,Splněný sen.‘ Alscher prožívá průlomovou sezonu, po debutu v NHL se představil také na šampionátu

Marek Alscher je na letošním šampionátu nováčkem. Marku, jak se to stane, že se hráč z týmu Lev Slaný dostane na mistrovství světa? Vaše cesta byla docela krkolomná a dlouhá, začal jste ve Slaném, poté jste hrál v Kladně, ve Finsku, v zámoří na Floridě. A teď jste na mistrovství světa. Je to splněný sen?

Určitě. Říkal jsem, že tři největší cíle každého hokejisty jsou hrát za reprezentaci, v NHL a hrát za svůj tým, ve městě, kde vyrůstal. Takže je to splněný sen. Pamatuji si, jak jsme se s rodiči koukali na každé mistrovství světa.

Které jste vnímal jako první?

První, co si pamatuji, je rok 2010, kdy jsme vyhráli. Pamatuji, jak jsme skákali v obýváku. Mistrovství světa jsme si ale nikdy nenechali ujít, babička s dědou ho také hodně sledují.

V roce 2010 vám bylo šest let. Teď najednou sedíte v jedné kabině s hráčem, který tehdy titul získal, tedy s Romanem Červenkou. Jaké to bylo, když jste ho potkal?

Mám k němu pořád obrovský respekt, občas se zastavím a je to trochu divné. Po pár dnech si na to ale asi zvyknete, nic jiného vám nezbývá.

V letošním výběru je i hodně mladých hráčů, s Jiřím Ticháčkem jste nastupoval v Kladně v šestnáctce. Pomohlo vám to k tomu, abyste se na tým a šampionát více adaptoval?

Je to skvělé, mít tady víc mladších kluků. Věřím, že kdybych tady byl jediný mezi všemi staršími, bylo by to jiné. Všichni jsou tady super, ale mít svoje vrstevníky, se kterými jsem vyrůstal, je strašně super. Jsou to kamarádi z dětství, je to s nimi o něco jednodušší.

Z Kladna jste šel do Finska, z Finska do Spojených států. Co vám dalo angažmá ve finském týmu Pelicans? V tom jste hrál za šestnáctku, sedmnáctku i osmnáctku.

Cesta vedla tudy a já jsem si to vybral. Bylo to asi jedno z těch těžších angažmá už jenom proto, že jako mladý kluk jsem byl vhozený do nového prostředí. Někdo by řekl, že největší problém bude třeba mytí a vaření, ale myslím, že na tohle jsem si rychle zvykl. Já vařím odmalička, teď nejraději polévky.

Největším problémem byl ale volný čas, nemohl jsem v hlavě od hokeje odběhnout. To znamenalo, že když se ze začátku nedařilo, přišel jsem do bytu a na nic jiného jsem nemohl myslet. Člověk se potom v těch myšlenkách utápí; nabalovalo se to a v druhém roce jsem řekl, že potřebuju odejít, kvůli sobě.

Zámořské angažmá

Šel jste do zámoří, kde jste se propracoval do týmu Charlotte v AHL. Jaké bylo čekání na první pozvánku do NHL, do týmu Florida Panthers?

Dlouhé a trnité, ale nakonec přišla. Ve chvíli, kdy je tam člověk na ledě a má na sobě dres svého týmu, byť na pár zápasů, tak si řekne, že to stálo za to.

Jaká byla reakce, když vám zavolali, že jste povolán do NHL?

Obrovská radost. Hned jsem volal rodičům, naštěstí jsem nemusel letět hned ten večer a mohl jsem se tak uklidnit a zabalit si.

V prvním zápase jste s Floridou hráli proti Ottawě. Za tu hraje také bratr vašeho spoluhráče, Brady Tkachuk. Během zápasu jste měli i promluvu, co vám říkal?

Oba jsou to hráči, které chcete mít v týmu, ale nechcete hrát proti nim. Už v prvním střídání jsem od něj dostal ránu, potom mi v druhém nebo třetím řekl, že po mě půjde celou noc. Koukal jsem na něj, ani jsem se nebál. Říkal jsem si, že včera večer jsem na něj ještě koukal v televizi, takže klidně.

