Spisovatelka Joanne Harrisová rodině knihy číst nedává

Host (Joanne Harrisová): Hallo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Joanne Harrisová se narodila ve smíšené rodině, otec byl Angličan, matka Francouzka, v roce 1964 v Yorkshiru. V Cambridge vystudovala moderní a středověké jazyky. Byla rockovou hudebnicí, bylinkářkou, účetní. 12 let působila jako učitelka francouzštiny na chlapecké střední škole v Leecu. První román Ďáblovo sémě napsala v roce 1989. Světové proslulosti dosáhl román Čokoláda. Dílo bylo přeloženo do desítek jazyků a stalo se předlohou úspěšného filmu s Juliette Binochet, Johnym Deppem a Judi Danch. Snímek režiséra Lasse Halströma z roku 2001 získal 5 oskarových nominací. U nás vyšly kromě jiného knížky Ostružinové víno, Čtyři díly pomeranče nebo Slaná vůně přílivu. Do Česka přijela představit knihu Svatí blázni. S manželem žije v Yorkshiru a má 9letou dceru Anušku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jenom ještě doplníme, že tlumočnicí naší dnešní je Markéta Hanelová, abychom na to nezapomněli. Paní Harrisová, proč se distancujete od svého prvního románu?

Host (Joanne Harrisová): Já se od něj nedistancuji, ale jej to již 15 let od té doby, co jsem jej napsala. Od té doby jsem se zlepšila, alespoň doufám. Navíc je tento román rozebrán, takže nechci odrazovat svoje čtenáře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se tedy na své první literární dílo díváte s odstupem těch patnácti let?

Host (Joanne Harrisová): Nevím, od té doby jsem ho nečetla, ale myslím, že by to bylo hrozné, kdybych to zkusila.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem právě četl, že nedoporučujete svým čtenářům, aby se k tomu dílu vraceli. Takže to není tak úplně pravda?

Host (Joanne Harrisová): Já se domnívám, že je tu určitý rozpor nebo určitá vzdálenost a mezitím, co by moji čtenáři dnes očekávali a tím, co by z této knihy získali, myslím si, že by bylo těžké tuto vzdálenost přemostit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co je pravdy na tom, že náklad na román Svatí blázni pochází údajně z francouzského historického textu?

Host (Joanne Harrisová): Ano, s tímto příběhem jsem se setkala, když jsem studovala na svůj diplom. Byl to příběh o klášteru, kam přišla Abatyše, které bylo jen 12 let, a mělo to strašlivé následky a říkala jsem si, že musím tento příběh jednou použít.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím může být román ze 17. století blízký dnešnímu čtenáři?

Host (Joanne Harrisová): Já se domnívám, že lidé se tolik nezměnili a že historický aspekt není tak důležitý jako lidé, kteří v tom příběhu vystupují. Domnívám se, že se jim stávají stejné věci jako dříve.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ranou verzi Svatých bláznů jste prý dokončila ještě, než jste napsala slavnou Čokoládu. Proč jste se k tomu vrátila až o pár let později?

Host (Joanne Harrisová): Není to přesně tak, že bych se k tomu románu vrátila, nevrátila jsem se, jen jsem napsala první návrh a věděla jsem, že to ještě není publikovatelné, protože román vyžadoval mnoho výzkumu. Já nejsem ten typ, který přirozeně rád tento výzkum dělá. Proto jsem napsala Čokoládu a ještě několik dalších románů a každých 6 měsíců jsem se k románu vracela a pracovala na něm, dokud nebyl hotový.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdo je tedy prvním čtenářem a zároveň i prvním kritikem knih Joanne Harrisové?

Host (Joanne Harrisová): Jsem to já, nikdy nedávám svoje knihy číst svým přátelům nebo rodině, protože je to velmi matoucí. Nikdo nesouhlasí s ostatními, nikdo nesouhlasí se mnou. Proto knihu vždy dokončím sama, pracuji v izolaci a potom dám jeden výtisk svému agentovi a jeden svému nakladateli.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě když jste řekla, že pracujete v izolaci, pracujete v osamění, prozraďte mi, jak vypadá zrození nové knihy Joanne Harrisové? Jak žijete v té době, kdy píšete? Co prožíváte?

