Specifické nářečí z německého Porýní vrátily do hry rockové kapely. Dnes se učí na akademii

Paní Marita Dohmenová je spisovatelka a předčítá z vlastní knihy. Příběh o svém dětství svěřila jazyku kölsch. Zatímco ze začátku jsem ještě rozuměl, s každou další větou se ztrácím víc a víc. Kölsch má k němčině přece jen trochu daleko.

„Je to západogermánský jazyk, stejně jako nizozemština, angličtina nebo afrikánština. Sice se vyvíjely nezávisle na sobě, v kölsch ale najdeme hodně prvků, které má také angličtina,“ vysvětluje paní Damenová.

„Uvedu příklad: anglický přítomný čas průběhový – I am doing – v němčině nenajdete. Neřeknete ‚dělám mytí‘ nebo ‚dělám pletení‘. Řeknete normálně ‚pletu‘. Ale v Kolíně se to dělá.“

Rozdíly ale rozhodně nejsou jen v gramatice: „Pak je tu výslovnost písmene G, které tu většinou čteme jako CH'. Ani to v němčině není. Den se německy řekne Tag. V kölsch je to ale spíš Dach'“.

Jazyk pro tisíc lidí

Hláska G je v Porýní obecně upozaděná. Často vůbec nezazní. „U písmene G máte hned čtyři varianty. Záleží, kde je umístěné. Když na začátku, tak ho vždycky čteme hláskou J. Třeba i bůh, německy Gott, se u nás řekne ‚jot‘“.

Čtěte také

Dá se romština na Slovensku považovat za ohrožený jazyk?

Jazykem kölsch se mluvilo čistě jen v Kolíně nad Rýnem a dodnes ho používají tisíce lidí. Hlavně v domácnosti a mezi známými. Jinak pochopitelně mluví německy.

„To, čemu dnes říkáme horní němčina, se vyvinulo někdy v dobách Martina Luthera. Když překládal bibli, chtěl, aby jí každý porozuměl. A tak skloubil všechny dialekty a místní jazyky. Horní němčinou pak mluvily hlavně vzdělané vrstvy. V běžném životě dál přetrvala nářečí a v našem regionu jazyk kölsch.“

Nebýt za hlupáka

Řečí kölsch ještě na konci války mluvily statisíce lidí. Tradici narušili teprve přistěhovalci, byť asi jiní, než bychom u tohoto slova očekávali.

„Začalo to upadat po druhé světové válce, když sem přišli Němci odsunutí z východu. Jednak řeči nerozuměli, jednak se jí trochu vysmívali. Přišlo jim, že je to jazyk omezenců, co neumí pořádně německy. To tomu přirozeně nepomohlo. Nikdo nechtěl být za hlupáka.“

Lingvistický rock

Už v sedmdesátých letech začal být kölsch zase populární. „Hlavně díky místním rockovým kapelám. Od té doby se to pomalu zase rozjíždí Skutečně rodilí mluvčí jsou dnes už v důchodu. Mladší se to učí až jako druhý jazyk – a na kvalitě projevu je to samozřejmě znát.“

Paní Dohmenová je kromě spisovatelky také lektorkou. Už celá desetiletí totiž funguje akademie, kde se kölsch vyučuje a předává mladším generacím.