Špičkový jachtař se chystá obléknout kněžský šat

Lidé, kteří se na plachetnicích vydávají na dálkové námořní plavby, v hlavách leckdy nosívají zajímavé myšlenky. Jeden z takových, který se na svou cestu teprve chystá, mi své rozhodnutí nedávno zdůvodnil jednoduše a krásně: Smyslem života je dát životu smysl.

Druhý sice mluvil méně, ale svět kolem dokola zato už pod plachtami objel. A meditací má v hlavě také habaděj. Kromě špičkového závodního jachtaře se totiž chce stát i knězem.

Osmadvacetiletý švédský jachtař Martin Krite neplul kolem světa sám a jen tak pro nic za nic, ale v rámci momentálně nejslavnějšího týmového závodu superrychlých jachet Volvo Ocean Race. Ve světě námořního závodního jachtingu jde o stejnou úroveň, jakou má například Rallye Dakar v automobilovém sportu. Pro Martina byla účast v týmu posádky severské jachty Ericsson 3 o to zvláštnější, že před startem závodu strávil na moři bez přestání jen dva dny a dvě noci.

"Závodil jsem už odmala a potom vystudoval i zvláštní gymnázium se zaměřením na jachting. Mým nejdelším závodem před Ocean Race byl ale závod kolem ostrova Gotlandu, který trval jen kolem 48 hodin," říká mladý Švéd původem z Göteborgu s dodatkem, že se svou relativní nezkušeností s dlouhým pobytem na moři se při závěrečném výběru do týmu raději nikde nechlubil.

Už předtím měl ovšem na kontě i zajímavé starty v dalších špičkových soutěžích. Účastnil se například nejstaršího závodu plachetnic vůbec - Amerického poháru, tedy jachtařské obdoby formule jedna. Tam ovšem rozjížďky trvají nanejvýš pár hodin.

Závod desetičlenných posádek Ocean Race je pro psychiku i pro fyzickou kondici každého nesmírně náročný. Při jedné ze závěrečných etap z Irska do Švédska naspal Martin například za tři dny jen jednu jedinou hodinu. Při jiných, delších etapách, trvajících zhruba měsíc a půl, nespal souvisle nikdy víc než tři a půl hodiny. Jemu a jeho kolegům bylo nakonec odměnou čtvrté místo v celkovém pořadí.

Martin Krite před mysem Dobré naděje|foto: Oskar Kihlborg/Ericsson Racing Team

Ačkoliv špičkový závodní jachting je jakýmsi libido-bicepsovým sportem, při němž se chlapáctví obvykle vystavuje a strach nepřiznává, je jasné, že ani ti nejotrlejší strachu ve chvíli, kdy jsou oceánu vydáni napospas, neuniknou.

V Martinově případu je tomu nejinak. V okamžicích, kdy je nebezpečí největší, ale na strach není čas. Pro záchranu je potřeba maximální koncentrace a nasazení. Strach prý přichází naopak v klidových obdobích. Když profesionální jachtař začne myslet na své nejbližší, na manželku i malého dvouletého syna. A na to, co by s nimi bylo, kdyby se nad ním najednou zavřelo moře.

Potřebu začít se studiem teologie pocítil Martin Krite taky na vlnách, dokonce přímo při přípravě na Americký pohár. K náboženství nebyl veden odmala a ani v jachtařském světě jej nikdo neinspiroval. Naopak. Ještě nikdy nepotkal nikoho, kdo by profesionálně závodil na plachetnicích a přitom myslel na kněžské roucho.

"Málokdo by mě asi na takové myšlenky tipoval, protože na palubě prý působím spíš agresivně a také dost tvrdě, když mám o tom, co je a není třeba udělat, jasnou představu a když ostatní tuto představu nesplňují," přiznává, ale dodává, že církev potřebuje lidi různých typů a že doufá, že jí se svým viděním světa bude moci přispět.

Zatímco jiní horentně platí za drahé životní pojistky, pro Martina Kriteho je prý víra pojistkou zdarma i v těch nejvypjatějších situacích.

Od konce devítiměsíčního závodu kolem světa a od návratu na pevnou zem uplynulo už několik týdnů. S aklimatizací však Martin hotov ještě určitě není. Závodní adrenalin mu hodně chybí. A návrat k fyzickému i psychickému normálu prý podle psychologů může trvat i rok.

Martin Krite by se rád stal vůbec prvním Švédem, jemuž se podaří účast ve všech třech největších světových jachtařských podnicích - v Americkém poháru, v závodě kolem světa a na olympijských hrách. Účast na olympiádě je tak příštím velkým cílem. Do té doby však musí dál tvrdě trénovat. A pochopitelně i pokračovat ve svých studiích a meditacích.