Host (Joanne Harrisová): Je to velmi náhodné. Píši po částech, vždycky mám nějaký nápad a potom napíši část a po nějaké době napíšu jiný části, je to velmi neuspořádané.

Moderátor (Vladimír Kroc): V jednom rozhovoru jste prohlásila, že postavy ze Svatých bláznů mají hodně společného s postavami z Čokolády. Do jaké míry?

Host (Joanne Harrisová): Psala jsem obě knihy zároveň a jsou zde podobnosti v tématu, podobnosti jsou i v místu. Hrdinka obou románů je žena s dítětem a musím říct, že když jsem psala Čokoládu, uvažovala jsem i o hrdinech knihy Svatí blázni.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste anglicko-francouzské krve. Co podle vás je ve vás uvnitř francouzského a co anglického?

Host (Joanne Harrisová): To se těžko vyjadřuje. Já jsem nikdy nebyla jedno nebo druhé, jsem obojí. Jsou to dvě stránky, které jsou propletené, ale řekla bych, že moje francouzská část vaří a ta anglická píše.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jakou muziku ráda poslouchá Joanne Harrisová, raději francouzskou, anglickou, co byste ráda slyšela třeba teď v Radiožurnálu?

Host (Joanne Harrisová): Doma posloucháme nejčastěji anglickou hudbu, ale z dětství mám značné znalosti hudby francouzské, zejména 40. a 50. let, protože tuhle hudbu poslouchala moje máma. Jinak já mám ráda hudbu, kterou hraji, a to je hudba, která má kořeny v 60. a 70. letech.

Moderátor (Vladimír Kroc): Povězte, překvapila vás obrovská odezva na film podle vaší předlohy, mám na mysli samozřejmě Čokoládu?

Host (Joanne Harrisová): Ano, byla jsem překvapena. V první řadě jsem byla překvapená tím, že kniha vůbec vyšla. Říkali mi, že Američané nebudou knihu mít rádi, že se jim nebude líbit. Nakonec vznikl i film a ten se jim líbil také. Musím říct, že to byl vlastně jeden rok plný překvapení.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vzpomenete si ještě na ten okamžik, kdy vás oslovil filmový štáb nebo některý z producentů? Podílela jste se také nějak na vzniku toho filmu? Například na tvorbě scénáře?

Host (Joanne Harrisová): Neobrátili se na mě, zkontaktovali mého agenta a ten mě navíc upozorňoval, že filmové opce jsou jako losy z loterie, takže jsem dlouho čekala a nevěděla jsem, jestli film vznikne. Potom mě zkontaktovala Juliette Binochet, navštívila mě a vyměňovaly jsme si názory na to, jak by ten film měl vypadat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste vyrostla v obchůdku s cukrovinami. Máte ráda čokoládu?

Host (Joanne Harrisová): Ví se o mě, že občas ji jím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vaši rodiče neměli obchůdek s cukrovinkami?

Host (Joanne Harrisová): Ne, moji rodiče byli učitelé a ti žádný obchod s cukrovinkami neměli. Ten patřil vlastně mému dědečkovi. Pokud se pamatuji, tak vlastně mi ani nedovolili žádné ty sladkosti jíst, protože ty byly určeny zákazníkům.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale přesto sama jste se zmínila, že to francouzské ve vás, jestli jsem dobře rozuměl, vaří. Jak jste na tom s vařením? Ráda jíte? Protože vaše knihy jsou plné kulinářských prožitků.

Host (Joanne Harrisová): Ano, jídlo je velmi důležité v třech mých knihách. Já myslím, že jím ráda a mám jídlo ráda a domnívám se, že má velký význam.

Moderátor (Naděžda Hávová): 12 let jste učila francouzštinu na chlapecké střední škole v Leecu, kde jste dospěla k názoru, že pokud dokážete vydržet tohle, pak už vydržíte všechno. Bavilo vás učení na střední škole?

