé můžou mít jiný názor, ale pořád můžou důvěřovat prezidentovi.

Tady se patří říci, že dotazování probíhalo ve druhé polovině června, tedy těsně předtím, než vláda oznámila, se kterými účastníky počítá pro summit NATO v Ankaře. Mělo by to nějaký vliv na výsledek, co myslíte?

Asi žádný zásadní vliv to mít nebude. To téma je relativně dlouhodobé, řeší se od března?

De facto od ledna.

De facto od ledna a obě strany zvyšují sázky. Zároveň je to téma, které je srozumitelné. Důchodová reforma je zkrátka věc složitá a stane se, její důsledky uvidíme za dvacet třicet let.

Ale tohle jsou věci, které sledujete v denním provozu a je to nějaký příběh: Budu na nějakém místě, nebo tam nebudu? Jak o tom mluvím a jak mluvím o svých protivnících v tomto sporu?

Každý den můžeme sledovat mikroskopický posun, který zase je srozumitelný: Prezident podal kompetenční žalobu, Ústavní soud vyhověl, ale vláda zajistila místo ne pro sedm členů doprovodů, ale pro tři nebo čtyři členy doprovodu. A bude prezident na večeři? Nebude prezident na večeři? Teď se bavíme o večeři, o které běžný člověk neví, že vůbec existovala.

Čtěte také

Dobývat se do Ankary? Bylo by to pod prezidentovu důstojnost. Babiše ale chápu, říká analytik

Nechci to úplně bagatelizovat, ale je to stejné, jako byste se díval na nějaký typ telenovely, každý den dostáváte svůj díl. Trochu říkáte „já to moc nesleduji“, ale přitom všichni víme, že to sledujete.

Takže dlouhodobý střet Hradu s vládou právě kvůli summitu NATO se na míře důvěry v tyto instituce nijak výrazně neprojevil?

On se neprojevil na první pohled. Myslím si, že se víc projevuje, když se podíváme hlouběji do čísel a dat. Ta propast mezi tím, kdo komu věří, se pořád zvětšuje. Ale zároveň nemůžeme říct, že ten konflikt se teď nepřelije do jiného tématu – ale může se také utlumit. Uvidíme.

Myslím si, že důležitá je role Andreje Babiše (ANO) jako předsedy vlády, který do tohoto tématu ze začátku, když si to promítneme, nechtěl vstupovat. Říkal: Ať už si to nějak vyřeší, já o tom nechci nic vědět, Petr Macinka (Motoristé) ať už se takto ostře nevyjadřuje a pan prezident by mohl být trochu grant a ustoupit – a zkouší různé figury.

Uvidíme, jestli je v tomto Babiš schopný říct: OK, teď proběhla nějaká akce, co jsme si, to jsme si, teď pojďme dál. Otázka je, jestli na tom budou mít zájem další aktéři.

Jaké důvěře se těší Ústavní soud a jednotlivé státní orgány a instituce? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.