Asi to není úplně ideální, když nastoupíte do prvního zápasu v NHL, pak přijede známý provokatér a řekne vám, že po vás půjde celý zápas. Jak se s tím hraje?

Asi normálně, zvykl jsem si na to. Na farmě v AHL jsou občas o hodně nebezpečnější hráči. Když to člověk ví, dá se s tím hrát. Když to ale neví a nedává si na to pozor, dokáže to bolet.

Vy jste se ale na NHL rychle adaptoval. První zápas sice nebyl úplně povedený, s Floridou jste prohráli 1:5, pak šly ale vaše výkony hodně nahoru.

První zápas je těžké hodnotit. Žádný trenér nekouká na výkon v prvním zápase. Koukají se na to, jak je hráč rychlý a silný. To, že udělá nějaké špatné rozhodnutí, je otázka momentu a sám vím, že některé přihrávky byly ukvapené. Pak už to ale bylo lepší. 

Už během prvního zápasu jsem se trochu uklidnil a potom je to jednodušší, protože všichni vědí, co mají dělat. Pokud se na něčem domluví před zápasem a opravdu děláte to, co máte, nemůžete udělat žádnou obrovskou chybu. Může se prohrát souboj, odrazit puk, ale není to nic, co by vám vyčítali. Navíc pomáhají i spoluhráči.

Premiérový šampionát

Jaké to bylo, když jste viděl svoje jméno v nominaci na mistrovství světa?

Byl to šok, dozvěděli jsme se to chvilku předtím, než se to dozvěděli ostatní. V tu chvíli jsem si to asi neuvědomoval, posledních pár týdnů bylo hektických a myslím, že si vše uvědomím až někde na dovolené. Teď se soustředím primárně na hokej a na výkon. Pořád se snažím na ledě nechat všechno a hrát co nejlepší hru, ať už to je za reprezentaci, v AHL nebo v NHL. Mění se okolí, ale vždy tam chci nechat všechno.

Na mistrovství světa máte zatím jeden gól a osm střeleckých pokusů, což je po Filipu Hronkovi druhý největší počet střel od českého obránce. Jaké to je, hrát na mistrovství světa a dát gól?

Je to super, skvělý pocit byl i na ledě a na střídačce po gólu, protože jsme v tu chvíli cítili, že jdeme. Je hezké, že jsem ho mohl dát já, bylo to ale po skvělé nahrávce Jirky Ticháčka. Předtím bylo několik skvělých akcí a kluci měli smůlu; já jsem měl zrovna štěstí. Hlavně se mi ulevilo, že jsme to odšpuntovali a že jsme získali tři body.

Vy už máte medailovou zkušenost z mistrovství světa juniorů, kde jste s českým týmem získal bronz. Jak moc toužíte mít medaili i ze seniorského šampionátu? Jaké myslíte že jsou šance?

Přál bych si to strašně moc, všichni tady chtějí udělat úspěch. Máme víc motivace možná i proto, že někteří říkají, že v letošním roce je ten výběr slabší. Chceme ukázat, že to tak není. Je tady super parta i tým a my to všem dokážeme výsledkem. Šance se těžko odhadují. Stát se může cokoliv. Až nám řeknou, že je konec turnaje, tak uvidíme, jestli to bude s medailí v ruce, nebo bez ní.

Jaké máte plány po sezoně?

Bude tam nějaká dovolená, nebude to ale nic extra dlouhého. Teď jsem měl tři dlouhé sezony, v juniorských i dospělých kategoriích, takže už vím, že bude potřeba alespoň týden úplně vypnout. Prvních pár dní strávím u rodiny, každý rok jdeme také s kluky z Kladna na večeři a je super se po dlouhé době vidět. Moc se na to těším.

Jak vás nabíjí vaši přátelé? Máte partu, která drží pospolu už mnoho let, jak se oni dívají na vaše úspěchy?

Jsou rádi. Když mě teď viděli, tak mi psali pozitivní zprávy. Jsem rád, že když za nimi přijedu, vidí mě jako kamaráda a ne jako někoho, kdo by se změnil. Vždy se po dlouhé sezoně vrátíme a máme pocit, že jsme byli těch sedm, osm měsíců spolu. Na to se těším.