Souboj na chůdách není nic pro staré kosti. Belgičané z Namuru dostali tuto tradici dokonce na seznam UNESCO

9 fotografií

Před katedrálou Saint-Aubain je hlava na hlavě. Stovky, možná i tisíce lidí tu čekají na turnaj O zlatou chůdu.

Ještě předtím, než začne hlavní utkání místních mužů, tu na dřevěných chůdičkách mezi sebou bojují děti. Na náměstí napochodovalo několik týmů, které se odlišují barvou mikin. Navzájem se postrkují a snaží se jeden druhého shodit na zem. Ty, které spadnou, postupně opouštějí prostranství.

O turnaj má zájem i nastupující generace|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Vítězem se nakonec stává tým dětí v tmavě modrých mikinách. I přes vlastní ztráty se asi čtyřem z nich podařilo zůstat na chůdách jako poslední. „Do boje se zapojilo devět dětí z naší školy – a vyhráli jsme. Jsem na ně moc pyšný!“ raduje se místní tělocvikář, který s dětmi na turnaj celý rok trénoval.

Od osmi na chůdách

Na hlavní utkání dospělých už se mezitím chystá Hugo: „V podstatě můžeme dělat cokoli, jde o to, dostat všechny členy druhého týmu na zem. Naše strategie je co nejvíc útočit, to znamená kopat je chůdami do spodní části. A někdy je chytneme za ruku a snažíme se je položit na zem.“

Soupeří proti sobě vždy muži na žluto-černých chůdách, ti jsou ze starého města Namur, a proti nim jsou muži s červeno-bílými chůdami, kteří pocházejí z nového města a předměstí. K těm patří i Hugo.

Některé děti na turnaj trénovaly celý rok|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

„Začal jsem, když mi bylo osm let, protože můj otec byl taky v této skupině,“ říká. „Obvykle lidé začínají tak ve věku od deseti do dvaceti let. Potřebujete dobrou fyzičku, musíte být v kondici.“

Čtěte také

Humor za hranou? Karneval v belgickém Aalstu je plný parodie. Posmívá se muslimům, Židům i politikům

Zápasníci nemají žádné helmy ani chrániče, pád přitom musí občas dost bolet. Stupátka na chůdách musí mít všichni dospělí přesně ve výšce 93 centimetrů. „Zranit se samozřejmě můžete, ale ne víc než při fotbale nebo basketu. Já jsem si jednou zlomil ruku a narazil záda,“ přiznává Hugo.

Všichni na jednoho

Klání začíná! Sledujeme chumel desítek mužů oděných v červeném a bílém, kteří se odlišují pouze barvou svých chůd.

Na akci se do Namuru přijel podívat i Čech Tomáš: „Přijde mi to hodně brutální. Vždycky se dohodnou na jednoho a jdou po něm. Dokud nespadne. A padají docela ošklivě, takže bych do toho určitě nešel.“

Muži s červeno-bílými chůdami pocházejí z nového města a předměstí Namuru|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Chumel mužů se postupně zmenšuje a řídne. Z týmu žluto-černých už se na chůdách drží jen poslední účastník – a proti němu asi patnáct nebo možná dvacet červeno-bílých. A nakonec i on padá k zemi.

V souboji tedy letos vyhrál tým z nového města. Zdravotníci museli zasahovat u několika karambolů, do příštího ročníku Zlaté chůdy je ale naštěstí na uzdravení času dost.

Byl to opravdu zážitek! Není divu, že zdejší tradice soubojů na chůdách je od roku 2021 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.