Host (Joanne Harrisová): Ano, moc. Dá se říct, že jsem byla geneticky naprogramována k tomu, abych se stala učitelkou. Byla jsem vnučkou dvou učitelů a také dcera dvou učitelů. Tu práci jsem měla velmi ráda. Myslím si, že kdybych měla volbu nebo možnost volby, určitě bych s učením nikdy nepřestala.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co myslíte, že jednou bude dělat vaše dcera Anuška?

Host (Joanne Harrisová): Ta chce být herečkou. Udělala jsem loni na její narozeniny tu chybu, že jsem jí sehnala možnost vstupu na natáčení Harryho Pottera a ona se tam dívala a rozhodla se pro filmovou kariéru.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak dlouho jste psala do šuplíku, než se vám podařilo vůbec uspět ve světě literatury?

Host (Joanne Harrisová): Já jsem publikovala první knihu v roce 1981 a vlastně jsem psala od svých 7 let, ale opravdu jsem se snažila něco vydat asi 2 roky předtím, než mi vyšla první kniha. Do té doby jsem si s tím vlastně jenom hrála.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dneska už se živíte psaním. Dovedete si představit, co byste dělala, kdyby spisovatelství tak nevynášelo? Zůstala byste věrná třeba pedagogice?

Host (Joanne Harrisová): Určitě. Já jsem byla ráda učitelkou. Nerada jsem tu práci opouštěla kvůli něčemu tak riskantnímu a nejistému. Moje máma mi do dnes říká, že učení je pořádná práce a že jsem ji neměla opouštět kvůli psaní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vám říkávala, když jste byla rockovou hudebnicí?

Host (Joanne Harrisová): Pokud jde o ni, bylo to stejně hrozné, ale rozhodně ne horší. Já jsem rockovou hudbou nevydělala vůbec žádné peníze, takže ona předpokládala, že to nebude trvat dlouhou, a měla pravdu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co jste provozovala, zpívala, hrála?

Host (Joanne Harrisová): Hrála jsem na flétnu a na baskytaru a vlastně hraji dodnes. Hraji i se stejnou kapelou, jenom jsem se tím přestali pokoušet živit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nemůžeme se nezeptat, jste v Praze poprvé nebo v České republice poprvé?

Host (Joanne Harrisová): Ano, moc jsem se těšila, až sem přijedu. Je to krásné město a já jsem se nemohla dočkat, až ho uvidím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě nám prozraďte, kde se vzalo jméno vaší dcerky? Ono to zní tak slovansky.

Host (Joanne Harrisová): Ano, to jméno určitě zní slovansky, zní rusky. Vlastně k tomu došlo tak, že moje máma měla sen, zdálo se jí, že jsem měla dceru jménem Anuška a já jsem byla jediná v rodině, kdo byl těhotný a měla jsem pocit, že je to vizionářský sen, tak jsem svoji dceru pojmenovala podle toho snu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy věříte v něco takového, že sny mohou vycházet z budoucnosti?

Host (Joanne Harrisová): Je to neuvěřitelné a já nevím, odkud sny pocházejí, ale tenhle možná byl z budoucnosti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Prozraďte ještě, jaké jsou vaše nejbližší plány? Už se rýsuje něco nového dalšího?

Host (Joanne Harrisová): Ano, pracuji na několika věcech také proto, že většinou na některých věcech pracuji několik let. Nedávno jsem vydala sbírku povídek a na povídkách pracuji i dál. Navíc píši druhou kuchařku díky obrovskému úspěchu, který měla ta první. Jsem asi v půlce práce na románu, o kterém ještě možná nakladatel neví, takže bych nerada uváděla nějaké detaily.

Moderátor (Vladimír Kroc): My vám popřejeme, ať se vám v Praze líbí, ať se vám daří vaše práce. Děkujeme za to, že jste si udělala čas pro pořad Dva na jednoho. To byla britská spisovatelka Joanne Harrisová. Hezký den, na shledanou.

Host (Joanne Harrisová): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.